Oba úspěšně absolvovali řadu domácích i zahraničních soutěží, loni v květnu mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro, v níž získali laureátský titul. V jejich provedení zazněly na koncertu skladby Telemanna, Bacha, Janáčka, Messiaena a dalších.

Pavel Svoboda vyšel do velkého hudebního světa díky základům ze ZUŠ v Dobrušce a příznivci vážné hudby ho dobře znají nejen jako interpreta varhanních skladeb, ale také jako dramaturga Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka, jehož letošní čtvrtý ročník opět představí vynikající osobnosti .

Dejme slovo KATEŘINĚ 
JAVŮRKOVÉ, která začala hrát na lesní roh v devíti letech v ZUŠ Na Popelce u Tomáše Krejbicha a poté pokračovala na Pražské konzervatoři u profesora Bedřicha Tylšara.
Talentovaná interpretka 
od ledna 2014 působí v hornové skupině České filharmonie. Je také členkou Praque Phillharmonia a spolupracuje s předními českými i zahraničními tělesy.

Rozhovor vznikl před Velkým finále letošní Smetanovy Litomyšle, na němž Kateřina Javůrková předvedla své umění.

Jste laureátkou mezinárodní soutěže Pražského jara 2013. Změnil se váš život po zisku tohoto prestižního ocenění?
Je to pro mne zatím ten největší úspěch a moc si této ceny vážím. Od soutěže jsem odehrála již řadu sólových koncertů, a mnoho mně jich ještě čeká. To by se mi bez této ceny těžko poštěstilo.

Jak jste se dostala ke hře 
na tak – pro ženu – neobvyklém nástroji?
Bylo to přání mého otce a já jsem byla dost malá na to nesouhlasit, tak to tak zůstalo. Tehdy to bylo kuriózní, malá holčička s hornou, dnes už ale na ní hrají víc holky než kluci.

Představte nástroj, na němž hrajete.
Už z názvu je zřejmé, že se jedná o nástroj s loveckým původem. Nejprve jako zvířecí roh sloužil k signálním účelům a dorozumívání se. V 18. století k nám přinesl hrabě Špork z Francie první podobu lesního rohu z mosazi, který se používal na honech, a s přibýváním repertoáru získal postupně až dnešní podobu.

Jak vznikla vaše spolupráce s Pavlem Svobodou a co vám přináší?
Naše spolupráce vznikla přirozeně po soutěži, oba jsme se stali laureáty a lesní roh s varhanami je krásné spojení.

Pavel Svoboda je také uměleckým ředitelem MHF F.L.Věka. Znáte program 4. ročníku – co říkáte dramaturgii?
Pavla za jeho organizátorské schopnosti velice obdivuji a festival má dramaturgii vždy zajímavou. Zve si špičkové interprety a přináší je lidem i do menších měst. Naše první setkání bylo právě na hudebním festivalu 
F. L. Věka asi před třemi roky, kdy jsme hráli v Dobrušce společně s fenomenálním Radkem Baborákem.

Můžete prozradit vaše hudební plány?
Letos je moje první sezóna v České filharmonii, tak se do budoucna chci věnovat hlavně tomu a sem tam něco sólového.

Dana Ehlová