I když se osm let věnovala hlavně hudbě a v dalších redakcích psala publicistiku a zpravodajství, ve volném čase se ráda odreaguje ve světě módy. V poslední době se snaží i zdokonalovat v šití a úplně změnila profesi. Taky bloguje jako Styl do puntíku.

„Překvapilo mě, kolik žen dnes nemá odvahu vzít si výrazné šaty a cítit se v nich pohodlně a svá. Frčí teď spíš legíny a džíny. Přitom šaty sluší opravdu každé ženě bez rozdílu věku nebo kil,“ říká jednatřicetiletá Hana Langrová a připomíná také, že v dnešní těžké době bychom měli podpořit lokální podnikatele a pořizovat si výrobky od nich.

S kulturní aktivistkou Jitkou Mrázkovou naplánovaly na 11. července pouliční happening s bazarem a módní přehlídkou. „Nejen liberecké dámy a dívky provětrají svoje šatníky a předvedou nejoblíbenější kousky,“ vysvětluje výherkyně módní reality show Popelka (2017) a doporučuje sledovat program libereckého Kina Varšava, u kterého se módní show uskuteční.

Jak ženám dodat sebevědomí, které mnohdy podkopávají i jejich partneři?
Za poslední rok jsem byla u pár stylových proměn žen, kterým se šaty líbily, ale neměly odvahu je nosit. Základní problém byl v nízkém sebevědomí nebo komplexu. Oboje vzniklo nerovnováhou v dětství a dospívání nebo špatnou zkušeností ve vztahu. Takové ženy jsou pak po změně stylu nadšené, jak je najednou jejich okolí vnímá pozitivněji, je k nim galantní a partneři nebo děti nešetří komplimenty. Byla bych ale nerada, kdyby tuhle radost z módy někdo spojoval s podřizováním mužům a úkrokem zpátky od emancipace.

Vždy se najdou i kritici. Taky myslím, že i malá změna dělá divy…
Samozřejmě, že je nejdůležitější, jaký je člověk uvnitř, ale aby vnitřní krásu širší okolí vidělo, může jedinci bez sebevědomí pomoci i povrchní berlička, která mu dodá sebejistotu. U žen to můžou být například šaty, ve kterých se budou cítit elegantně, žádoucí a zdůrazní jejich přednosti. Napadá mě ještě nový účes nebo make-up na míru. Kolikrát stačí jen řasenka nebo rtěnka. Já jsem v líčení a česání docela nešika, ale vše je o cviku.

Kde hledat ten impulz ke změně a inspiraci?
I když nám mohou sociální sítě i škodit, tohle je za mě jejich velké plus. Propojují komunity. Na Facebooku je několik inspirativních skupin, kde se ženy navzájem podporují, radí si a prozrazují si tipy a vychytávky, o kterých se ve společnosti zase tak často nemluví. A hlavně se nesoudí. Mužům je vstup zakázán. Několikrát do roka probíhá řada srazů milovnic elegance. Sama jsem nedávno založila skupinu Milujeme šaty – Outfit of the day. Každá žena se může pochlubit novým kouskem v šatníku nebo oblíbenými šaty, co si ráno oblékla. Ještě bych doporučila třeba Pin-up, retro i rockabilly moderně.

Kde se inspirujete a nakupujete vy?
Konfekce mi přijde strašně cenově přepálená a nekvalitní. Sama ráda lovím oblečení v sekáčích a online bazarech, tak jsem založila také Bazar nejen pin-up šatů, kde si vyměňujeme doplňky, svršky, boty a hlavně šaty, které nám třeba nesluší, nesedí nebo už nás zkrátka omrzely. Parádní jsou také komunity švadlen a dalších šikovných tvůrců. Těch je na Facebooku taky hodně. Těším se na letní pin-up pikniky a společné kino. Brzy půjdeme s libereckými pin-upkami na premiéru tematického filmu Bourák.

