Po stopách Fabiána. Kdo je duch Brd a jak vlastně legenda vznikla

Než jsem se za Fabiánem do Brd vydal, nejprve jsem se sešel s historikem a ředitelem Hornického muzea Josefem Velflem, aby mi o tomto mytickém strážci a jeho zrození pověděl více.

Dovídám se, že naše země je vlastně naprosto ideální k zrození různých legend a bájí. Je to tím, že je převážně tvořena kopcovitou až hornatou krajinou, kdy jí před několika staletími dominovaly poměrně hluboké lesy, jež se vyznačovaly řadou významných, až jedinečných skalisek, roklí či lavinovitých kamenných polí. Takováto místa vždy nějakým způsobem reagovala na povětrnostní podmínky a různé neduhy počasí, v Brdech nevyjímaje.

KVÍZ: Jak dobře znáte střední Čechy?

„Dříve v Brdech byla spousta osad či vesnic, které dnes již neexistují. Probíhala zde intenzivní hospodářská činnost, kdy lidé žili v bezprostředním kontaktu s okolní přírodou a setkávali se s jevy, které si potřebovali nějak vysvětlit – včetně úkazů, které třeba až tak nesouvisely s konkrétním místem, ale měly třeba vliv na určité těžkosti při práci, ať už se jednalo o hornickou, lesnickou či zemědělskou činnost. A zde už byl jen krůček k tomu, aby si lidé takovéto zkušenosti zdůvodnili přítomností nadpřirozených sil – v našem případě v podobě ducha brdských lesů Fabiána,“ říká historik.

Jak vlastně vypadá Fabián?

Legenda se tak skrze místní folklór volně formovala a Fabián postupně získával svou podobu a vlastnosti. Lidé si jej potřebovali přiblížit i vizuálně, přičemž některé anály líčí, že duch Brd měl být dokonce i spatřen. Hovoří o tom aspoň různé povídky zhruba z poloviny 19. století.

Zdroj: Deník„Mezi nejvýznamnější autory patřil například Jan Čáka, jenž byl jeden z nejvýznamnějších badatelů, kteří se zabývali problematikou Brd a Podbrdska. Ten dle mého názoru umělecky dokázal podobu Fabiána vyobrazit vůbec nejlépe,“ líčí Josef Velfl.

Čáka při své tvorbě vycházel z historických pramenů a Fabiána ztvárnil jako figurku člověka, který má tělo ze smrkových šišek, na hlavě nosí klobouk a má mechové fousy. Nosí brašnu, mívá přes rameno flintu a často bafá z fajfky. Jako správný strážce lesů nemůže postrádat sukovici.

„Častým zvykem také bylo, a stále je, že si jej lidé z těchto přírodnin vyráběli a umisťovali ho do oken. S touto tradicí se dá setkat i dnes, “ říká historik. Čáky předlohu, která dokonce slouží jako vzor pro mnohá loga různých subjektů spojených s Brdy, si lze prohlédnout v Hornickém domku v Březových horách, kde je vystavena.

Fabiánovo lože bylo kdysi dávno osídleno

Kde se ale vzalo jméno Fabián a co vlastně samotná legenda praví? Mezi prvními o ní psal etnograf, badatel a sběratel lidové slovesnosti Václav Krolmus. Ten v roce 1845 publikoval materiály týkající se Brd a brdských pověstí, v kterých se patrně prvně zmiňuje o jistém duchu jménem Fabián.

Podle legendy měl být na místě, kde se dnes nachází skalní útvar Fabiánovo lože, hrad. Historici dokonce potvrdili, že v těchto místech v dávných dobách osídlení existovalo. Jestli to byl opravdu hrad, to je podle nich nepravděpodobné.

Ale legenda je jiného názoru. Do svého hradu si tedy měl rytíř Babí Jan přivést ze šlechtické rodiny krásnou a mladou nevěstu Medulínu (jméno Fabián mělo přitom vzniknout díky jeho foneticky podobnému přízvisku). Babí Jan, neboli Fabián, se tedy s dívkou oženil. A jak už pravil francouzský prozaik a dramatik Alexander Dumas: za vším hledej ženu; toto klišé platilo i zde.

Pod hradem se totiž zjevila rytířem zhrzená milenka Megera, která byla čarodějnicí. Ta těžce nesla, že se Fabián oddal jiné ženě, spolčila se tak se zlými duchy, do Brd přivolala bouři, která hrad zničila, a Fabiána proklela v brdského ducha. Aby toho nebylo málo, snažila se mu do cejchu přičarovat zlé vlastnosti, aby lidem škodil.

Ale protože jako člověk byl Babí Jan lidmi vážený dobrodinec, kletba nedokázala jeho osobnost zcela zlomit. Medulínu čarodějnice proměnila v bylinu zeměžluč. Od té doby Fabián bloudí brdskými lesy a svým houkáním volá po své milé. Odpočívat chodí právě ke své loži.

Vzhůru do středních Čech. Sedm letních tipů, kdy se vyplatí navštívit region

K místu jsem se tedy vypravil, abych se s ním pokusil potkat. Nejlepší je vyrazit po modré turistické stezce od Zátor v Hostomicích. Je to relativně krátká a snadná procházka o délce asi dvou kilometrů. Nicméně jde o úžasný zážitek, když procházíte kolem majestátních buků lesních, kteří se tyčí vysoko k obloze. V jarních a letních měsících doslova pocítíte ohromující vitalitu životem vibrujícího lesa. Procházka navíc vede kolem pramenu Brdlavka, odkud vyvěrá průzračná živá voda. Legenda též tvrdí, že voda z brdských pramenů má léčebné účinky.

Ještě před tím, než jsme se vydali z vrcholu Velké Baby dál úzkou stezkou mezi stromy, která vede k loži, byli jsme odměněni nádherným výhledem na Hostomice. Poté docházíme k samotnému skalnímu útvaru. Fabián je znám jako vrtošivý duch a rád například pocestné potrápí neduhy počasí. U lože jsme strávili něco přes půl hodiny. A zřejmě už jsme ducha Brd rušili, anebo se zrovna vrátil a nelíbila se mu naše přítomnost, protože v jinak teplém pozdním květovém dni se náhle zvedl poryv studeného větru, který nás při odchodu vyprovodil. Něco na té legendě asi bude.