V Česku zatím stále není příliš obvyklé, aby manažerskou funkci zvládala žena. Co bylo ve vašem případě rozhodující pro tuto dráhu?

Obecně platí, že kariéru si člověk nevybírá. Vystudovala jsem zootechnickou fakultu a odjela na téměř dvouletou odbornou praxi postupně na Nový Zéland, do Austrálie a Spojených států. V podstatě hned po mém návratu jsem dostala velmi zajímavou nabídku z Chovservisu, a tak můj manažerský začátek byl poměrně rychlý, neboť jsem již v pětadvaceti dostala nabídku, abych vedla kolektiv zhruba dvaceti lidí.

Postupně jste se propracovala až na pozici generální ředitelky Chovservisu. Firmu jste stabilizovala, a proto na sebe můžete být hrdá.

Především je to výsledek dobré práce všech našich dvou set dvaceti zaměstnanců. Po divoké době na konci devadesátých let se nám skutečně podařilo vyvést společnost z červených čísel až k současnému zisku, který tvoří přibližně jedno procento z obratu. Je to hlavně důsledek velmi komplexní nabídky služeb pro chovatele od výroby inseminační dávky až po zpracování na jatkách.

Vnímáte zemědělství jako rizikovou oblast pro podnikání?

Samozřejmě lze bez nadsázky říct, že se jedná o velmi rizikový obor. Ne snad proto, že bychom to neuměli nebo si nevěděli rady s podmínkami běžného podnikatelského života. Nejvýraznějším problémem je přeregulovanost zemědělství. Musíte především umět vyplňovat dotační formuláře a přizpůsobovat se nařízením bruselských a českých úředníků, což celou práci značně devalvuje. Navíc vstupuje do zemědělství řada vnějších faktorů. Můžete splnit všechny agrotechnické lhůty, ale přesto nesklidíte, protože nezaprší. To dokumentuje i současné sucho, které pro zemědělce nezůstane bez následků.

Zmínila jste odborné zahraniční praxe. Přenesla jste nějaké poznatky z ciziny do své práce?

Výrazně mě zasáhl především kulturní šok způsobený masáží předlistopadového režimu. Jela jsem do ciziny s vědomím, že majitelé firem parazitují na svých zaměstnancích. Setkala jsem se tam ovšem s pravým opakem. Vztah zaměstnavatel – zaměstnanec byl především lidský a o dobré zaměstnance tam bylo nadstandardně postaráno. Zkušenost, kterou jsem si odvezla a snažím se ji přenést do své práce, je především dobře motivovat zaměstnance. Přitom nezáleží, jestli je to motivace finanční nebo mimomzdová, nebo „jen“ slovní pochvala.

Myslíte si, že zkušenost s manuální prací je jednou z dobrých kvalifikací pro špičkového manažera?

Především není vůbec k zahození. V zahraničí jsem se setkala s majiteli firem, kteří byli finančně zajištěni tak, že by do smrti nemuseli pracovat. V případě nutnosti ovšem na sebe vzali montérky a šli s námi silážovat, nebo opravili rozbitý stroj. Sama jsem se s provozem firmy snažila seznámit takříkajíc „odspodu“ – třeba jsem na jatkách u kutru míchala salámy. Díky tomu si práce umíte vážit a dokážete ji patřičně ocenit.

Jste úspěšná podnikatelka a politička. Neláká vás křeslo ministra zemědělství?

Jsem trochu zhýčkaná manažerskou prací, kde mám svou vizi a čas, který je na její uskutečnění třeba. Ten ministři zpravidla nemívají. Navíc zemědělskou politiku neřídí až tak ministr, ale spíš jeho náměstci a vysoce postavení úředníci. Řídit podnik s dvěma tisící zaměstnanců, právě tolik jich ministerstvo zemědělství má, chce manažera, který má k funkci i manažerské podmínky. Nejstarší funkční model řízení organizační jednotky je rodina, a mnoho principů z řízení rodiny se uplatňuje i v řízení firem a stejně tak by se tato pravidla měla uplatňovat i v rámci státu a politiky. Je to například hlídání vyrovnaného rozpočtu, tvorba rezerv do budoucna, dělení práce a maximální využívání vlastních zdrojů lidských, materiálních i finančních.

Daří se vám skloubit roli manažerky, veřejně činné osoby, s rolí manželky a matky?

Rodinné zázemí je pro jakoukoli práci velmi důležité. I vysoce postavení manažeři by měli mít rodinu, protože ta dokáže udržet člověka na zemi. Zatímco pracovní úspěch je velmi pomíjivý, tak dobře fungující rodina je místo, kam se můžete vracet. S manželem jsme se dohodli, že na rodičovské dovolené zůstane s dítětem on, a rozhodně tím nikdo z nás netrpí. Navíc on má práci, kterou lze dělat doma.

Určitě vedle práce a rodiny potřebujete také čas na relaxaci a odpočinek. Čím ho naplňujete?

Nechala jsem se trochu inspirovat manželem, který doma pokusně vaří pivo. Ve svých kořenech mám sýrařství a v současné době se snažím vyrábět domácí sýr. Když se z mléka stane pouze změnou procesů jednou sýr tvrdý, jednou zrající, jednou sýr měkký, tak se jedná o tvůrčí proces, jehož poznávání mě hodně baví. Navíc na rozdíl od manažerské práce se výsledek sýrařiny dostaví ihned.

Na závěr zkuste vybrat vaše nejtěžší manažerské rozhodnutí?

Nejtěžší manažerské rozhodnutí bylo, zda si pořídit druhé dítě. S určitostí mohu tvrdit, že před takovým rozhodnutím manažer – muž nikdy stát nebude