Záhada stříbrného diadému: šperk odkrývá tajemství brutální doby bronzové

Byla to královna? Nebo spoluvládkyně? Měla moc politickou a muž moc výkonnou? Či byla jen symbolem vlády? Jakou roli vlastně hrály ženy v brutální době bronzové? O nálezu a především o roli stříbrného diadému, symbolu síly, který by na tyto otázky mohl odpovědět, vědci z barcelonské Autonomní univerzity informovali v odborném časopise Antiquity.

Vědci odhalili intimnosti pravěkých Homo sapiens. "Užívali si" s tajemným druhem

Hrobové místo bylo odkryto již v roce 2014 v lokalitě La Almoloya  u obce Pliego v murcijském regionu ve Španělsku. La Almoloya – vedle La Bastida a El Argar – je nejdůležitějším nalezištěm kultury El Argar (nazvána byla podle města, kdy byly tyto památky v 19. století poprvé). Ta existovala ve starší době bronzové – zhruba mezi lety 2200 až 1550 před naším letopočtem v jihovýchodní části Pyrenejského poloostrova především v regionech Murcia a Almería. Podle archeologů komunita dokázala jako první v západní části Středomoří vyvinout státní struktury, a to zhruba dvě století před svým zánikem. Charakteristická pro ni jsou proto městská centra s monumentálním opevněním, masivními věžemi a rozsáhlými obytnými stavbami s technickým zázemím.

Ve společenství El Argar již došlo k jasné dělbě práce: žili zde zemědělci, řemeslníci, obchodníci. Komunita byla rozdělena i majetkově. Lze to vysledovat na pohřební tradici. Nejchudší si s sebou do hrobu nebrali žádné hodnotné dary. U elit mají archeologové k dispozici celou řadu neocenitelných výrobků, často ze stříbra.

Tisíce odkrytých hrobů

Zřícenina La Almoloya se nakonec ukázala být mimořádně bohatá na podobné nálezy. Osada byla strategicky a zároveň z dnešního pohledu i romanticky situována na skalnaté stolové hoře. „Objekt, v němž byl rakevní džbán s dvojicí s dýkou a diadémem umístěn, je pravděpodobně jedním z prvních paláců z doby bronzové identifikovaných v západní Evropě,“ napsali barcelonští archeologové a dodali, že rozlehlost a rozmach budovy naznačuje, že v ní bylo umístěno centrum politické a ekonomické moci.

Džbán byl usazen v hrobce pod podlahou velké místnosti, v níž kromě krbu a kamenných lavic podél obílených stěn nebylo již téměř nic. Žádné předměty každodenní potřeby ani slavnostní. Plocha prostoru je 130 metrů čtverečních a snadno se do ní vejde až padesát lidí. Podle vědců se mohlo jednat o místo setkávání a rozhodování.

„La Almoloya a její hrobka patří mezi výjimečné archeologické nálezy, které nám poskytují pohled na vládce, poddané a mocenské insignie prvních státních společností vznikajících v Evropě v době bronzové,“ napsal v časopise Antiquity barcelonský profesor Vincente Lull.

Ostatky neandrtálců z jeskyně Spy prošly novými testy. Výsledek vědcům "zavařil"

Dosud bylo odkryto kolem 3000 hrobů kultury El Argar, asi dvacet procent z nich bylo podvojných, ale žádný nebyl tak výjimečný, jako ten v La Almoloya. Časový interval mezi úmrtím lidí v nich pohřbených je nezřídka i dvě nebo tři generace. V La Almoloye byla do džbánu nejprve umístěno tělo 35-40letého muže a po velmi krátké době byla hrobka otevřena a muži na klín byla posazena 25-30letá žena.

Zajímavé pro vědce bylo i usazení těl. Žena jakoby se dívala směrem od muže na osobu, která ji do hrobu ukládala, zatímco pozornost muže ležícího na levém boku byla zcela zaměřena na ženu. Vědci z německého Institutu Maxe Planca potvrdili, že se nejednalo o příbuzné. Barcelonští archeologové vyloučili možnost, že by oba zemřeli současně, spíše velmi brzo po sobě. Někdy v polovině 17. století před naším letopočtem.

