Letošní hvězdou festivalu Filmový smích se stal OLDŘICH NAVRÁTIL, který byl vybrán v souvislosti s blížícím se Poláčkovým sto dvacátým výročím. Oldřich navrátil totiž v Poláčkově románu Bylo nás pět hrál tatínka a navíc zanedlouho oslaví šedesátku.

Jak k tomu došlo, že letošní ročník je věnovaný právě vám? Měl jste v tom nějakou vlastní iniciativu?
Já jsem žádnou vlastní iniciativu neměl, protože mám hodně práce. V pátek jsem přijel z Valašských Klobouk. V sobotu ráno ve tři hodiny jsem uléhal do postele a o půl šesté ráno jsem vstával, protože o půl sedmé jsem měl nástup na natáčení. Točil jsem, pak jsem honem nasedl do auta a jel jsem sem. Až si to tady odbudeme tak jedu zpátky. Zítra vstávám opět o půl šesté ráno a točím. A v pondělí to samé.

Takže se vám to moc nehodilo.
Já mám teď hodně práce, proto to moje iniciativa určitě nebyla, ale neměl jsem to srdce nepřijet, když mě pan Tydlitát a pan Taussig, kterého si velmi vážím, pozvali. Oni to zorganizovali Filmový smích Oldřicha Navrátila. Přede mnou tady byl Vlasta Burian nebo Jan Werich, takže jsem jen lapal po dechu. A ačkoliv jsem jim to vymlouval, ať to nedělají, tak oni si to vymluvit nedali. Tak prý jestli bych mohl přijet. Je jasné, že bych raději seděl doma na gauči, ale řekl jsem si, že to prostě nemůžu odmítnout a musím přijet.

Máte nějaký osobní vztah k Rychnovu nad Kněžnou? Byl jste tady už někdy?
Byl jsem tady před šestnácti lety s Karlem Smyczkem na Poláčkových slavnostech, protože jsme právě dotočili s Barunkou Srncovou Bylo nás pět. Jinak Rychnov vůbec neznám. Tenkrát jsme přijeli za tmy, byli jsme na pódiu, něco jsme vykládali a zase jsme jeli pryč. Seriál Bylo nás pět se totiž vůbec netočil v Rychnově, ale v Kouřimi u Prahy.

Jaký z filmů, který se zde promítal, je váš nejoblíbenější?
To je naprosto jednoznačně Bylo nás pět.

Máte nějaký zajímavý zážitek z tohoto natáčení?
Všichni vždycky chtějí to, co je nejzajímavější, největší, nejnebezpečnější. Dobrý byl takový zážitek, když mě můj „syn“ Adam Novák, který už je dnes velký a ani nevím, co dělá, něčím v tom seriálu naštval a něco provedl, tak jsem na něm spáchal exekuci tak, že jsem vzal prachovku s peřím, která má bambusovou tyčku a řezal jsem ho. A řezal jsem ho tak, až se ta tyčka zlomila. A také jsem ho bil, když mě lhal, protože lhát se nemá. Kdo lže ten krade a do pekla se hrabe a lež má krátké nohy. On pak plakal bolestí, protože mu samozřejmě dali na zadek polštářek, ale ten se nějak svezl a já jsem si toho nevšiml a doopravdy jsem ho řezal.

Jaké je vaše nejnovější natáčení?
Teď točím moc pěkný seriál, který je velmi vtipný a jmenuje se Sborovna. Je z učitelského prostředí a je to opravdu velká sranda.

A jakou tam máte roli?
Hraji tam takového profesora šprýmaře, který má ovšem doma za manželku semetriku a ještě k tomu žárlivou. Takže když je s ní, tak je malinký, ale jakmile zmizne, tak je to zase frajer.

Příští ročník filmového festivalu věnují pořadatelé Janu Libíčkovi.