Několik informací o kapeleOBOROH je křesťanská folkrocková kapela. Vznikla ze starší undegroundové bezejmenné skupiny, jejíž repertoár tvořila folk-rocková zhudebnění biblických žalmů v českém ekumenickém překladu.

Pod názvem Oboroh poprvé uskutečnila koncert 31. ledna 1989 v klubu Rabštejn v Kostelci nad Orlicí.
První žalm zhudebnil Stanislav Klecandr v roce 1985. Název skupiny vznikl dle slova oboroh, označujícího primitivní přístřeší na kůlech.

Diskografie: Žalmy (1991), Nebeská kavárna (1992) – Oboroh jako doprovodná kapela Sváti Karáska, 
Spatřujeme světlo (Žalmy 2) (1993), Kámen (1996), Marah (1998), Protější břeh (2000) – sólový projekt Slávka Klecandra, Všechno je jinak (2004) – Oboroh jako doprovodná kapela písničkářky Evy Henychové, Nocí mořem (2006), Noc v Oborohu – 20 let (DVD, 2009), Ve věci probuzení (2010), Žalmy III. – Pozvedám své oči 
k horám (2011), Šel přes potok Cedron k hoře (2012), Znovu poprvé (2014) zdroj: wikipedia.org

Marta Klimešová z kosteleckého Rabštejna se zeptala ROMANA DOSTÁLA ze skupiny Oboroh na několik otázek týkajících se plánů do budoucna, kapely i koncertu.

Proč se pořádá každoročně Noc v Oborohu na konci ledna?
Není to náhoda. První oficiální koncert skupiny Oboroh se totiž uskutečnil na konci ledna – 31.1.1989, přímo v klubu Rabštejn. (Tenkrát tam byl šéfem Vašek Uhlíř. Rád si na něj vzpomenu. Dobrý chlap. Pomohl mi už před vznikem Oborohu, když nám dělal zřizovatele pro folkové trio Akvamarín v roce 1987)
A když bylo Oborohu deset let, začali jsme každý následující rok slavit výročí. Slávek Klecandr tomu vymyslel název Noc v Oborohu.

A co slovo Oboroh? Co v sobě skrývá? Kdo na tento název přišel?
Vašek Klecandr (zakládající člen kapely) nalistoval ve slovníku: Oboroh je primitivní přístřeší na čtyřech kůlech, kde najde zvěř v zimě potravu a člověk útočiště v čase nepohody. Slávek časem dopsal na naše webovky: Někdy nad střechou opravdu docela hrozivě hřmělo a zdálo se, že nám, kdo jsme prošli kapelou tohoto jména nebo v ní stále ještě hrajeme, musí každou chvíli spadnout na hlavu. Zatím však ten chatrný přístřešek nějakým zázrakem všechny bouřky přestál a je pro nás stále místem setkávání, prostorem pro hudební i mimohudební rozhovor.

Co je vaší největší inspirací při tvorbě nových písní?
Já skládám jenom hudbu (například Vítr, Getsemane, Hvězda, …) Mám doma malé nahrávací studio a po nocích si nahrávám různé motivy. Texty nepíšu, a když už vymyslím nějakou říkanku, tak ji vybalím jen tak pro obveselení v úzkém kruhu známých. Za tvorbu Slávka nechci mluvit, ale vím, že ho inspirují příběhy a pocity dnešního člověka.

Letos slavíte 26. narozeniny kapely. Loňská oslava dopadla na Rabštejně na výbornou. Festival měl u návštěvníků velký úspěch. Na co se mohou diváci těšit tentokrát? Není tajemstvím, že většina pozvaných hostů jsou vašimi dlouholetými přáteli.
Na každou oslavu si zveme kamarády, se kterými jsme nějak spjati kolem hudby. Letos jsme domluvili violoncellové kvarteto Prague Cello Quartet a Jablkoň. Prague Cello Quartet vystoupí s repertoárem napříč žánry od klasické hudby a jazzu přes filmové melodie až po hudbu skupiny Queen a Metallica. Uslyšíte violoncello tak, jak ho rozhodně neznáte, a na své si přijdou i milovníci experimentálního divadla.
Závěr večera bude patřit Jablkoni. Kapelník Michal Němec k tomu napsal: Čtyři, andělskými křídly ošlehaní Pražáci, plus jedna éterická zpěvačka z jižní Moravy zahrají písničky laskavé a vlídné, které se jen tu a tam utrhnou ze řetězu. Ale také: setkání pračlověka s Händelem. To všechno je Jablkoň. (Na uplynulých oslavách už vystoupili například Hradišťan, AG Flek, Vlasta Redl, Majerovky, Franta Černý a Michael Vašíček z Čechomoru, Vláďa Mišík a další)

Kolik koncertů má kapela „za necelých" 26 let své existence na svém kontě? A které z koncertů v kapele považujete za ty opravdu „nej"?
V den 26. narozenin budeme hrát 988. koncert, číslo je přesné, starám se o archiv kapely. Z tohoto počtu vybírat jenom ty „nej" je docela obtížné. Zmíním alespoň ty, na které rád vzpomínám: koncerty s Filharmonií Hradec Králové, turné se Sváťou Karáskem po věznicích, šňůry 
v zahraničí, natáčení přímých přenosů do České televize, společné vystoupení s Hradišťanem, V. Mišikem & Etc, dvojkoncert s Buty a další. Na svém kontě má kapela Oboroh slušnou řádku vydaných CD. Loni se mezi ně zařadilo i sólové album frontmana skupiny Slávka Klecandra s názvem „Pátý pád", sestavené z živých nahrávek z koncertů.

Vzniklo během letošního roku něco nového? Mohou si vaši příznivci rozšířit svou sbírku cédéček?
V polovině letošního listopadu vyšlo pod výmluvným názvem Znovu poprvé nové, 
v pořadí již deváté album. Jde o kolekci adventních písní, proloženou na dvou místech instrumentální hudbou. Vedle osmi autorských skladeb zde najdete i čtyři originálně upravené prastaré české „kancionálky".

Kdy poprvé jste měl ve svých rukou hudební nástroj a jaký? Jaká je vaše životní cesta včetně té hudební?
První nástroj? Máma mi říkala, že plechový bubínek. Byl jsem ještě prcek a seděl na nočníku. Během školních let jsem se pak učil v hudebce hrát na „zobcovku", akordeon, piano, bicí nástroje a následně soukromě na kytaru a foukací harmoniku. V poslední době se věnuji hlavně klávesám, ale když je třeba, u zpěvu se vždy doprovodím na to, co je zrovna při ruce.
Co se týče mé hudební dráhy – 24 let soukromě učím hru na hudební nástroje a 26 let hraji v Oborohu. Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná… Na závěr ještě prozradím, že v květnu 2015 k mým padesátinám vyjde moje první sólové hudební album. Jedná se o takové životní rozjímání. Hudba je moje, texty mi napsal Petr Střešňák a všechny nástroje jsem si nahrál sám. Snad se to bude líbit.

Marta Klimešová