Podle antropologů měla žena několik vrozených vad: chybějící 12. žebro, chybějící jeden krční obratel, vadu křížově-bederních obratlů, zkrácený palec u ruky. Změny na hrudní kosti způsobila plicní infekce, která pravděpodobně vedla k úmrtí ženy. Muž měl částečné deformity na dolních končetinách, které jsou charakteristické pro jezdce na koních. Rovněž měl uzdravenou dolní čelist. Co způsobilo jeho smrt, ale není známo.

Ženy nebyly jen sběračky. Objev pravěkého hrobu může změnit pohled na historii

Žena byla ozdobena spoustou stříbrných šperků, kromě čelenky měla spirálové spony do vlasů, dlouhé náušnice, které musely při sebemenším dotyku cinkat, na prsou se jí leskla vrstva stříbrných korálků, na rukou náramky, na prstech prsteny. Kousek od těla bylo položené měděné šídlo s dubovou rukojetí vykládanou stříbrem, keramický hrnek s postříbřeným okrajem, aby se ženiny rty nemohly znečistit dotykem s obyčejným materiálem. Byly zde i obětní nádoby. Z 29 předmětů nalezených v tomto džbánovém hrobě jen několik patřilo muži: měděná dýka s rukojetí zdobenou čtyřmi stříbrnými nýty, pár korálků a prsten.

Vědci se domnívají, že se jedná o jeden z nejhonosnějších pohřbů starší doby bronzové v této části Středomoří. Shromážděné stříbro vážilo 230 gramů. To by v první polovině 18. století před naším letopočtem v Babylónu za vlády Chammurapiho stálo 27,5 šekelu. Babylónskou měnou se tehdy platilo nejen v Mezopotámii a na Středním východě, ale vlastně v celém Středomoří. Za tuto sumu by se v Babylónu dalo tehdy pořídit 938 dělníků na jeden den nebo nakoupit 3,4 tuny ječmene.

Významná osoba

Panuje podezření, že žena byla během života tohoto páru významnější osobou společnosti El Argar. Důkazem toho může být právě stříbrná čelní obruč, která v přední části v úzkém pruhu jakoby stéká k nosu nositelky. V 19. století byly objeveny čtyři téměř identické čelenky v hrobech žen u města Al Argar, asi 90 kilometrů jižně od La Almoloya.

„Jedinečnost těchto diadémů je mimořádná. Jedná se o symbolické objekty moci speciálně vytvořené pro tyto ženy,“ uvedla spoluautorka článku Cristina Rihueteová z katedry pravěku barcelonské univerzity. „Každý exemplář má hodnotu srovnatelnou s náhrobky vládnoucích tříd ze stejné doby v jiných oblastech Evropy: v britském Wessexu, s hroby unětické kultury či na Blízkém východě.“

Vědci objevili nejstarší recept na mumifikaci. Obsahuje velmi zajímavé detaily

Její kolega Roberto Risch ji v publikaci doplnil, že sílu ženy dokazuje nejenom dotyčná čelenka, ale také šídlo, které může dokazovat, že vládla tomuto řemeslnému odvětví. Samotné město bylo pravděpodobně bohatým regionálním centrem moci s rozvinutou textilní výrobou. Potvrzují to četné nástroje a materiály ke tkaní objevené v místnostech paláce.

„Nedokázali jsme, že zde v té době existovaly královny, monarchie a centralizovaný stát. Žily zde však ženy, které formálně uplatňovaly politickou moc. To nám odhalil diadém z La Almoloyi. Zároveň tato žena ale mohla být i ozvěnou doby měděné, v níž ženy hrály významnou roli,“ uvedla Rihueteová.

Jak kultura El Argar zanikla? Podle archeologů citovaných v textu deníku Gazeta Wyborcza v ohni, chaosu a krvi. Základní problém byl v sociální nerovnosti a ekologii. Degradace životního prostředí, z toho plynoucí nedostatek potraviny, omezený přístup ke zboží, jakými byly právě kovové výrobky, musely podle archeoložky vyvolat konflikt obřích rozměrů. Městská centra byla zničena s největší pravděpodobností v důsledku vnitřních vzpour. Všechna nesou stopy masivních požárů. La Almoloya také vyhořela, krátce po smrti ženy s diadémem. Během 16. století před naším letopočtem byla všechny sídla kultury El Argar zcela opuštěna a zapomenuta na další tisíciletí.