O české atletice je po halovém evropském šampionátu, který se konal v Srbsku, hodně slyšet. A nebude trvat dlouho, kdy se na podobně velkou akci dostane i atlet z Ústí nad Orlicí. Má našlápnuto. Pomalu se dere na české výsluní, byť je to stále ještě junior.

Na mistrovství republiky Vojtěch Mlynář vyhrál jak závod na 800 metrů, tak také na 1500 metrů. Na obou distancích byl pasován do role favorita a nikoho před sebe nepustil.

Jenže tím pro něj výčet neskončil. Neměl dost. Chtěl si to rozdat mezi muži. A výsledek? Druhá příčka na českém „mistráku" na půlce.

Formu na mistrovství republiky juniorů jste načasoval dokonale?
Přesně tak. Jsem rád, že jsme se vzhledem k náročnému programu připravili dobře. Trenéru Janu Venclovi se podařilo znovu sestavit plán tak, aby to všechno do sebe zapadlo. Letos to ale bylo komplikovanější kvůli velkým mrazům, a tak se plán někdy musel trošku měnit.

Závod na půlce jste měl pod svojí kontrolou od samého začátku?
První polovinu závodu jsem byl na druhé pozici, kde jsem si to jen hlídal a svého soupeře jsem předběhl nějakých 350 metrů před cílem. Dalo by se běžet i rychleji, musel jsem ale ještě nějaké síly pošetřit na patnáctku.

Zlatá medaile a titul vás musely potěšit, ale co výsledný čas po proběhnutí cílem?
Z času jsem měl radost. Doběhl jsem do cíle za 1:52,5 a to jsem cítil ještě opravdu velké rezervy. Nesebralo mi to moc sil. Na druhou stranu mi blesklo hlavou, že jsem mohl zkusit atakovat limit na halové mistrovství Evropy do Srbska, kdybych si závod rychleji sám rozběhl.

Jak jste trávil čas po doběhu osmistovky a za dvě hodiny jste startoval na 1500 metrů?
Rychle jsem se šel vyklusat, dal si ledovou sprchu a trošku se najedl. Pak jsem zamířil na vyhlášení osmistovky a hned se znovu rozcvičit na patnáctistovku.

Co je v této „přestávce" nejdůležitější?
Určitě se jít trošku vyběhat, pokud to člověk neudělá, tak to za pár desítek minut opravdu hodně nepříjemně pocítí. Důležité je taky doplnit energii, udržovat se namotivovaný a nepřipouštět si, že už v nohách mám jeden závod.

Vyhovovalo vám, že to bylo takhle po sobě?
Moc mi to nevyhovovalo, patnáctistovka už byla hodně o vůli. Kdyby to bylo v jiný den, nebo alespoň větší časový odstup mezi závody, dalo by se běžet o dost rychleji. Nicméně jsem to chtěl zkusit, jak se s tím poperu. Určitě to ale pro mě byla lepší varianta, než kdyby se šly závody v opačném pořadí.

I na dvojnásobné distanci jste nakonec slavil český titul. Tomu se říká dobře odvedená práce.
Cílem byla medaile. Byl jsem sice favorit na obě tratě, ale nevěděl jsem, jak zvládnu patnáctistovku, protože jsem ji samozřejmě běžel s jinými soupeři, kteří byli ještě čerství a neměli v nohách osmistovku. V závodě jsem začal opatrněji zezadu a na předních pozicích jsem se objevil až někde na metě jednoho kilometru.

Kterého ze dvou titulů si vážíte více?
Z juniorského mistrovství asi patnáctistovkového, protože to byl můj první titul na této trati. A ty dvě hodiny po osmistovce taky udělaly své. Z letošní halové sezony je ale druhé místo mezi muži určitě lepším výsledkem.

Právě že jste toho neměl dost a startoval jste i na mistrovství republiky dospělých na osmistovce. Můžeme se bavit o tom, že jste si věřil na medaili i tady?
Nastupoval jsem do závodu se čtvrtým nejlepším časem. Na mistrovstvích se ale většinou bojuje o tituly v závěru a tam si hodně věřím, takže jsem v medaili doufal.

Nakonec jste bral stříbro, což je skvělý počin?
Určitě je to na premiérovou účast na mistrovství České republiky v elitní kategorii úspěch, navíc jsem si zlepšil osobní rekord. Měli jsme domluvenou taktiku a zkusit ještě splnit výše zmiňovaný limit. Nakonec se to ale pokazilo a já zůstal zavřený na pátém místě. Pak jsem musel hodně dotahovat a zlato bylo i tak hodně blízko.

Hodně jste se ukázal, dostal se do atletického podvědomí. Jak s tím pracovat dále?
Byla to zajímavá a těžká cesta. Tento úspěch je pro mě velká dávka motivace do přípravy na letní sezonu, kde bych chtěl splnit limit na mistrovství Evropy juniorů, které se uskuteční v červenci v Itálii. Také je zajímavé sledovat, jak se na vás dívají ostatní soupeři a lidé, co se v atletice pohybují.