Do kompletní sbírky tří velkých podniků vám chybí medaile z mistrovství světa. Vyjde to letos?
No já doufám. A když se nepovede zlatá, svět se mi nezhroutí. Jinak bych bralai stříbro nebo bronz (úsměv). Bude to ale hodně těžké, což naznačil hned první závod letošního svěťáku. Celé finále jsme jely pohromadě, a to tam nebyly všechny holky. Vítězství by bylo o to hodnotnější, než třeba před pěti lety, kdy soupeřky ještě nejezdily na takové úrovni.

Docela odvážné tvrzení při pomyšlení, že se v umístění jen zhoršujete. Přitom na prvním MS jste zaskočila celý snowboardcrossový svět.
To jsem v osmnácti dojela pátá. Vyhrála jsem malé finále, což nikdo nečekal. Na dalších dvou šampionátech jsem skončila sedmá. To už se jezdilo v šesti. Takže jsem vlastně znovu vyhrávala malá finále. V prvním případě jsem se do závodění pořád vžívala. No a po olympiádě v Soči jsem měla celkově nepovedenou sezonu. Uvažovala jsem, že na mistrovství světa ani nepojedu. Navíc trať byla hodně zledovatělá.

Zmar jste dokonala před dvěma roky, kde jste skončila až dvanáctá. Může to být už jenom lepší?
No horší než ve Španělsku už to snad být nemůže… Také tam byla těžká trať. Furt jsem s ní bojovala. Až jsem po svém kiksu v semifinále vyjela z dráhy a v malém finále spadla. Chyby ovšem člověka více stabilizují a už je nezopakuje. Manko tak doháním olympiádami (směje se).

Snowboardcross připomíná ruskou ruletu. Závodník může být sebelépe připravený. Jenže stačí kontakt ve strkanici a s nadějemi je konec. Jak to vnímáte?
Stejně. Kvalifikace jsou o něco klidnější. Ve finálovém závodě můžete jezdit nejlíp na světě a není vám to nic platné. Na druhou stranu, když je člověk nejlepší na světě, tak jezdí jako Pierre Vaultier. Olympiádu vyhraje dvakrát za sebou a k tomu mistrovství světa…

První dva závody této sezony v Cervinii vám sedly perfektně. Nejdříve jste dojela druhá a pak dokonce závod Světového poháru vyhrála. Hodila jste soupeřkám rukavici?
To už asi ani nemusím. Moc dobře vědí, co umím. Byla jsem s nimi velice spokojená, a to nejen po výsledkové stránce. Cítila jsem se výborně. Bylo docela vtipné, co mi povídal trenér Jelínek po mé první jízdě na podzimním soustředění. Prý už neví, co bych musela udělat víc, abych vyhrála mistrovství světa. Že jezdím nejlíp v životě. Já jeho optimismus trochu krotím, ale je to milé.

Vaše prosincové úspěchy naznačily, že máte formu. Nicméně teď následuje více než měsíční pauza. Nemůže se vytratit?
Nevím, jestli se v mém případě dá mluvit o nějakém gradování formy. Prostě trénuju a trénuju. A když vím, kolik jsem toho najezdila, tak jsem ve formě.

Světový šampionát se koná na začátku února. Jaký bude do té doby váš program?
Po kempu s dětmi na Dolní Moravě se chystám zajezdit si a zaskákat do Rakouska. Deset dní před mistrovstvím světa odlétáme do Ameriky. Týden budu v Coloradu jezdit v trati a pak se přesuneme do dějiště šampionátu.

Každý závodník má tu svoji trať. Patři ta v Sollitude k vašim oblíbeným?
Už jsem tam před dvěma roky vyhrála svěťák. Trať mi sedí. Tedy pokud se nezměnila. Člověk může předjíždět jen v první půlce, protože v té druhé už jsou samé zatáčky. Navíc v Americe je lepší sníh, tak doufám, že počasí vydrží. Předloni nás zradilo. Skoro jsme se nemohli dostat na svah, a tak pořadatelé museli závod o tři hodiny posunout.

Jak si má Středoevropan vysvětlit pojem „lepší sníh“?
My to svádíme na to, že je sušší. Amerika má suché ovzduší, menší vlhkost a sníh se tolik nelepí. Je sice agresivní, ale na ježdění příjemný. Na to, že se jedná o měkký čerstvý sníh, krásně po urolbování drží a nádherně reaguje.

Jednou z největších favoritek je domácí Lindsey Jacobellisová. Američani určitě nebudou chtít nechat na jejich půdě vyhrát nějakou Češku, co říkáte?
Jasně, budou chtít udělat všechno pro to, aby vyhrála Lindsey. Ona je extrémně zkušená a favoritkou na každém závodě. Ale i minule chtěli, aby vyhrála a já jim to vyfoukla (rozesměje se).

Pro dosažení úspěchu je nutné zdraví. Co ta vaše prokletá ramena?
Na svá ramena jsem už zvyklá. Samozřejmě, když mi vypadne při závodě, tak to není úplně dobře. I tak dokážu dojet na bednu. Je paradoxní, že když mně vylítne, tak se to v tu chvíli hodně zpevní. Zato druhý den se to pěkně rozvolní. Uvidíme, jaký bude start. Při normálním by nemělo vypadávat.

Můžete to více vysvětlit?
Normálně dělám tlačený start. To znamená, že se hned prknem tlačím do brány před sebou. Jsem v napětí a mám lépe zafixovaná ramena. Kdežto při klasickém startu se rozjíždím prakticky z nuly. Svaly se hůře zapojují a rameno občas vyskočí.

Novinkou na šampionátu je závod smíšených dvojic. Berete ho jako zpříjemnění nebo smrtelně vážně?
Nemám na vybranou. Jedu s Johny Kubičíkem a Honza ho bere super vážně. My máme společné to, že když můžeme závodit, tak jsme rádi za každou příležitost. Natrénováno máme a nechybí nám týmové zkušenosti. Ne smíšené, ale to je podobné.

Nově vás mohou vidět fanoušci jako průvodce televizním pořadem Alpami nejen za sněhem. Co tím chcete vzkázat lidem?
Na pořadu jsem pracovala se skikrosařem Tomášem Krausem a snow nomády, kteří jsou zároveň mými manažery. Chceme tím předat to, co nás baví. Cestování a do toho sportování. Hrozně jsme si to užili a věřím, že se to promítlo i do seriálu.

Jaké to je být na druhé straně mikrofonu nebo kamery?
Dřív jsem byla zvyklá komunikovat s novináři nebo televizními komentátory jen v rozhovorech. Teď naopak mluvím do kamery a mám říkat něco smysluplného. Sama od sebe, bez otázky. Já ani Tom nejsme moderátoři, tak jsme tomu nechali volnější průběh. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Třeba být zavřená na tři dny v nahrávacím studiu a pracovat se svým hlasem. Vrcholové výkony jsme předváděli spíš ve studiu a já byla vyřízenější než po závodech.

Eva Samková bude po skončení závodnické kariéry trenérkou, moderátorkou nebo snad ještě něčím jiným?
Eva Samková si bude hlavně užívat života. Pořídí si psa a potom ještě druhého a velkého koně. Bude žít někde na samotě v horách a bez lidí. Já totiž nemohu pobývat na rovině a už ne ve městě. To jsem v depresi.

Nezapomněla jste na děti?
Ty taky určitě někdy budou, ale zatím je opravdu neplánuju (smích).