Baroko vtisklo podobu krajině východních Čech snad natrvalo. Vytváří tak nejen z ní, ale z celých Čech jeden z nenahraditelných koutů Evropy.
Původně mělo být nástrojem rekatolizace, avšak jeho zvláštní půvab se po staletích stal téměř lidovým slohem, kterým se inspirovaly venkovské stavby ještě v 19. století. V podorlických městech baroko zapracovalo v průběhu 18. století. Nejdříve se ale barokní stavitelství promítlo do šlechtických sídel. Přestavbami prošel monumentální opočenský zámek, z venkovské tvrze Skalky se vybudovalo malebné sídlo, v Rychnově nad Kněžnou se dominantou města stal zámek a spolu s mistrovským dílem, průčelím chrámu Nejsvětější Trojice. „Jeden z prvních představitelů raného baroka Carlo Lurago začal své působení v Čechách zde. Barokní přestavby zámků v Náchodě a v Novém Městě jej proslavily tak, že byl později přizván k výstavbě jezuitské koleje v Hradci Králové,“ říká znalec Orlických hor a autor pohádek Josef Lukášek.

Proměny

Někteří italští mistři se později v Novém Městě usadili a zedníci Andreas Canetta a Antonio Bassoti si dokonce koupili domy zpustlé po třicetileté válce. A brzy způsobili zásadní proměnu náměstí. Strhli totiž původní renesanční štíty a nahradili je tehdy moderními barokními. „Brzy se našli i další zájemci z řad měšťanů o podobné úpravy, a tak na krásném renesančním náměstí dnes nacházíme i domy s barokními tvary,“ podotýká Josef Lukášek. V Novém Městě nad Metují výrazně zapůsobilo baroko i sochami Matyáše Bernarda Brauna, které karikují služebnictvo hraběte F. A. Šporka. Skutečnou raritu mají však na náměstí v Žamberku, kde kolem morového sloupu stojí na balustrádě osm světců. Mezi nimi je svatý Florian, patron hasičů, který zde však vylévá vodu levou rukou.

Pohled fotografa

„Mě baroko oslovuje od doby, kdy jsem se začal fotograficky zajímat o krajinu Orlických hor. Pracoval jsem na zakázkách pro zdejší zámky nebo města a tam jsem na něj narazil. Prakticky všechny kostely, které tady jsou, jsou poznamenané tímto slohem. Baroko je patrné na každém kroku. Podorlicko a Orlické hory jsou ojedinělé velkým množstvím barokních památek, které jsou na tak malé ploše, když to srovnávám třeba s ostatními regiony ve východních Čechách,“ říká fotograf Lubomír Imlauf. Ten ve svých působivých snímcích skvosty barokní architektury zachytil a představil letos v knize Orlické hory a Podorlicko - krajina protkaná barokem. Na knize se podíleli i Josef Lukáše a ředitel dobrušského muzea Jiří Mach.

Nejen kostely

Mezi ty památky, kterých si všimne pro jejich polohu a monumentálnost v krajině snad každý, patří kosetly. Pod úpatími horských hřebenů, zasazeny na horských stráních či v jejich údolích jsou skutečnými perlami krajiny. Stačí vzpomenout děkanský kostel svatého Václava v Dobrušce, jehož průčelí je viditelné už z dálky a stojí-li člověk u jeho brány, pak nutí pohlédnout k nebi, či uprostřed polí malebně zasazený kostelík svatého Ducha.
Přímo v horách pak podobné pocity vytvářejí například takový kostel svaté Máří Magdalény v Olešnici v Orlických horách, nebo jedna z nejvzácnějších perel, které se dostalo obnovy, chrám Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Nyní před Vánocemi se právě v souvislostech s kostely o to více vybaví i hřejivé pocity ze zádumčivé krajiny, které navozují pocity domova. Skoro jako z obrázků od Josefa Lady.

Jsou to však i roubenky, statky, zvoničky, kapličky či boží muka, které nám baroko odkázalo. Kamenné sochy a plastiky najdeme nejen v městském prostředí, ale zdobí i okolí cest, poutních míst a studánek.

Soulad

Tak je tomu například ve Studánce u Chábor. „K zastavení a zamyšlení často donutí kapličky a boží muka, ukrytá ve stínu věkovitých stromů. Tady si člověk uvědomí úžasný soulad mezi krásou vytvořenou člověkem a nádherou přírody,“ míní historik Jiří Mach. „Kolikrát, když fotografuji krajinu, beru boží muka jako nosný prvek, téměř jako by s ní byly srostlé,“ dodává fotograf Lubomír Imlauf.

Orlické hory a Podorlicko baroko protkalo rozmanitými perlami své architektury, která tvoří jejich náhrdelník, snad navždy.