Ivana Zábranská.Zdroj: Archiv Ivany ZábranskéPotřebuji na záchod. Nevzala jsem si pantofle, takže dlažba na chodbě do chodidel pěkně studí. Když mi ledové prkýnko málem přimrzne k zadní části těla, budím se definitivně. Aspoň budu pracovat, než se holky probudí, říkám si a otvírám služební notebook. Včera jsem toho moc neudělala. Kdyby to takhle šlo každý den, nevydělala bych si ani na slanou vodu. Tak to holt dopadá, když má matka od dětí „výhodu“ práce z domova.

Když stahuji fotografie k chystanému rozhovoru, spadne síť. Vzápětí mě poskytovatel služeb naší přenosné chalupářské wi-fi esemeskou upozorňuje, že jsme vyčerpali všechny data. Aha, tak to bude asi to včerejší večerní hihňání holčiček u mobilu. Zatím nepanikařím, mám data v mobilu, takže pojedu nějakou dobu na něj. Jen je asi konec se stahováním fotek, to budu muset nechat na grafičce. A taky holky mají s mobily utrum, práce je přednější. Jsem zvědavá, co tomu řeknou, až se probudí.

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Neposlušná maminka

Holky naštěstí vyspávají, tak mám čas pracovat. Jen to kafe, kdybych si mohla udělat! Jenže zvuk konvice by je určitě probudil. Proberou se až v půl deváté rozesmáté a ani jim nevadí, že nejde wi-fi. Prý nešla už včera, asi jsem si nevšimla. Beru tedy jako pozitivní zprávu. A další přichází vzápětí – prý chtějí po snídani uklízet pokojíček. Což o to, prachu a pavučin je tam po zimě dost a dost. A krámů taky. Pustí se do toho opravdu z gruntu, takže za chvíli slyším: Jé, to je ta stavebnice, když jsem byla malá. A podívej, s tím si hrál brácha. Bráchovi holky dokonce prověří i odložený šatník, takže se Valinka za chvíli objevuje v jeho kabátci, ve kterém byl kdysi na táboře za husitu. Prý jí už docházejí čistá trička a tohle se jí líbí.

Největší radost mají holky z nádobíčka pro panenky. Jejich pozitivní nálada je tak nakažlivá, že ani neprotestuji, když si nostalgicky pouští DVD Barbie a princezna švadlenka. Za chvíli toho ovšem hořce lituji, je to tak moc růžové a sladké, že jdu radši štípat dříví. Beztak už málem nemáme čím topit.

Najednou se ve dveřích do dřevníku objeví máma. Příšerně se leknu. „Mami, máš být přece doma, patříš mezi nejohroženější skupinu,“ pronáším vyčítavě. „Když já jsem měla příšernou chuť na tu tvoji včerejší svíčkovou,“ mávne rukou. „A nedělej z toho kovbojku, vždyť jsem jela autem rovnou sem,“ dodává a přitom z košíku vyndavá šátečky. Takže se cestou sem, zákaz nezákaz, zastavila minimálně v pekárně. Ach jo. I takhle vypadá boj s koronavirem.

Ulice duchů a překvapení z Prahy

Holky ven za plot raději moc nechodí, zábavy mají dost v zahradě. Je tak velká a přerostlá, navíc s kusem lesa, takže je v ní dost zábavy pro všechny. Teď ale obsadily spolu s dětmi od sousedů uličku pod námi. V sezoně po ní přejede maximálně deset aut denně, od včerejšího zákazu ani jedno. A tak na asfaltu najednou vyrostli křídou namalovaný skákací panák, nějací duchové a taky lajny pro pennyboardy a koloběžku. Vlastně si tak trochu kacířsky říkám, že ten zákaz vycházení není zas tak marný. Alespoň podporuje kreativitu.

Najednou se přece jen jedno auto objeví. Je to sousedka Míša, učitelka, která včera odjela do Prahy, aby vyřídila nejnutnější a vyjednala si práci z domova do konce března. Už dávno bez problémů zvládá vyučovat po síti, mailová komunikace s rodiči a úkolování přes nejrůznější skupiny a programy pro ni nikdy nebyl problém. Najednou mám pocit, že díky koronaviru se nám do nového tisíciletí přesune komplet celé školství.

Její malé autíčko je nacpané k prasknutí. Kromě jiného veze tašku s učením pro Valinku. Takže moje včerejší telefonování na všechny strany se vyplatilo, drahocenný „kontraband“ jí před domem v Holešovicích z roky do ruky předala Valinčina babička. Z auta vyskočí dvě kočky, které Míša doma taky nemohla nechat. Je tam ale i spousta krabic, ze kterých se ozývají nezaměnitelné zvuky…

Chcete vědět, co Míša z Prahy na chalupu ještě přivezla? Přečtěte si můj zítřejší sloupek. Kdo to uhodne, tomu vlastnoručně ušiju roušku.

Názory posílejte na ivana.zabranska@vlmedia.cz

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník