Co říkáte vítěznému hattricku?
Je to pro mě překvapivé. Loni jsem měl sice dobré sportovní výsledky, ale bohužel už nemám tolik času se věnovat tréninku jako dříve, tudíž jsem předpokládal, že zde budou jiní, úspěšnější adepti na vítězství.

Jaká byla uplynulá sezona z pohledu vašeho hlavního sportovního odvětví – trialu? Jste s ní spokojen?
Obhajoba českého mistrovského titulu byla pro mě důležitá a zároveň kvůli konkurenci i dost obtížná. S celkově desátým místem v mistrovství Evropy spokojen nejsem, ale výsledek odpovídá časovým možnostem, které jsem měl kvůli práci a rodině omezenější, než v minulých letech.

Slavil jste zisk čtrnáctého titulu mistra České republiky. Jak těžké bylo udržet za sebou dobře jezdící Martina Matějíčka a Jiřího Svobodu?
Jirka Svoboda je mým dlouholetým kvalitním soupeřem. Začátek letošní sezony měl hodně dobrý, ale konec se mu nevydařil, takže skončil třetí. Martin Matějíček je mladý jezdec, který trialu věnuje maximum času. Jeho výkonnost stále roste a letos mi byl největším soupeřem. V mistrovství Evropy byl dokonce celkově lepší, když skončil na sedmém místě.

Navíc jste získal mistrovský titul i v družstvech…
Ano, to bylo za 4RC tým, se kterým nyní spolupracuji. Mám od nich materiální podporu a zároveň se snažím jim pomáhat s tréninkem mladých trialistů. Družstvo je tříčlenné a jede se jen jedna soutěž. Vítězství ve dvou kategoriích a jedno třetí místo nám zajistilo těsné celkové vítězství v MČR družstev.

V seriálu mistrovství Evropy jste obsadil v konečném pořadí desáté místo, což byl trochu ústup z pozic. Čím to?
Jak jsem již zmínil, v minulém roce to pro mě bylo velice časově náročné, jak kvůli pracovním povinnostem, tak kvůli rodině. Skoro dvouletá dcera Monika si vyžaduje pozornost a sportovní priority musí jít občas stranou. Výsledky jsou založené na tréninku nejen na motorce, ale i ostatní fyzické přípravě. Pokud není dostatek času na vše potřebné, pak se v četné konkurenci mistrovství Evropy projeví každé zaváhání.

Největšího úspěchu jste dosáhl jako člen českého reprezentačního týmu, který ve Španělsku vyhrál Trofej národů. Jak na souboj s druhými favorizovanými Němci a třetí Austrálií vzpomínáte?
Trofej národů ve Španělsku byla tak trochu za odměnu po velice náročné sezoně. Soutěž se konala na pobřeží nedaleko Tarragony. Jelikož depo bylo skoro na pláži, tak jsme si mohli během pobytu dopřát i trochu koupání v moři za slunečného zářijového počasí. Část tratě byla přímo na pláži na kamenech ohraničujících přístav pro jachty. Zbytek se jel v korytě vyschlé řeky na velkých oblých kamenech a okolních skalách. Soutěž byla hodně napínavá až do konce, protože po první půli byly čtyři družstva na špici s velmi malými bodovými rozdíly. Nám se podařilo zajet velice dobře i druhou část soutěže. Jelikož jsme startovali jako první, tak jsme pak už jen netrpělivě čekali, jak si povedou ostatní týmy. Ty však druhé kolo pokazili a my se mohli radovat z velice cenného vítězství.

Jen pro upřesnění: kolik medailí a jaké ryzosti máte doma z mistrovství světa družstev?
Tři zlaté, tři stříbrné a jednu bronzovou. Tato sbírka nemá jen kouzlo dobrého umístění, ale je v ní i trochu nádech hrdosti za reprezentaci České republiky v týmové soutěži, která má větší váhu a popularitu, než výsledky jednotlivců.

Na co kromě zlata budete v souvislosti s minulým rokem nejvíce vzpomínat?
Na nevydařený začátek MČR a pak sérii šesti náročných vítězství v řadě, které mě vrátili do bojů o titul.

Přibližte nejlepší a nejméně vydařený závod sezony.
Nejlepší a nezapomenutelný zůstane určitě závod mistrovství světa družstev ve Španělsku. Nejhorší bylo asi mistrovství Evropy ve Švýcarském Grimmialp, kde se sice jezdilo v krásné alpské přírodě, ale po prvním kole jsem byl dokonce mimo elitní patnáctku. Druhé kolo jsem sice zlepšil, ale nakonec to stačilo jen na jedenácté místo.

Pojďme k dalším sportům, které rovněž provozujete – běhu na lyžích a hokeji. Jak se vám vedlo?
Na lyžích jsem absolvoval několik maratonů v rámci seriálu Ski tour nebo Stopy pro život, kde jsem se na tratích na 50 km klasicky pohyboval mezi 20. a 30. místem. Nejlepší umístění jsem měl na Šumavském maratonu, kde jsem v sobotu byl 12. na 50 km bruslením. Nedělní klasický závod taky na 50 km už byl poznamenaný únavou ze soboty, i tak se mi podařilo zajet slušné 34. místo v konkurenci nejen českých lyžařů. Závěr lyžařské sezony patřil účasti na Vasově běhu ve Švédsku. Na devadesátikilometrové trati jsem skončil na 1094. místě, čímž jsem si nesplnil svůj cíl být do 800, ale účel zážitku z účasti na nejznámějším dálkovém běhu na lyžích s patnácti tisíci účastníky z celého světa to splnilo. A hokej? Baví mě čím dál víc, ale bohužel nedostatek času mi neumožňuje se tréninku věnovat víc, tak abych se stal hráčem, který by nějak významně ovlivňoval utkání v Rychnovské hokejové lize, kde hraju za Bílý Újezd. Loni jsme skončili šestí, což si myslím, že nesplnilo očekávání hráčů ani fanoušků. Proto doufám, že se letos dostaneme alespoň do semifinále, i když podle tabulky základní skupiny, je vidět letošní vyrovnanost hned devíti týmů.

Během sezony cestujete po závodech v Čechách i v zahraničí. Měl jste vůbec čas na dovolenou?
V létě jsme strávili s rodinou pár dní v Jeseníkách, ale to bylo vše. Na delší pobyt u moře nebo v horách nebyl čas.

Kdybyste si mohl vybrat dovolenkovou destinaci – kam byste se vydal?
Možná do Jižní Afriky – užít si moře a spojit to s prohlídkou safari.

Jaký sportovní výkon či událost doma nebo ve světě vás v minulém roce nejvíce zaujaly?
Největší sportovní událostí doma bylo určitě mistrovství světa v hokeji a výkony Jardy Jágra, který stále posouvá hranice věku, kdy člověk může sportovat na nejvyšší úrovni. Světovou událostí bylo pro mě mistrovství světa v ragby v Anglii. Také jsem sledoval velké úspěchy České biatlonové reprezentace.

Přibližte vaše letošní sportovní cíle a plány.
Chtěl bych opět bojovat o titul v seriálu mistrovství České republiky, kde to bude s lepšícím se Martinem Matějíčkem zase o něco těžší. Mám v plánu absolvovat celý seriál mistrovství Evropy a jednu soutěž mistrovství světa v Německu. Závěrem pak bude obhajoba prvenství v Trofeji národů.

A na závěr vaše přání do letošního roku?
Užívat si sport bez zranění. To bych popřál i všem ostatním sportovcům.