Některé památky přetrvávají věky, život jiných je kratší. Někdy je to dáno mírou lidské péče o ně, někdy charakterem materiálu, který časem přes veškerou péči podlehne přirozené zkáze. Takový osud bude mít zřejmě i zajímavá památka, nalézající se na okraji malého lesíka mezi obcemi Bohdašínem a Ohnišovem. Onou památkou je kámen, na němž je vytesán kalich.

Husitské ležení?

Lidové vyprávění sem umístilo ležení husitských bojovníků, vedených samotným Janem Žižkou, kteří táhli dobývat hrad Frymburk u Nového Hrádku. Tolik tradice, tolik historka, tvářící se na první pohled velmi staře. Ale bylo tomu skutečně tak?

Před několika lety jsem vyprávění o záhadném kameni s kalichem zveřejnil v tehdejších Rychnovských novinách (dnešní Rychnovský deník, pozn. redakce). Leccos však naznačovalo, že to s jeho stářím a historií nebude tak jednoznačné, jak je to podáváno v lidovém vyprávění.

S kameníky

Především šlo o kámen samotný. Opuka, do níž je kalich vytesán, je totiž materiálem poměrně rychle zvětrávajícím (jak lze ostatně na předmětu samotném snadno pozorovat) a je tedy nepravděpodobné, že by toto dílo mohlo pocházet z 15. století.

Kromě toho pověstí, které na různá místa naší vlasti kladly Žižkovy stoly, křesla či lůžka, na nichž slavný vojevůdce odpočíval, je bezpočet, takže by Žižka s sebou musel na polní tažení vláčet celou skupinu kameníků, aby je stačili vyrábět.

Podezřelý

Pátrání se tedy muselo ubírat jiným směrem. A hned se objevil první „podezřelý“. Byl jím bohdašínský písmák, kronikář a milovník vlastenecké historie František Hylenka. Z jeho vlastních dochovaných zápisků je patrné, že o husitském tažení na Frymburk byl dobře informován a jeho vlastenecké postoje, které v duchu Palackého pojetí českých dějin kladly husitství na vrcholné místo českých dějin, se dají v Hylenkových zápiscích rovněž bez problémů vystopovat.

Po zveřejnění těchto poznatků se dokonce objevil pamětník, který potvrdil, že kalich vytesaný do kamene je s největší pravděpodobností Hylenkovým dílem.

Anonymní

Došlo tedy k zajímavému folklornímu jevu. Ke kameni na okraji lesíka bylo přiřazeno pravděpodobné vysvětlení, které nijak nevybočovalo z vysvětlování jiných podobných předmětů.

Možná, že k němu přispěl sám Hylenka, možná některý z dalších lidových vypravěčů a milovníků místní historie a pověstí. To už se nikdy nedovíme, protože lidová pověst je vždycky anonymní.

U zrodu pověsti

Mezi místními obyvateli však za poměrně krátkou dobu zřejmě zdomácněla natolik, že ji začali považovat za starou. Protože ověřit tuto skutečnost nebylo jak, byla nová pověst na světě. A my si můžeme jen považovat toho, že jsme byli vlastně téměř současníky jejího vzniku.