Při hodnocení by se kromě vědomostí měla hodnotit i osobnost studenta, ze kterého se během studií na střední škole stává „hotový člověk“.

Rodičům lze jen stěží vysvětlit, že známky nejsou vše, když oni sami byli vychováni v přesvědčení, že známky ovlivní jejich budoucí kariéru a že jedničkář rovná se jasný úspěch v životě. Jedná se rovněž o všeobecné povědomí ve společnosti. Jednička totiž přeci znamená úspěch. Hodnocení studenta se na střední škole stává důležitým především v optice jeho budoucí kariéry.

Jak v současné době vnímají hodnocení středoškoláků odborníci? Odpovídá Přemysl Khýr, psycholog a akreditovaný kouč asistenční služby ELA. „V oblasti pedagogické psychologie panují četné debaty na téma známky. Především panují kritiky, že se v našem školství snažíme buď o to, aby všichni byli jedničkáři, či aby alespoň neměli čtyřky a pětky a tudíž byli alespoň průměrní.

Pro rodiče a studenty je poté hlavním cílem vylepšit pětku nebo čtyřku či trojku alespoň na dvojku. Ale co ty předměty, kde student dostává jedničky? Co ty předměty, které mu jdou a kterým tedy nevěnujeme pozornost? Místo abychom rozvíjeli talenty studenta, a to co mu jde, věnujeme veškerou energii vylepšení známky se kterou nejsme spokojeni.“

Rodiče pod vlivem českého školství, ve kterém se sami formovali, nesoustředí pozornost na to, v čem dítě vyniká. To má podle Khýra nejčastěji za následek, že rovněž talent studenta se dále nerozvíjí a rodiče mu nevěnují pozornost. Tudíž dítě dále nerozvíjí své možnosti, ale pracuje na oblasti, která mu nejde, aby mělo alespoň známku průměrnou než tu špatnou.

Tento přístup a systém tedy vychovává lidi průměrné a nikoliv talentované. Talent a nadání jsou potlačeny snahou o vylepšení oblastí, ve kterých nevynikáme. Jako příklad Khýr uvádí osobnosti, které zná každý na světě a které se známkami chlubit nemohly.

„Názorným příkladem mohou být osoby, které ve škole vůbec nevynikaly, a přesto v životě dosáhly velkých úspěchů. Příkladem je Elon Musk či Steve Jobs.“

Rodiče dětí blížících se k maturitě a rozhodování o budoucnosti a kariéře by si měli uvědomit, že dobré známky nezaručují úspěšný a šťastný život. Samozřejmě platí to i opačně. Nemůžeme prohlásit, že pokud bude mít student známky průměrné či podprůměrné, tak se stane milionářem nebo dokonce miliardářem.

Problémem známek je také to, že neposkytují dostatečnou zpětnou vazbu. Student neví, co přesně se mu nepodařilo a hlavně známka neříká, co s tím může dělat. Pokud někdo dostane trojku, může se snažit o jedničku nebo dvojku. Ale co ten, kdo dostal jedničku? Znamená to, že už se nemá kam posouvat? Není potřeba další snahy a rozvoje jeho nadání?

Aby toho nebylo dost, pedagogové často používají jako ocenění v případě jedničky, ale i trest v případě pětky. „Co však žák, který se poctivě připravoval, a přesto dostal pětku. Zaslouží si trest? Co se potom stane s jeho motivací a snahou do dalšího testu?

Známky především na středních školách se však vůbec nevyjadřují k myšlení, kreativitě, schopnostem spolupráce, samostatnosti. Nezabývají se příčinnou studentova nezdaru a nenabízejí řešení. Nehodnotí tvořivost, vytrvalost či snaživost,“ upozorňuje Khýr, který často řeší dotazy rodičů na vysvědčení a známky dospívajících.

Apeluje na rodiče, aby se nesoustředili jen a pouze na známky, ale vnímali skutečné znalosti a také zájmy svých dětí. Jinak se pak učí pro známku samotnou a často nemají potuchy, o čem se to vlastně učí. A to mu rozhodně nepomůže ani při případném studiu na vysoké škole či nástupu do prvního zaměstnání. V obou případech jsou totiž na prvním místě skutečné znalosti, ne známky.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Autor: (pp)