Jiný svět

O svých zážitcích a zkušenostech zde bude vyprávět student pražské Vysoké školy obchodní a Univerzity Palackého v Olomouci Jaroslav Vančata. Ten v Keni pobýval v rámci programu neziskové organizace, pohyboval se především v hlavním městě Nairobi a v jeho slumu Mathare, který je druhý největší v Keni. Na ploše blížící se rozloze Jižního Města žije v chýších kolem 700 tisíc lidí. „Měl jsem zde fotit, točit dokumentární filmy, dělat PR neziskové organizaci, pro niž jsem pracoval,“ naznačil student. Hned na začátku ho však čekalo překvapení, protože místní neziskovka pro něj nejdříve neměla přesné zadání práce podle původního projektu. „Je to prostě jiný svět,“ shrnuje Vančata postoj tamních lidí, kteří si s prací či využíváním pracovní doby příliš hlavu nelámou.
Bydlí v chýších, kde chybí elektřina, voda, jakýkoli evropský standard. Slum nese přízvisko létající záchody. „Na toaletu se tam totiž chodí do igelitového pytlíku, ten se pak roztočí a odhodí,“ popisuje Vančata zvyk. Přestože lidé si na svůj osud stěžují, nejsou prý ochotni pro změnu něco udělat, ačkoliv by měli šanci.


Student také pracoval s dětmi v rámci programu Dejte dětem sportovní šanci, který podporuje hraní fotbalu, na víkendových workshopech učil práci s multimédii děti, které se zajímaly o žurnalistiku.

Fotbalové hvězdy

„Děti mají často velmi nereálné představy o tom, co by chtěly v budoucnu dělat. Každý žije představou, že bude fotbalová hvězda, jeden dva řeknou, že chtějí být lékařem či advokátem,“ komentoval nereálné představy malých keňských fotbalistů Vančata. I tyto iluze naznačují, že zde lidé na budoucnost příliš nemyslí a nepřemýšlejí o ní reálně. „Výjimkou není poznatek, že během pracovního týdne celkem odpracují jen několik hodin,“ uvedl další zkušenost. Chýše z pár plechů, ve které trůní plazmová televize, reprosouprava a na střeše ji korunuje satelit – obrázek, který není ničím vzácným.
Příroda v Keni? Jaroslav Vančata potvrzuje, že o jejích krásách není pochyb, tedy o přírodě, která nebyla vydrancována, nebo se nachází na území parků.

Nenasycený trh

Student měl, podobně jako většina lidí v tuzemsku, zkreslené představy o tom, že tamní lidé nemají šanci vybřednout z bídy. Už si to nemyslí. „Neexistuje tam žádná nasycenost trhu. Kdokoli je trochu aktivní či podnikavý, může s něčím začít.“ Dodává, že třeba prodávat kafe a čaj, nebo skládat papírové ubrousky a prodávat je byznysmanům, kteří jdou do restaurace na oběd, což byl nápad některých teenagerů, a vyplatil se jim. „Lidé tam tvrdí, že by chtěli mít vyšší životní úroveň, ale kdyby měli něco pro to udělat, třeba pár hodin pracovat, je to nemožné,“ uzavírá Jaroslav Vančata. Jeho další zkušenosti i fotografie z Keni můžete slyšet a vidět zítra od 18 hodin v Modrém domě v Kosteleckých Horkách.