Vy ženy takhle spolupracujete online?
Ano. Pomáháme si a děláme hromadné objednávky ze zahraničí a podělíme se o drahé poštovné. Teď se ale opravdu chci zaměřit na podporu malých živnostníků. Třeba nedávno jsem psala o mladém kreativním manželském páru Colorpix z Jablonce, o mamince, která si splnila sen a otevřela v Liberci obchod PinkTina jen s výrobky od českých návrhářů, nebo o dvou švadlenkách a maminkách z Jablonce – RicPic a Honey&moon sleeping mats.

Před skupinami byla vaše stránka Styl do puntíku. Proč jste ji před rokem a půl založila?
Přátelé i cizí lidé mi často chválili, jak se oblékám. Když mi pak řekl i můj šéf z jednoho hudebního časopisu, který jinak vůbec módu neřeší, že nechápe, proč zrovna já nemám blog a stránku o módě, vykašlala jsem se na svoje předsudky vůči influencerům a blogerům a snažím se teď „být“ jednou z nich. Ale nemám žádné ambice, prostě mě to baví. Blog www.styldopuntiku.cz je teprve na začátku. Zatím se rozhoduju, jaké články tam budu psát. Zatím vyhrává lifestyle, vtipné storky a moje starší hudební a publicistické články, na které jsem pyšná.

Proč nemáte ráda influencery?
Děsí mě odvrácená strana sociálních sítí, že už dnes má často větší váhu slovo neodborníka, který se umí dobře vyfotit a online prodat, než třeba názor lékaře, psychologa, novináře nebo učitele. Obě témata mě aktuálně hodně zajímají a v poslední redakci, kde jsem působila, jsem se jim hodně věnovala ze všech různých úhlů a vyzpovídala řadu lékařů, psychologů i specialistů na sociální média. Namátkově třeba Jana Martina Stránského, Jiřinu Prekopovou, Martina Jana Švermu nebo Radkina Honzáka. A musím říct, že si pořád nejsem jistá, jestli nás nové technologie v budoucnu úplně nezničí jako třeba v seriálu Black Mirror. Z influencerů mě baví jen Kovy.

Vrátila jste se do Liberce, kde jste vystudovala filologii na Technické univerzitě a pak pět let pracovala v naší redakci. Prozradíte, jaké jsou vaše další profesní plány?
Stáhla jsem se po devíti letech z médií a chci psát už jen externě pro jedno vydavatelství a mít čas i na svůj blog.
Celý život jsem obdivovala učitele, kteří formují a inspirují generace mladých lidí. Sama mám zkušenosti jen jako lektor mediálních dílen Ambroziáda a z pár jednorázových přednášek na základních školách. Rozhodla jsem se rozšířit si vzdělání a pokusit se získat i magisterský pedagogický titul. Držte mi palce, ať nezkazím přijímačky. A zároveň jsem v dubnu nastoupila jako učitelka češtiny a občanské výchovy na Střední školu strojní, stavební a dopravní v Liberci. Aktuálně je všechno nové a vinou koronaviru nemohu žáky poznat osobně, což mě trápí, ale jsme každý den v kontaktu online a těším se na září.

Potěšil vás fakt, že jste měla v Miss pin-up ČR nejvíce hlasů?
Nevidím to jako zásadní událost svého života, ale potěší to. Jsem teď prý Miss pin-up sympatie. Konečně nějaký zábavný titul. Přihlásila jsem se proto, abych překonala svůj strach z veřejného vystupování na jevišti a z improvizace.
Pomohl mi fakt, že rozhodovaly lajky na Facebooku. Mám zkrátka fajn kamarády a sledující, co mě podpořili. Děkuji všem 890 jedincům. Bylo mi trochu líto holek, které nejsou tak aktivní na sociálních sítích. Přitom byly třeba stylovější než já. Ale to je nevýhoda dnešní doby.

Vy máte strach z veřejného vystupování? Vždyť jste v roce 2017 vyhrála televizní módní show Popelka.
No, tehdy jsem byla strašně nervózní, ale musím říct, že se nenaplnily moje nejhorší scénáře. Tahle reality show nebyla tak přísná a střihači a režisér zákeřní. Za svůj výkon se nestydím, i když jsem se párkrát přeřekla a před třemi lety jsem nosila úplně jiné střihy šatů. Chtěla bych se zlepšit ve spontánním mluveném projevu. Už kvůli mé nové profesi.

