Covid sebral školákům pohybové aktivity. Děti tak ztratily smysl pro povinnost

Nyní se zdá, že by se pohybové aktivity mládeže mohly vrátit do starých kolejí. Otázkou však je, v jakém počtu mládež přijde na sportoviště, kde se jejich sportovní krůčky kvůli čínské nákaze zastavily. „Aktivita těla, jak stojí v hesle Sokola, ovlivňuje i duši každého jedince,“ připomíná psycholožka Zdeňka Sládečková.

Kdyby došla pitná voda? V případě krize by se některé děti napily i z louže

Projevuje se to prý i tím, že jsou děti v jakýchkoli činnostech línější. „Významný vliv na vývoj to určitě má,“ pokračuje. „Druhá věc je to, jak se k tomu stavěli rodiče. Někomu se aspoň nějaký řád podařilo udržet, ale co se týká fyzičky, ta šla hodně dolů.“

Cvičení a běhání s potomky podle uznávané psycholožky moc neprobíhalo. Spíš se jednalo o výjezdy na kolech a pěší výlety. „To ale připadalo v úvahu převážně jen o víkendech. Jinak celý pracovní týden děti zůstávaly bez pohybu a všechno nahrávalo nic nedělání a polehávání,“ konstatuje Zdeňka Sládečková. „Ono ovšem není vůbec snadné se vracet zpátky. Opětovaný start pohybu a tréninku nějaké to úsilí stojí,“ tuší psycholožka.

S rozvolněním přišlo zlepšení

Určité zlepšení nastalo už při jarním rozvolnění a s koncem školního roku. O prázdninách se dost dětí rozjelo na tábory. „Přes různé hry se postupně rozhýbávají. Tábornický řád jim nabízí mírnou a laskavou formu pohybové aktivity. Doufám, že od září se všechno rozběhne s větší intenzitou a děti se budou moct ve větší míře hýbat,“ přeje si.

V jiné situaci byly během pandemie některé starší děti, pro něž je sport neodmyslitelnou součástí života, a jsou zařazeny do určitého tréninkového programu nebo jsou členy středisek mládeže.

„Jedná se o jednotlivce, kteří jsou už jakýmsi zárodkem vrcholových sportovců. I tyto děti byly koronavirem poznamenány. Například tím, že v zimě nemohly trénovat v tělocvičnách. A venkovní prostory je ve spojení se studeným a nevlídným počasím limitovaly,“ říká.

Psycholog Daniel Štrobl: Dítě v krizi zrcadlí emoce svého rodiče

Nicméně v této méně početné skupině registrovaných mladých sportovců byl stav mnohem lepší. „I proto, že tyto děti jsou už naučené udržovat si třeba i doma fyzickou kondici nebo si chodit zaběhat,“ vypráví.

„Prostě jsou motivované už tím, co s chutí a radostí dělají. Na rozdíl od nesportujících vrstevníků se chtějí prosadit, a proto nehodlali vypadnout z přípravy,“ tvrdí Zdeňka Sládečková. „Šlo i o vůli a morálku se s covidem, který byl pro mnohé stresující a frustrující, poprat. Děti neměly v tom období na nic chuť a  pasivita plíživě vítězila. To se týká i dospělých,“ dodala.

Snad jsme z nejhoršího venku. Budou dětí zase plná hřiště a sportoviště?