„S tancem jsem začal v prváku na střední škole. Je to na jednu stranu pozdě, ale asi je dobré, že jsem k tomu dospěl sám a nemusel mě do toho nikdo tlačit,“ říká.

Tanečním přišel na chuť až v jejich samém závěru. „Jednu chvíli mě ani moc nebavily a přemýšlel jsem, že skončím. To se ale změnilo, když na závěr mistři zatančili ve fraku a tanečních šatech, oslovila mě ta noblesa. Tehdy jsem si řekl, že bych se tomu věnoval déle. Ale začátky byly krušné,“ přiznává.

Ty úplné si odbyl v Rychnově, pak přešel do Hradce Králové a dnes reprezentuje Taneční školu Jičín. Jeho taneční partnerka Štěpánka Novotná je přitom z Broumova. Dnes předávají své zkušenosti ostatním a mají i mnohem starší „studenty“, než jsou oni sami.

Michal Petrů patří mezi nejmladší taneční mistry. „Je to na jednu stranu velká zodpovědnost, občas i stres. Ti dospělí to vnímají, že jim někdo jako já - o hodně mladší - vysvětluje taneční kroky. Ale myslím, že když k tomu člověk přistupuje s pokorou a ti dospělí vidí, že tomu ten člověk rozumí, funguje to,“ podotýká.

Taneční pro dospělé provozuje v Rychnově na Studánce, od 6. ledna nově v Broumově. „A rýsuje se, že bychom je měli od září i v Častolovicích, tam tedy už pro mládež,“ prozrazuje Michal.

Zájem o jeho kurzy prý stoupá. „Snažím se neusnout na vavřínech a rozvíjet tancování, abych se mohl živit tím, co mě baví. A kdyby to nedopadlo - absolvoval jsem Střední automobilovou školu v Ústí nad Orlicí, obor autotronik, takže kdyby bylo úplně nejhůř, je tady pořád ještě ta automobilka,“ podotýká s úsměvem. V současné době si ale plní svůj životní sen.

Lidé tančili u počítače

Se Štěpánkou zažil v čase covidových omezeních i distanční ples na rychnovské Studánce. „Vznikl z myšlenky, aby se něco dělo a aby se měli lidé na co koukat i online. Vytvořili jsme proto online výuku základních kroků tanců waltz a cha-cha. Vysílání šlo živě a mělo celkem slušnou sledovanost, lidé si i z obýváku mohli připomenout základní kroky, ale bylo to i pro ty, které prostě tanec baví. Mohli si oprášit oblek a boty, hodit se do gala a prostřednictvím sítě si s námi doma zatančit.“

Covid přitom zasáhl nejen do společenského života, ale také do tanečního sportu. „Rok jsem seděl doma. Člověk si šel maximálně zaběhat s rouškou a večer, aby na něj ostatní nekoukali skrz prsty. Tréninky nebyly možné, lépe na tom v té době byl ten, kdo měl svoji soukromou tělocvičnu. Samozřejmě to pak chybí. My se teď připravujeme na nejvyšší soutěž u nás, mistrovství České republiky ve standardních tancích, které se uskuteční na konci února v Praze,“ říká mladý tanečník.

Jeho dosavadním největším úspěchem bylo semifinálové umístění na mistrovství České republiky v kategorii do 21 let. Rád by dosáhl semifinálového umístění na republikovém mistrovství i v hlavní kategorii dospělých párů a někdy v budoucnu se probojoval do národní reprezentace.

„Každopádně tanec mi přináší radost z pohybu, pocit vnitřního naplnění. Mám rád hudbu. To, že člověk na ni může tancem vyjádřit své pocity, je strašně krásné. Jsem přesvědčen, že se jím člověk může bavit v každém věku a nezáleží na tom, jaké má zkušenosti. My se to snažíme naučit všechny a na konci kurzu je výsledek vždycky vidět,“ podotýká Michal.

A kurzy jsou i o společných zážitcích, vždycky se vytvoří prima parta. Zvlášť oblíbené jsou závěrečné věnečky, které zpestří vystoupení Michala a Štěpánky a páry mají příležitost se seznámit i s méně obvyklými tanci.

„V pokračovacích kurzech za námi lidé chodí a říkají si, co by se chtěli naučit. Podle toho pak lekci přizpůsobíme, chceme, aby pro ně byly příjemné. Někdy se páry, a to i ty soutěžní, rozhádají. Tancem se má ale člověk bavit a ne se kvůli němu rozvádět. Někdy partnerky své partnery přemlouvají, aby se kurzů účastnili, a my pak máme radost, když za námi přijdou a říkají, jak si to krásně užili, a třeba k nám chodí znovu,“ dodává Michal.