Představte si gigantickou plantáž, zaujímající dvě třetiny rozlohy Pardubického kraje. Právě tolik se letos v Česku pěstuje řepky olejky. Na 330 tisících hektarech. S výjimkou roku 1999 je to v historii vůbec nejvíc.
Před dvaceti lety řepka rostla se svými charakteristickými žlutými květy ani ne na desetině dnešní plochy. „Zemědělci si od ní slibují zisk. Věří nastupujícímu systému biopaliv, podle kterého budou výtažky z řepky povinně přidávány do biopaliv,“ řekl šéf chrudimské agrární komory Jaroslav Kopista. Na řepku přecházejí i dosavadní pěstitelé cukrové řepy, které Evropská unie odstřihla od odbytišť. Kvůli jejím kvótám byl totiž vloni zrušen jeden z největších cukrovarů v Hrochově Týnci.
Byznys s biolihem
Kolem řepky se točí takový byznys (ačkoliv zatím hlavně očekávaný), že na výrobu biopaliv přechází například cukrovar v Českém Meziříčí na Rychnovsku. „Do loňska jsme vyráběli pouze cukr, nyní už třetinu naší produkce tvoří surovina pro výrobu bioetanolu,“ sdělil šéf cukovaru Josef Světlík. Opuštěný nezůstane možná ani areál v Hrochově Týnci. Královéhradecká firma Onivon tam chce zpracovávat biomasu. A opět na energii.
Protestní hlasy se ale v záplavě žlutého zlata ztrácejí. Slyšet jsou vedle nešťastných alergiků jen lihovarníci. Bojí se, že biolíh určený pro automobily skončí u nelegálních výrobců kořalek a stát přijde o miliony na daňových únicích. Jednu pořádnou korupční aféru, související s chystaným zadáváním státních zakázek na výrobu biopaliv, už ostatně šetří policie. Existuje podezření i na propojení s tzv. Kubiceho kauzou.