Vrátil se po sametové revoluci do své původní otčiny, kde byl jeho rodině navrácen komunistickým režimem ukradený majetek.

Pětasedmdesátistránková publikace, jejímž editorem byl Václav Šplíchal, je dílem „nespisovatele“, po svých předcích podnikatele v Rychnově nad Kněžnou. Není to klasická memoárová knížka, psal ji postupně a těžce léta letošní aktivní třiasedmdesátník Jiří Mach.

Její název Zle i dobře vystihuje s až bezelstnou upřímností a otevřeností životní dráhu hocha z vážené rychnovské rodiny, těžce postižené dvěma totalitními režimy – fašistickým a komunistickým. Maminka Židovka nepřežila Osvětim (tam její život skončil v prosinci 1943, její jméno je na pomníku obětem holocaustu před rychnovskou synagogou), tatínek se rovněž dostal do koncentračního tábora za spolupráci s Američany (z něj se dostal nemocný TBC až v roce 1945).

V kapitolce Shledání s tátou o tom autor píše: „Jednou strýc s sebou přivedl pána, kterého jsem neznal. Byl hrozně hubený, vyčerpaný, strejda k mému velkému překvapení řekl, že je to můj tatínek. Já jsem se naivně zeptal: To je pan Tatínek? Nepamatuju se, že bych to slovo kdy slyšel, bylo pro mě cizí.“

Sledovat osudy Jiřího Macha (i jeho tatínka, který se musel po válce tři měsíce mimo domov léčit) je velice poučné. Nakonec tatínek usoudil, že bude dobré, aby obě děti – Jiří a jeho sestra – přijaly tetino pozvání do Austrálie (emigrovala tam v roce 1939). Odletěly tam v říjnu 1948 v jeho doprovodu s oficiálním svolením našich úřadů, ale protože postupně začínal tuhý komunistický režim, s dětmi v Austrálii zůstal. V případě návratu, pokud by se nepodrobil režimu, by mu totiž hrozilo vězení a to by už nepřežil. V Austrálii, bohužel, tragicky zemřel ve svých 48 letech.

Kniha je lidským dokumentem života jednoho činorodého člověka i doby polistopadové. Sledujeme totiž návrat Jiřího Macha do demokratického Československa. Mějme na paměti, že desítky let nepromluvil česky, přesto z restituované, mezitím zkrachovalé a zpustošené textilní továrny Pleas vytvořil v centru okresního města novodobé prosperující obchodní centrum LIMA se dvěma desítkami větších či menších obchodů.

Tento životní úspěch však byl vykoupen ztroskotáním jeho manželství s Australankou Lesley, s níž Limu založil, i s tím, že se zde setkával s typicky českou závistí. Ale i se vstřícností: „Začalo běhání po úřadech. Byl jsem velmi vděčný, když se mě ujal starý pan Rokl (otec klavíristy Rudolfa Rokla a Jiřího Rokla, pozdějšího starosty města), kamarád mého otce, který mi nabídl pomoc s restitucí. Česky jsem uměl jen pár slov, Československo jsem také neznal. Hledání úřadů po Praze, Plzni a Hradci Králové mně také dělalo velké potíže. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak bych vyplnil všechny ty potřebné žádosti a formuláře.“

Do knihy vložil Jiří Mach srdce, lásku, upřímnost, skromnost. Jen prací realizoval svoje sny a předsevzetí.

Josef Krám