Jaký je rozdíl mezi soutěžemi krásy a Miss pin-up?
V této soutěži nejde primárně o krásu, mládí a štíhlost. Neztotožňuju se s filozofií, že vzhled je ta nejdůležitější věc v životě, zároveň připouštím, že pinu-up styl je povrchní. Je to můj únik a odpočinek od všedních starostí.
Tato soutěž je pro ženy, které se vzhlédly v pin-up módě a všem kolem ní. Mají rády šaty, ženskost, kytky a mašle ve vlasech, lodičky „s téčkem“, spodničky, výrazné rtěnky nebo kočičí linky. Nezáleží na tom, jestli vám je 20 nebo 50, vážíte 40 kg nebo 120 kg, jestli máte velký nos nebo celulitidu po dětech, ani jestli vás život trápil natolik, že máte vrásky nebo šedivé vlasy…

O co v této soutěži primárně jde? Krása není nejdůležitější kritérium?
Porota hodnotí styl, vkus a dovednost vyladit outfit, účes a make-up do toho nejmenšího detailu a zároveň zaujmout určitým charismatem a nejdůležitější bude volná disciplína, kde předvedeme nějakou originální činnost nebo v čem vynikáme.

Asi neprozradíte, čím se blýsknete?
Ne, to bude překvapení, ale můžu říct, že jde o dvě disciplíny, které v divadle dokázal skloubit pouze můj oblíbenec Ondřej Havelka. Já sama hrát divadlo nebudu. To nechám partnerovi Markovi Sýkorovi, kterého můžete vidět v Naivním divadle i v Divadle F. X. Šaldy Liberec.

Podle vás tedy šaty sluší každé ženě?
Dokonce si dovolím tvrdit, že některé střihy sluší starším a silnějším dámám. Nejdůležitější ale je, aby se žena cítila svá, pohodlně a ztotožnila se s vybraným stylem. Třeba šaty s kolovou sukní podpořené spodničkou schovávají nedostatky a vyzdvihují přednosti. Vždycky mě hrozně mrzí, když se baculky schovávají do neforemného tmavého oblečení, když je dnešní trh plný nádherných barevných šatů i v nadměrných velikostech.

Co pro vás móda znamená?
Móda je pro mě hra, výzva a koníček. Něco, čím se každý den odreaguju. Není nejdůležitější aspekt mého života. Ani si nedokážu představit, že by mě živila na plný úvazek. Myslím, že je fajn, když člověk nemíchá koníčky a práci, protože u těch zájmů by si měl primárně odpočinout.

To se vám teda pracovně prvních osm let moc nedařilo. Když jste psala kulturu. (smích)
Haha, to máte pravdu. Člověk si koncerty a obecně kulturu více užije, když o ní nemusí denně psát. Už aby sem zase jezdily zahraniční kapely. Letos jsme přišli o mnoho zásadních koncertů a je mi moc líto pořadatelů kulturních akcí. Snad se z téhle krize všichni brzy vzpamatujeme.

Během koronavirové krize jste začala i šít, že?
Ano, svět se trošku zastavil a člověk si i odpočinul. Rouškám vděčím za mnohé. Sice naše vláda nezajistila ochranné pomůcky, ale čeští lidé zasedli jako jediní ke strojům a zásobili celou zemi i okolní státy ochrannými pomůckami. Navíc to v ulicích hrálo barvami a všemi vzory. Prostě nádhera. Teď už je ale čas dát rouškám sbohem. Mrzí mě, jak média i politici některé lidi vyděsily. Byly jsme svědky populismu i zastrašování. Ten strach zůstává ve vzduchu pořád. Je dobré být ohleduplný ke svému okolí, ale strašení slabších obyvatel a nastupující ekonomická krize je podle mě větší problém než celý koronavirus.

