Konec dobrý, všechno dobré. To platí v případě hradeckých basketbalistů.Ti měli ve své premiérové sezoně mezi elitou za hlavní cíl udržet se. A to se povedlo, byť musel tým, který vedl kouč Lubomír Peterka, absolvovat v závěru sezony nevyzpytatelnou tříčlennou baráž o jediné místo v dalším ročníku Kooperativa NBL.

Oddychl jste si po baráži?
Samozřejmě, je to obrovská úleva. Sezona i s tou baráží byla dlouhá, takže jsem opravdu rád, že to máme šťastně za sebou. Cíl, kterým bylo jakýmkoliv způsobem udržet Kooperativa NBL, ať už v baráži či předposledním místem, jsme splnili. Nakonec se nám to povedlo, takže teď už jsem troškuv klidu. (usměje se)

Před sezonou jste hovořil i o vyhnutí se baráži, což se sice nepovedlo, ale na druhou stranu jste se zachránili, tudíž budete sezonu hodnotit spíše jako úspěšnou?
No takhle: já bych to dal do dvou rovin vzhledem k průběhu té sezony. My jsme neměli až tak špatné výsledky. Bohužel pak přišlo několik zranění a nemocí, což nás stálo nějaké zápasy. Tam jsem úplně spokojený nebyl, ale co se týká záchrany, tak spokojeni jsme, i když jsme si přáli skončit předposlední, abychom se vyhnuli baráži.

Jak vám bylo v půlce prvního barážového duelu, kdy jste výrazně prohrávali s Jindřichovým Hradcem, který den předtím prohrál s GBA?
Nebylo to nejlepší, přiznávám. Nicméně přál jsem si, aby GBA první utkání vyhrálo, abychom v sobotu nehráli s Jindřichovým Hradcem o vše, protože to byl po měsíci náš první ostrý zápas. Samozřejmě první poločas byl z naší strany špatný, byli jsme zakřiknutí a možná jsme soupeře i trošku podcenili. Ale o poločase jsem věděl, že nemůžeme takhle špatně hrát celý zápas, neboť první půlka byla z hodně pod našimi možnostmi. Kluci se pak zvedli, nakonec jsme skoro i sahali po vítězství. A to, že se nám to podařilo stáhnout na tři body, vlastně rozhodlo. Tím byl druhý zápas reálně hratelný. Stejně bychomv neděli museli vyhrát, stačilo by jen o bod, takhle to muselo být o šest, což ale nebylo nereálné.

Myšlenky sestupu vás v těchto chvílích nepřepadávaly?
Abych řekl pravdu, tak vůbec. My jsme na to nemysleli, soustředili jsme se na zápas. Věděli jsme, že si můžeme dovolit prohrát, ale ne o moc. Takže pro nás bylo hlavní, abychom zápas dostali do nějakého normálu, neprohráli třeba o více jak deset bodů a měli tak v neděli šanci hrát o úspěch. Nad sestupem jsme nepřemýšleli, spíše jsme si říkali, že hrajeme blbě, že to není možné a snažili jsme se to změnit.

V základní části jste měli tři výhry. V nadstavbové skupině A2 jste přidali dalších pět vítězných zářezů. Pomýšlel jste před sezonou na osm úspěšných duelů či více?
Před startem sezony jsem si moc ani nedokázal říct, kolik bychom mohli mít výher, protože to byl pro nás první rok v nejvyšší soutěži. Když to teď beru zpětně, tak jsme například prohráli doma nešťastně v prodloužení s USK. Myslím, že reálně jsme mohli mít výher deset či jedenáct a Ostravu pod sebe dostat. V nadstavbě nás srazila dlouhodobá zranění Hampla a Lošonského. Když to tedy vezmu reálně, mohli jsme mít o tři čtyři výhry víc.

Když přišla zranění, potýkali jste se v té době s úzkým kádrem? Mít dva tři hráče navíc, určitě by se to projevilo.
To už jsem věděl od začátku. Měli jsme dostatečný počet hráčů, ale někteří kluci to nikdy nehráli a lavička byla prostě o něco slabší. Je to jak říkáte, minimálně dva hráči do rotace nám chyběli. Když jsme chtěli vyhrát, nebo jsme hráli vyrovnané zápasy, což byla většina těch prohraných, bylo to na šesti sedmi lidech. Ale postupem času ti více vytěžovaní hráči byli unavení. K tomu se pak přidávala zranění, která možná právě z toho pramenila. Bylo nás málo a dva hráči, kteří by mohli hrát a pozvednout to, nám na střídání scházeli.

Během sezony šla výkonnost týmu nahoru. Už dříve jste tvrdil, že k tomu pomohly hráčské změny, hlavně příchod Lošonského se Stamenkovičem. Nebo byste to přikládal i jinému faktoru?
Ne, bylo to přesně takhle. Příchody jak nejprve Lošonského, který nám obrovsky pomohl, tak potom samozřejmě i Stamenkoviče, byly v tomhle zásadní. Náš tým se profiloval a musím s odstupem času říct, že jsme špatně sáhli na Marka Rikala, který ukázal, že to není ten lídr, kterého hledáme na rozehrávku. Tým se postupem času stabilizoval. Samozřejmě kdybychom měli toto složení od začátku, tak by určitě bylo reálné mít o tři čtyři výhry více, ale prostě to bylo tak, jak to bylo. Před začátkem jsme měli poměrně málo času vybrat tým, protože jsme uhráli baráž a postoupili až v půlce května. Profilovalo se to až později a kluci udělali obrovský kus práce. Navíc se nám podařilo Lošonského a Stamenkoviče podepsat i na další ročník.

Sezona skončila a už tedy plánujete tu další v podobě přípravy či změn v kádru?
Hráčské změny máme připravené, jednáme. Nečekali jsme až na konec a hlavně jsme si nepřipouštěli fakt, že spadneme. Na něčem jsme tedy pracovali už dříve a jádro týmu zůstává, respektive ti nejlepší hráči. Dva cizinci se vymění a ještě bychom chtěli přivést jednoho českého hráče na střídání. Uvidíme, co bude dál. Záležet bude rozhodně i na financích. Nicméně máme to už rozpracované. Něco už dopadlo, něco je v jednání, něco dalšího se objevuje, tak doufejme, že vše dopadne. Změny tedy určitě budou.

Cíl pro příští sezonu bude minimálně o stupínek výš?
To rozhodně, v příští sezoně už nebude cílem jen záchrana, ale budeme pošilhávat dejme tomu po 10. či 11. místě, abychom nehráli baráž. Uvidíme, jak budeme hrát. Třeba pak zjistíme, že máme na víc či naopak. Nicméně už se nebudeme chtít jen udržet v soutěži, už by měl být cíl o něco vyšší, alespoň o stupínek, tedy o jedno místo dopředu.