Kvarteto hráček Olesja Stachová, Andrea Mazurová, Šimona Šlehobrová a Daniela Rozínková dovedl do extraligy kouč JAN ŠPLÍCHAL. Za sezonou korunovanou prvoligovým triumfem a postupem jsme se s úspěšným trenérem společně ohlédli.
„Základní část první ligy se nám opět povedla náramně – vyhráli jsme ji potřetí za sebou. Takže z tohoto pohledu nic nového. Na úvod musím uvést, že nám k prvenství i postupu výrazně pomohla Olesja Stachová. Je skutečnou profesionálkou a bez ní bychom na postup nedosáhli. O tom jsem přesvědčený,“ odhalil trenér Šplíchal základní stavební kámen sestavy doberského elitního týmu.
Ale v play off už ukrajinská posila tak suverénní nebyla. Proč?
Disponujeme vyrovnaným týmem se čtyřmi kvalitními hráčkami. Myslím si, že podobně vyrovnaný hráčský kádr jako my nemá ani celá řada extraligových družstev. Ukázalo se, že pokud jedna z naší čtveřice vypadne kvůli nemoci či zranění, zbylé trio dokáže zápasy dovést do vítězného konce. Myslím si, že díky této vyrovnanosti se Stachové v základní části muselo hrát velmi uvolněně. Věděla, že to nestojí pouze na ní. Až v play off si začala uvědomovat větší zodpovědnost a na její hře to bylo znát. Lehkost se z jejího herního projevu vytratila. O vítězství ve dvouhrách se často musela pořádně poprat. Play off je totiž oproti základní části zcela jinou soutěží. Ve vyřazovacích bojích rozhoduje především psychická odolnost a zvládání stresových situací. Stachové výkony právě z těchto důvodů velmi kolísaly. V play off párkrát zaváhala a nutno přiznat, že několik utkání vyhrála s notnou dávkou štěstí. Její suverenita ze základní části se v play off vytratila. V semifinálové sérii ještě všechny zápasy dokázala vyhrát. Skutečný problém nastal až v první dvouhře úvodního finálového utkání v Havířově.
Můžete detailně přiblížit, o co šlo?
Stachová hned v úvodním zápase proti Adámkové dokázala pro sebe získat téměř prohraný zápas. Olesja v něm ztrácela 0:2 na sety a 4:10 ve třetím, který mohl rozhodnout. Zdánlivě ztracený duel dokázala zázračně otočit. Odvrátila šest mečbolů v řadě! Set vyhrála 12:10 a celou dvouhru 3:2. Svědčí to o její mimořádné morální síle. Zázračný obrat udivuje dvojnásob z pohledu, že jde ženskou kategorii. Většina hráček to za podobného stavu zabalí. Myslím si, že tenhle zápas byl pro celou finálovou sérii klíčový. V podstatě ji rozhodl. Kdyby Stachová úvodní dvouhru ztratila, prohrávali bychom po první sérii dvouher 0:2 a zahajovací finálové utkání už patrně nezachránili.
V Havířově jste překvapil nečekanou změnou v sestavě. Nepostavil jste do dvouher nejzkušenější hráčku Macurovou, která byla právě v loňské finálové sérii proti Děčínu jasnou doberskou jedničkou. Proč?
Andrea je výjimečná bojovnice, která dává do hry srdce. Dokáže se neskutečně vyhecovat a zahrát na více než sto procent. Týden před startem finálové série jsem sledoval kontrolní turnaj TOP12 českých juniorek, na němž se představily obě naše nejlepší odchovankyně – Simona Šlehobrová a Daniela Rozínková. Viděl jsem, že jsou ve skvělé formě. Navíc v havířovském dresu nastupují jejich vrstevnice – Adámková s Tomanovou. Rozhodl jsem se dát přednost mládí. Myslím si, že jsem se rozhodl dobře. Vyhráli jsme 5:3, i když musím dodat, že s notnou dávkou štěstí.
Před domácí odvetou, která mohla rozhodnout, jste však opět změnil složení týmu…
Do sestavy jsem vrátil Macurovou namísto Šlehobrové. Macurová je sice srdíčkářka, ale na druhou stranu roky nezastavíte. Letos jsem už u ní pozoroval pomalejší reakce na balóny a horší pohyb za stolem, což ji zejména proti mladým soupeřkám limitovalo. Její styl vychází z toho, že si připinkne a nechá soupeřku zkazit. Proti střelkyním jí to vychází, ale pokud její soupeřky na vítězný balón nespěchají a udrží míček na stole, tak má problém. Právě havířovské hráčky dokážou hrát hlavou a mají cit pro míček.
Přesto jste se rozhodl Macurovou do druhého finále postavit. Jak to?
Šlehobrové jeden zápas v Havířově vyloženě nesedl. S Tomanovou prohrála hladce 0:3. Nedokázal jsem posoudit, zda to byl ze strany Simony pouze výjimečný výpadek, protože v semifinále proti Blansku chyběla kvůli účasti na mládežnickém turnaji v Itálii. Uvědomil jsem si také, že v minulých play off Simona nedokázala získat ve vyřazovacích zápasech víc než jeden bod. Ve prospěch nasazení zkušené Macurové hovořily dva faktory – dokáže ustát tlak rozhodujícího finálového zápasu a navíc její výkon znásobí podpora zaplněného hlediště v domácím sále. Rovněž jsme věděl, že jí neúčast v úvodním finále mrzela. Předpokládal jsem, že její výkon v odvětě o to víc nakopne. Nabuzená bude chtít dokázat, že je rovnocennou hráčkou v týmu. Andrea moje představy potvrdila dokonale – udělala dva body ze dvou dvouher. Ve třetí dvouhře jsem ji po předchozí dohodě vystřídal. Byla unavená a styl Adámkové jí vyloženě nesedí. Andrea se ukázala v nejlepším světle, když prohrávala s Tomanovou 1:2 na sety a 2:5 ve čtvrtém. Vzala si time out, během něhož byla obdivuhodně klidná a maximálně soustředěná. Pak se vrátila do zápasu a výtečně ho otočila ve svůj prospěch.
Doberské kvarteto disponuje dvěma velmi talentovanými hráčkami – sedmnáctiletou Danielou Rozínkovou a o rok mladší Simonou Šlehobrovou. Z perspektivy týmu obavy rozhodně mít nemusíte…
Určitě. Obě podle mě už pro extraligu dozrály. Simona měla v první lize téměř devadesátiprocentní úspěšnost a Daniela se pohybovala okolo osmdesáti procent. V nejvyšší soutěži by se obě mohly pohybovat okolo čtyřiceti procent, proto si troufám tvrdit, že bychom s vyrovnaným týmem mohli navzdory roli nováčka dosáhnout na účast v play off, do něhož se probojuje nejlepších šest družstev.
To jsou odvážná slova…
Myslím si, že na to děvčata skutečně budou mít. A proč si alibisticky dávat za cíl pouhé udržení soutěže, když víte, že v hráčkách dřímá mnohem větší potenciál?