Šlágry ze Semaforu si notuje dodnes mnoho generací. I když pro tu současnou nejmladší jsou někdy jen čítankovou klasikou. Přesto když mladí záznamy vystoupení ze Semaforu uvidí či uslyší, zjistí, že jde o umění, které jim má co říct. „Vím, že Šlitr tady studoval na gymnáziu, písničky bych si vybavil, kdybych je uslyšel. Taky divadlo Semafor znám, něco vím ze školy, něco sám,“ nezaváhal například náhodně oslovený mladík Luboš Divíšek z Rokytnicka.
Písně S + Š dobře znají studenti 3. ročníku muzikálového herectví Divadelní fakulty brněnské Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU), kteří v Rychnově n. K. v sobotu vystoupili s představením Máme rádi zvířata.

Ideální pro výuku

Koncertní program z písní S + Š nastudovala se studenty Dada Klementová, která je autorkou aranžmá i klavírního doprovodu. Repertoár S+Š je pro ni stabilním materiálem, na kterém učí adepty muzikálového herectví. Kromě písní Ježka, Voskovce a Wericha podle ní neexistuje rovnocenný učební ekvivalent: „Nic lepšího pro tento obor jsem nenašla.“
Klementová potvrzuje, že někteří, především slovenští studenti, už sice repertoár Suchého a Šlitra neznají, ale rychle se s ním seznámí a baví je.
Dada Klementová přiznala, že při přípravě tohoto programu tajně myslela i na rychnovské Šlitrovo jaro: „Už hodně dlouho jsem chtěla vytáhnout písničky Suchého a Šlitra s texty o zvířatech, a tak trochu i s představou, že je přivezu na festival do Rychnova nad Kněžnou. Začali jsme s touto skupinou pomaloučku od prvního ročníku,“ poodhalila přípravu pedagožka JAMU, která vyučuje vícehlasý zpěv a herecko–vokální interpretaci. Z repertoáru S+Š čerpá s každou skupinou studentů: „Je to bezedná studnice. Studenti se přestanou stydět na jevišti, protože ty písničky tvoří příběhy a oni se u nich uvolní. Naučí se výslovnost, frázování, upravuji jim je i pro vícehlasy. Když pak začnou zpívat muzikálové sbory, je to pro ně jednoduché,“ přiblížila výuku Klementová.

Samá překvapení

Suchého a Šlitra však mají v osnovách také učitelé středních i základních škol. Češtinářka Lenka Fleischmannová má pedagogické zkušenosti z výuky na gymnáziích i základní škole. „Když jsem učila na gymnáziu v Králíkách, s maturitními ročníky jsem probírala naše poválečná divadla. Musím říct, že žáci znali jména Suchého a Šlitra i jejich písničky, většinou z rádia. Nebo jim byly alespoň povědomé,“ potvrzuje češtinářka ze Základní školy ve Slatině nad Zdobnicí.
Na základní škole podle ní děti také povědomí mají. „I když některé udivilo, že Šlitr žil tady v Rychnově. Znají většinou divadlo Semafor a jeho písničky, protože se probírají nejen v literatuře, ale i v hudební výchově. Mě překvapilo, když jsem žákům pustila DVD s největšími semaforskými hity, že je to zaujalo. Oni zase byli překvapeni úrovní videoklipů ze 60. a 70. let. A zaujalo to i ty, kteří většinou nedávají pozor,“ sdělila kantorka zkušenosti.

Aktuální klasika

„Že by někdo z mladých Šlitra neznal? Tady jsem se s tím nesetkal,“ kroutil hlavou Jan Tydlitát, organizátor Šlitrova jara a dalších rychnovských festivalů. „Během Poláčkova léta nám pomáhá spousta studentů zdejšího gymnázia. Většinou znají Šlitrovy písničky, zpívají je, oslovuje je to. Mají ho sice na očích ve škole, ale myslím, že to není jen tím. Je to klasika, poctivá a srozumitelná, která má myšlenku, krásnou poezii,“ rozšířil obdobné zkušenosti Tydlitát.