Dopis napsal Kristian: Milý táto,

Zdroj: Deník

Několik hodin jsi čekal na spojení, abys mě ujistil, jak jsi na mě pyšný, že se držím statečně, že mi nemůžeš pomoci a že jsem v ringu a musím okamžitě vstát a dát několik ran a přestat se litovat. To vše před plnou hospodou, než se spojení přerušilo. Věřím, že by se ti náramně líbily dnešní mobily a Skype a další možnosti sdělování zpráv, jen já bych byl ochuzen o tyto krásné vzpomínky.

Do dnešního dne jsi mým nepřekonaným vzorem a stálou inspirací! Sochař, jehož dílo do dnešního dne stále platí. Miloval jsem tvůj humor, laskavost a lehkost, s jakou jsi mě uváděl do reálného života. Stále cítím vůni tvého ateliéru! Vzpomínám, jak jsme oba milovali americká auta, a tak bys jistě měl radost, že jsem měl v průběhu let několik, jak jsme říkali, „amerik“, starých i nových. Vím, že bys jistě na mne čekal u mostu přes Lužnici a usedl za volant a dával si tu sílu vozu nahoru do kopce k chalupě. 

Dopis napsal Honza: Ahoj, tati,

Táto, snažím se ze všech sil po sobě zanechat stopu alespoň stejnou, jako jsi zde zanechal svým dílem ty. I po více než čtyřiceti letech od tvého odchodu bych byl strašně rád, kdybych ti tou starou cestou telefonního spojení mohl zavolat a říct, že se mi daří. Vím, že bys byl určitě rád, že alespoň já jsem se dožil změny režimu, zatímco tebe normalizace v pouhých 61 letech udolala. 

Táto, jsem pyšný, že tvoje práce stále platí! 

Tvůj syn Kristian 

(Kristian Kodet, Hartvíkov u Chýnova)