Pojďme zase k tomu pozitivnějšímu. Co už jste si ušila?
Závěsy, povlaky na polštáře, mašličky, pásky, sukně, kraťasy, topy, šaty mám rozšité, ale zatím nejsem spokojená. Ještě se budu roky učit a zlepšovat. Škoda, že jsem nezvolila po základce textilku. Ale na obchodce jsem se zase nadchla pro češtinu. Šití vždy bude koníček a raději podpořím české švadleny, krejčové a malé podnikatele. Mám takové pravidlo. Kabelky a batohy už si kupuju jen od českých návrhářů a výrobců. Ráda bych zmínila You&You z Ostravy a Ráfek z Brna. Je to teď taková moje libůstka. Prodala jsem většinu kabelek, protože mě dlouho bolela záda a nosím teď batohy. Ano k šatům. Ale jen ty elegantní. Můj fyzioterapeut jásá.

Co říkají kamarádky na vaši proměnu v pin-upku?
Většina přátel mě podporuje. Třeba kamarádka ze střední a vizážistka Denisa (na sítích Deni – Make-up artist Liberec) mi udělala školení o pin-up účesech a líčení. Mám také dvě pin-up spřízněné duše Niki z Plzně a Andrejku z Prahy, se kterými si každý den posíláme inspirativní fotky, co nás baví. Jsme trošku blázni. Niki je taky finalistka miss, Andy jsme nepřemluvily. Sem tam se zkrátka sejdu a pobavím s ženami, které hoří vášní pro módu jako já.

Kdo vás tedy inspiruje?
Zajímají mě obyčejné ženy. Po devíti letech v médiích mě nebaví celebrity. Přijde mi ten svět hrozně povrchní a vyumělkovaný. Měla jsem štěstí na rozhovory s hodně fajn slavnými lidmi, ale dnes se opravdu raději ve všem inspiruju od silných neznámých žen, které mě dostávají svou moudrostí a přístupem k životu, rodině a profesi.

V kolika letech se u vás formoval zájem o módu?
Celé dětství jsem vyrůstala s klučičími kamarády. Lezli jsme po stromech, opékali buřty na ohni a hráli fotbal. Když se mi pak vrstevnice na střední škole smály, že jsem taková klučičí, mrzelo mě to. Začala jsem nosit maskáčové sukně s nášivkami oblíbených kapel, třeba Kiss, Queen nebo System of a Down. Byla jsem rádoby punkerka ve Steelech. Už v tu chvíli se formovala moje vášeň pro šaty. Na vysokou už jsem nastoupila pěkně v kostýmku a spolužačky mi první semestr neřekly jinak než sako. Dodnes se tomu směju.

Není vám třeba nepříjemné, že se za vámi lidé na ulici otáčejí?
Úplně si to neužívám. Možná časem. Ale teď jsem žila čtyři roky v Praze a ta anonymita mi absolutně vyhovovala. Obyvatele hlavního města už jen tak nepřekvapíte. Je pravda, že Liberec a okolní města jsou trošku konzervativnější. Jeden pán v Jablonci mi na konečné tramvaje řekl, že jsem snobská kráva, protože jsem na sobě měla bílý kabát a jela jsem tramvají na svatbu kamaráda. I když v Praze na mě také jeden muž křikl v Pasáži Lucerna, že jsem dojička, když jsem měla šátek ve vlasech. Mnohem častěji ale slýchám pochvaly od cizích žen a mužů. I cizinců.

To určitě potěší.
No, chtěla bych ženám vzkázat, že i já jsem měla fázi, kdy jsem se třeba ještě od výtahu vrátila převléknout, protože jsem najednou ztratila odvahu si vzít něco extravagantního. Bylo to myslím na vysoké a při mých začátcích ve vaší redakci.

Bála jste se, co lidé řeknou na puntíky a potisky se zvířátky?
No, dříve jsem ještě nebyla taková pin-upka. Nosila jsem spíš klasické pouzdrovky a business módu. Teď se těším, co na moje šaty s pandami, buldočky a vojáčky řeknou studenti. Pevně doufám, že nebudou alergičtí na puntíky. Tak jako začíná být můj partner. (smích)

Přehlídka, bazar a swap
11. července v kině Varšava
Více na: Styl do puntíku na Facebooku a Instagramu
Navštivte také skupiny na FB Bazar nejen pin-up šatů a Milujeme šaty - Outfit od the day