Od postupu mezi elitu absolvovali hradečtí basketbalisté v Kooperativa NBL třetí sezonu. Bez debat ji lze označit jako jednoznačně nejúspěšnější. Vše nastartoval zisk bronzových medailí v Českém poháru, načež navázalo prvenství v nadstavbové skupině A2 a následný postup z předkola play off mezi nejlepší osmičku. Ve čtvrtfinále už Královští sokoli podle předpokladů nestačili na favorizovanou Opavu (0:3), ovšem to už nemění celkový pohled na výbornou sezonu. Slovy chvály nešetřil ani Lubomír Peterka, hlavní trenér týmu.
Končit sezonu třemi porážkami není příjemné, ale celkový dojem ze sezony to asi nekazí, že?
Určitě ne. Chtěli jsme Opavu alespoň jednou porazit, třeba doma, ale bohužel i kvůli zranění Barače s Haladou jsme věděli, že to asi nedáme. Bylo pro nás mentálně těžké to odehrát, když jsme věděli, že v takovémto zápase nebudeme kompletní. Nicméně z celé sezony převládá pozitivní nálada, neboť si myslím, že byla úspěšná.
Kdybyste byli kompletní, bylo v silách týmu Opavu alespoň jednou zdolat?
V prvním zápase u nich, když jsme byli kompletní, jsme prohráli o 5 bodů a nebylo to úplně bez šance. Samozřejmě Opava byla silným soupeřem, ale my doma hrajeme líp a věřili jsme si. Je to těžké říct, jak by to dopadlo. Opava je velmi kvalitní, nemuselo se to povést, ale my si na ni věřili. Každopádně kdybychom byli zdraví a kompletní, tak se domnívám, že to v našich silách bylo.
Opavský celek jste v Kooperativa NBL ještě nikdy neporazili. Přiblížili jste se tomu letos? Nebo k tomu dojde v příští sezoně?
Musím říct, že v základní části nás Opava dvakrát vyprášila (doma 69:101, venku 61:80). Teď u nich byl jeden zápas těsnější, o pět bodů, ale samozřejmě je to velké družstvo. Navíc teď bylo posílené o Bohačíka s Kouřilem, kteří za něj normálně nehrají. Uvidíme, jaký tým postaví příští rok, ale rozhodně bychom chtěli tento milník pokořit. Když pominu Nymburk, který budeme asi těžko nahánět a je otázkou, jestli se dá vůbec reálně porazit a jestli bychom na něj měli, tak Opava je posledním normálním týmem, který nám ještě z toho zbytku pelotonu zbývá zdolat. Takže se o to příští rok určitě pokusíme.
Zpět k letošku. Co se týká výkonů i výsledků, dá se považovat jako zlomový moment 3. místo v Českém poháru?
Dá, protože tam nám to vyšlo, odehráli jsme turnaj v dobré formě. Přestože pak přišel Covid i do našeho celku, přenesli jsme si vítěznou mentalitu do skupiny A2 a nebýt nějakých zranění, tak jsme měli o nějaké vítězství více. Přesto jsme zvládli klíčové zápasy, kde jsme ukázali, že si věříme a vyhrávat už umíme. Potom jsme podle mě předváděli velmi dobré výkony, které gradovaly v předkole play off s Děčínem.
Projevil se na hře týmu fakt, že byl delší čas pohromadě?
To rozhodně. Bylo to znát už i na začátku sezony, přestože tam to ještě ovlivnilo zranění Barače, který nezasáhl do úvodních zápasů. Bylo velkou výhodou, že tým zůstal pohromadě. Přece jen už je vidět, že si více vyhovíme. Letos bylo opravdu vidět na klucích, že jsou sehraní. Chvílemi předváděli velmi dobrý basketbal.
Na druhou stranu když se někdo zranil a chyběl, tak třeba 1-2 hráči by se vám do rotace hodili, viďte?
My víme, že naše lavička není úplně ideální. Nechci, aby to vůči klukům nevyznělo špatně, ale lavičku zkrátka nemáme moc silnou. Jak říkáte, rozhodně by se hodili jeden až dva hráči do rotace, aby při nějakém zranění byla zastupitelnost.
Nešlo si nevšimnout, že vám dělalo problémy, když jste se dostali do výraznějšího vedení. Čím si to vysvětlit?
V tomhle směru se nám hrozně nepovedl zápas v Děčíně, kde jsme vedli o 25 bodů a nakonec jsme v prodloužení prohráli. Sice tomu pak trochu podlehli i rozhodčí, ale byla to naše chyba. Jak pak máme takový strach o vítězství, tak začneme trochu v hlavě přemýšlet. A druhou věcí je ta lavička. Když jsem začal více střídat nebo kluci byli unavení, tak ostatní týmy mají přece jen širší a celkově silnější kádry. Nám to vedení vždycky spadlo a pak jsme museli bojovat o výhru až do konce. Málo zápasů jsme dotáhli, abychom vítězství potvrdili po poločase nebo po třech čtvrtinách a vyhráli o dvacet či pětadvacet bodů, přestože takový rozdíl třeba v průběhu utkání byl. Asi to je dané těmito dvěma faktory.
Celkově 7. místo, je to maximum, které jste mohli dosáhnout? Panuje maximální spokojenost?
No, já jsem spokojený. Vzhledem k průběhu sezony celkově a jak vše bylo spojené s Covidem, tak jsme z toho dostali hodně. Na druhou stranu v základní části jsme měli asi čtyři nebo pět zápasů, které jsme těsně prohráli, i když jsme vedli. O tom jsme se už bavili. De facto jsme se mohli dostat při troše štěstí do horní šestky. Tam bychom toho sice asi už moc nevyhráli, ale skončili bychom nejhůř šestí. Takže se toho dalo dosáhnout ještě o malinko víc, ale i tak za mě velká spokojenost.
Už máte nějaké indície, jak by mohl tým vypadat do příští sezony? Jestli se udrží, případně doplní?
Jádro chceme udržet. To je Stamenkovič, Barač, Sedmák, O. Peterka, Halada. Šoula ještě nemá smlouvu. Momentálně se jednání rozběhla na plné obrátky, takže během čtrnácti dnů budeme vědět, jestli se nám to skutečně podaří, především u hráčů, kterým letos skončily smlouvy.
Bude ambicí zase se o nějaký ten stupínek polepšit?
Vždycky chceme vyhrát a zlepšit se. Rádi bychom okupovali play off, tedy minimálně dosáhnout na 7. místo a pokud to půjde, tak být lepší. Uvidíme však, jak se nám podaří udržet družstvo pohromadě. Na tom bude hodně záležet.