Tyto krásné staročeské tradice jsou připomenuty například tímto slovním popisem:


ŠKAREDÁ STŘEDA
Po Modrém pondělí a Žlutém úterý přichází první den ze svatého – pašijového týdne. Nazývá se sazometná nebo Škaredá středa. Tento název vznikl z toho, že se prý vymetaly komíny a že se Jidáš škaredil na Krista. Podle pověry se v tento den nikdo nemá mračit, jinak bude škaredět po všechny středy v roce. Začíná postní týden, nesmí se jíst maso a masné pokrmy, k jídlu jsou připravovány staročeské pochutiny, například pokrmy z jáhel. Jáhly jsou loupané proso. Proso je obilnina pocházející z Číny, která se u nás pěstuje v teplých a suchých oblastech. Staročeské hospodyňky začínají péct velikonoční pochutiny a vysévá se obilí do malých misek jako předzvěst dobré úrody. Chlapci vyráběli píšťalky z vrbového proutí.

ZELENÝ ČTVRTEK
Lidé v tento den vstávali velice časně, rodina se modlila, všichni se omyli rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Jedla se zelená strava – špenát, zelí, aby byl člověk zdravý po celý rok. V tento den zazní poslední kostelní zvony, které se znovu ohlásí až na Bílou sobotu. Staročeské tradice říkají, že odlétají do Říma. Podle tradic, když zvony naposledy zazvoní, si má každý zacinkat penězi, aby se ho držely celý rok. Někde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz. V Orlických horách házeli lidé do studně chleba namazaný medem, aby se v ní držela voda po celý rok. Pekly se „Jidáše“, zvláště tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Dříve se říkalo, že kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněn před uštknutím hadů a před žihadly vos. Pranostika dále říká, že na zelený čtvrtek se nedoporučuje cokoliv půjčovat.

VELKÝ PÁTEK
V katolické liturgii nebyly bohoslužby, jen se zpívalo a četly se texty.V kostele nejsou žádné květiny ani svíce, mlčí varhany i zvony. Tento den je dnem smutku, místo zvonů je slyšet různé řehtačky, kterými se oznamovalo ranní, polední a večerní klekání. Velký pátek je postním dnem, půstem od masa, nemá se pít mléko a jíst vejce. V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Nepracovalo se na poli ani v sadě, aby se nehýbalo se zemí. Nepralo se prádlo, protože by se namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Na Velký pátek se děly zázraky a Země měla magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady. Poklad označovalo světýlko, zářící kapradí, nebo otvor ve skále, ze které vycházela záře.

BÍLÁ SOBOTA
Její název je odvozen od bílého roucha novokřtěnců. Bílá je znakem čistoty. Přichází „Velká noc“, zvony se vracejí do Říma. Lidé si omývali obličej sněhem, nebo studenou vodou, aby si zachovali zdraví po celý rok. Světil se oheň, od kterého se ve staročeských domácnostech zapalovaly svíce.
Skončením Bílé soboty skoncoval také i dlouhotrvající půst. Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly i louky. Někdy se dávaly uhlíky za trámy, aby je chránily před požáry. Na Bílou sobotu se uklízelo a bílilo. Čistý dům byl vizitkou každého hospodáře. Pekly se mazance a velikonoční beránci ve všech možných velikostech. Pletly se pomlázky z vrbového proutí nebo se vázaly březové metličky. Hospodyňky barvily vajíčka a zdobily je různými způsoby.

BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ
Boží hod velikonoční je v podstatě největším svátkem křesťanů. Byl to den svěcení velikonočních pokrmů – beránků, mazance, vajec, chleba a vína. Svěcené pokrmy byly také holoubata, skopové a jehněčí. Kdokoliv přicházel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli . (jh)