Kliknutím zvětšíteNejvíce ji potěší, když se doslechne o dětech, které u nich vyrostly a vidí, že se mají dobře. „Vím o takových, které jezdí kamionem, pracují v pekárně nebo mají miminka. V ten moment si vždy uvědomím, že naše práce má smysl,“ říká Eva Čapková.
Jde nějak obecně říct, jaké děti se dostávají do dětských domovů?
Ano, jde o děti, kde selhala péče rodičů. Jsou to děti, které nechodí do školy, mají špatné bytové poměry nebo jejich rodiče jsou nezaměstnaní, závislí na drogách či alkoholu nebo se u nich v rodině vyskytuje fyzické násilí. Děti jsou podle mě do dětských domovů umísťovány příliš pozdě.
Jak to myslíte?
Dětský domov má zachránit to, co se už pokazilo dříve. Děti by měly být umísťovány rovnou tam, kde už zůstanou. Často se k nim chováme jako k balíku, který si různě přeposíláme. V každém zařízení, kterým projdou, se na ně nabalí dobro i zlo a dětský domov je až poslední, kam se dostanou. V tento moment to je ale už udržovací zařízení, aby dítě nebylo na ulici.
Říkáte, že děti se přeposílají ze zařízení do zařízení. Kdy se dostanou do dětského domova?
Nejdříve se hledá jiná náhradní péče. Pěstounská, Klokánky, Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a až poté, jdou děti do dětského domova. Než se k nám děti dostanou, mají za sebou v tom nejhorším scénáři až tři pobyty.
Když se děti ocitnou v dětském domově, chtějí se nadále stýkat s rodinou?
Děti si často neuvědomují, že jsou k nám umístěny proto, že selhala jejich vlastní rodina. Naopak viní dětské domovy z toho, že s rodinou nejsou. To, že my se je snažíme připravit do života tak, aby se třeba nedopouštěly stejných chyb jako jejich rodiče, si často uvědomí až v dospělosti.
Po jak dlouhé době děti odcházejí z dětských domovů?
Většinou u nás zůstávají půl roku až rok. Ale je to velmi individuální. Zažila jsem i situaci, kdy matka dvou v současnosti velmi úspěšných chlapců měla vhodné podmínky pro výchovu dětí, ale její partner chlapce nechtěl a ona mu dala přednost.
V dětském domově tedy nejsou děti bez rodiny?
To je jeden z mýtů, který se ve společnosti objevuje. Je to omyl. Za celou svou praxi jsem nepoznala dítě, které by k nám bylo umístěno a bylo sirotek. Pokud rodina funguje, o takové děti se postará někdo z příbuzných.
Vaše zařízení je domov rodinného typu. Co to znamená?
Děti bydlí v bytě, kde jsou s nimi tři pedagogičtí pracovníci. Našim cílem je nejvíce simulovat žití rodiny. Děti se podílejí na chodu domácnosti, uklízí si a vaří si večeře. Jestliže chtějí na návštěvu do druhé skupiny, musí se zeptat a zaklepat. Podobně jako když jde dítě na návštěvu ke kamarádovi.
Postavit se na vlastní nohy je určitě složité. Jak dětem v tomto pomáháte?
Považuji za velmi důležité vzdělání. Proto se snažíme, aby každé dítě nějaké mělo. Ať už se vyučí, vystuduje střední školu nebo vysokou. Na život mimo domov je připravujeme už od patnácti let. Učíme je finanční gramotnost nebo jak jednat s úřady. Máme různé projekty zaměřené na mezilidské a partnerské vztahy. U nás je velkou pomůckou také startovací byt.
Co si pod startovacím bytem můžeme představit?
Ti, kteří se chystají na odchod, se přestěhují do takzvaného startovacího bytu, kde se víceméně starají sami o sebe. Obdrží částku na nákup potravin, drogerie, sami si vaří snídaně, večeře, o víkendu i obědy. Sami si uklízejí.
V takových bytech mají děti naprostou svobodu?
Samozřejmě musíme nějak kontrolovat, jak se jim daří. Děláme kontrolu obsahu nákupu. Děti by si měly kupovat opravdu pouze to, z čeho si uvaří a nekupovat si pravidelně hlouposti. Pokud se ale na účtence jednou za čas objeví brambůrky, tak to můžeme přehlédnout. Jde nám o to, aby peníze nevyužívali na alkohol a aby se naučili vycházet s penězi.
Mohou si děti do takového bytu vodit návštěvy?
Samozřejmě. Přes den je to bez problému, přes noc by neměli, ale pokud má dívka například partnera, tak to chápeme a povolíme to. Hlavní je, aby tam opravdu nebydlel někdo další. Ale občasné přespání je v pořádku.
Mluvila jste i o projektech na zlepšení mezilidských vztahů. O co se jedná?
Jezdíme na víkendové projekty, které jsou zaměřené například na zvládání emocí nebo jak správně komunikovat. Vysvětlujeme jim také, jak se má například chovat muž k ženě. Děti mají často špatné modely ze svých vlastních rodin a když nám potom chlapec udeří dívenku a na otázku proč to udělal odpoví, že je to vlastně normální, víme, že je něco špatně a je potřeba s tím pracovat.
Takové případy se stávají?
Ano. Ale je toho více. Když jsme si například daly s kolegyní pivo, děti byly v šoku a říkaly nám: Ježiši, oni jdou chlastat! A byl problém jim vysvětlit, že například jedno pivo k obědu je v pořádku. Oni ale měli tu vidinu, že od teď budeme sedět a pít až do mrtva.
Jak vypadá odchod dětí z ústavu?
Určitě to není tak, že dítě dovršením osmnácti let odchází z domova a my se o něj dále nestaráme. Snažíme se jim najít práci a zajistíme jim bydlení například v domech na půl cesty. Pokud je dítě na takové úrovni, že pracuje a my věříme, že to utáhne, zaplatíme mu kauci na nájemní byt. Dostanou i peněžní obnos a startovací balíček, v kterém je například vybavení do kuchyně, peřiny a podobně.
Co je pro ně při vstupu do běžného života nejtěžší?
Určitě právě najít si bydlení, udržet si zaměstnání a navázat správné partnerské vztahy. Mám zkušenost, že si vyhledávají kamarády z takových vrstev, které je spíše potopí, než pomohou. Často jsou to různí huliči nebo lidé s prapodivnými životními styly.
Takže vy víte, jak se dětem po odchodu daří?
Pokud se jedná o děti, které odešly „v pohodě“, tak ano, s těmi jsme v kontaktu. Děti, které dávaly dětskému domovu za vinu, že nejsou s rodinou a odcházely v den svých 18 narozenin zpravidla ne. Asi jen třetině ze všech dětí se potom daří dobře.
Čím to podle vás je, že se daří pouze jedné třetině?
Jak jsem už zmínila, je to podle mě vina systému. Děti žijí ve špatných podmínkách, s alkoholiky a k nám se dostávají příliš pozdě. Proč nikdo neřeší rodiče alkoholiky? Dříve to bylo tak, že alkoholika zavřeli na léčení a nikdo se ho na nic neptal. Teď k tomu musíte mít jeho souhlas a to, že ubližuje okolí už nikoho nezajímá. A dětem tyto vzorce chování zkrátka zůstávají.
Máte ze svého okolí pocit, že na děti z dětských domovů je pohlíženo jinak?
Určitě. Jakmile dítě řekne, že vyrůstalo v dětském domově, nemá to lehké. Buď je na něj pohlíženo jako na chudáčka nebo jako na neschopného, kterého v dětském domově nic nenaučili. Poslední dobou také slýchám, že děti v domově mají mnohem více věcí, lásky, kamarádů než děti v běžných rodinách, tak že se jim vlastně nic špatného neděje.
To je zvláštní názor. Vidíte na něm něco pravdivého?
Například kolem Vánoc s tím musím souhlasit. Děti mají více dárků, ale jinak dětem chybí rodinné zázemí, ať už je jakékoliv. My si můžeme hrát na rodinu jakou chceme, ale mámu nenahradíš.
KAROLÍNA MACHŮ
34
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
