Tak další pán na holení… V tomto případě paní, přesněji řečeno slečna. Za své výkony v roce 2010 si vysloužila právo usednout do vánočního křesla Pardubického deníku Lenka Štěrbová, plavkyně SCPA Pardubice. V letošním roce přeplavala slavný kanál La Manche a v šestnácti letech se stala nejmladším českým plavcem, který kdy zdolal úžinu mezi Velkou Británií a Francií.

Studentka pátého ročníku osmiletého gymnázia v Pardubicích nám prozradí, jak to chodí 24. prosince u Štěrbů. Když byla menší, měla zajímavou „úchylku“. Před Vánocemi se vydávala na výpravy ala Indiana Jones. Na jejich konci však nebyly archy ani chrámy zkázy, nýbrž dárky. Nepodnikala žádné daleké cesty jako filmová legenda, jen šmejdila po domě.

Ježíšek, magické to slovo pro každou dětskou duši. Dokdy jste Lenko na něj věřila?
Do první třídy. Prasklo to na něj tak, že jsem doma objevila koloběžku. Bylo mi vše jasné, když jsem ji dostala pod stromeček.

Ono kolikrát není pro rodiče jednoduché dárky před dětmi schovat. Jak to bylo v případě vašich?
Máme sice dům, takže těch možností úkrytu je více než v bytě, přesto od jisté doby raději schovávají dárky v práci.

Počkejte, to musíte vysvětlit…
Od sedmi do desíti let jsem je hledala a všechny jsem našla. I když je pravda, že se mi občas něco nepodařilo objevit a při rozbalování u stromečku jsem byla překvapená (smích). Teď už je nehledám, protože většinou vím, co dostanu. Naši se mě už ptají a úplně nejlepší je pro ně, když si to jdu vybrat.

To jste se nemohla dočkat Ježíška? Proč jste se nenechala překvapit a pátrala po dárkách předem? To vám pak nebylo líto, že všechno už víte?
To je ale otázek najednou (šibalsky mrkne). Ne. Nebylo. Mě baví dárky hledat a ne je dostávat.

Schovat dárky před dětmi je jedna věc. Ta možná ještě těžší je, jak je z různých skrýší dopravit pod stromeček. Jak to zvládali vaši rodiče?
Mám ještě dva mladší sourozence. S taťkou všichni chodíme na procházku a mamka zatím přenese dárky pod stromeček. Přijdeme z venku, jdeme večeřet a po jídle a zazvonění zvonečku se přesuneme do pokoje, kde je nadílka.

Nebylo vám divné, že nemůžete jít delší dobu do pokoje?
Ani ne. Před cestou ven otevřeme okno, aby mohl Ježíšek dovnitř. Pak pokoj zamkneme, aby ho nikdo nerušil. A když přijdeme, nikdo tam nesmí, protože Ježíšek by tam mohl pracovat.

Jak u vás oznamuje Ježíšek, že už mizí z místnosti, kde naděloval?
Teď už nijak. Najíme se a jdeme do pokoje, kde jsou dárky. Dříve zvonila mamka. Jednou naši nastavili na určitý čas budík. Naštěstí na rozdíl ode mne si sourozenci ničeho nevšimli.

A propos. Jaký byl Ježíšek ve vašich představách?
Jako miminko, co leží v jesličkách.

Miminko? To neumí chodit, natož rodávat dárky ne?
Vozili ho andílci. Ježíšek tomu šéfoval a andílci rozdávali dárky.

Zmínila jste, že máte mladší sourozence. Tudíž jste si při pochopení situace mohla procházet všechno znovu. Jaká byla spolupráce s rodiči v tom krásném lhaní, že Ježíšek existuje?
Míše je skoro dvanáct a Vojkovi devět let. Bráška na něj ještě trochu věří. Ale našim jsem pomáhala. Vzala jsem sourozence do dětského pokojíčku a šla si s nima hrát, aby se zabavili. Navíc, když před Vánocemi zlobili, mohlo se jim říct: Nechte toho nebo vám Ježíšek nic nepřinese (pousměje se).

Odkdy jste se na Ježíška těšila?
Asi od Mikuláše. Ujídali jsme čokoládky z adventního kalendáře a každý den se těšili více a více. Nejvíc to je asi tak hodinu před rozbalovaním dárků.

Když jste byla malá, jakým způsobem jste vyjadřovala,co si přejete od Ježíška?
Nakreslila jsem si přáníčko a dala ho za okno.

Byla jste jako na trní, kdy si vaší malůvku odnese?
To ani nešlo. Většinou jsem ho dala večer za okno a do rána si ho Ježíšek odnesl.

Z jakého vánočního dárku jste měla největší radost?
Jednoznačně z knížek. Od malička mě zajímaly. Když jsem ještě neuměla číst, tak jsem si je s oblibou prohlížela. Teď si je pochopitelně už čtu a ráda. U nás je takové nepsané pravidlo, že Vánoce bez knížek nejsou Vánoce.

Je některá, kterou byste měla třeba třicetkrát přečtenou a přesto byste po ní znovu sáhla?
Tak to nevím. Ale spíše ne. Já totiž nejraději čtu knížky poprvé. Pak už se mi moc nelíbí, protože vyprchá napětí. Když jsem byla menší, milovala jsem Krtečka. Já si ho prohlížela, naši mi z něj četli.

Jste v rodině tři děti. Dostávate hodně dárků?
Každý tak tři až pět a pak společné. Například stolní hry. V loňském roce jsme dostali basketbalový koš.

Jakým vánočním dárkem jste naopak vy udělala svým blízkým největší radost?
Tak to je těžké. Když jsem byla malá, tak jsem je vyráběla a měla jsem radost, že se mi dílo povedlo. Naši pochopitelně také. Teď už je kupuji a doufám, že to největší překvapení mám připraveno pro letošní Vánoce.

Asi nám ho neprozradíte?
Ne, to neřeknu. Je to tajemství. Co kdyby si naši stačili do pátku přečíst noviny.

Mohla jste si ještě ten den, kdy jste dostala dárky, pohrát si s nimi?
Chtěli jsme si s nimi hrát, ale většinou už byl dead time, tedy moc hodin, takže jsme museli jít spát.

A co ráno, nemohla jste dospat?
Tak nějak. Ráno jsem se na ně vrhla a dlouho si hrála.

Kupujete dárky s předstihem nebo na poslední chvíli?
Dříve jsem některé sháněla na poslední chvíli. Letos už mám ale dávno nakoupeno. Někdy od listopadu.

Nakoupila jste dříve, protože nesnášíte fronty a přecpané obchodní domy lidmi?
To mi nevadí. Spíše jsem si to chtěla promýšlet a nekupovat dárky na poslední chvíli.

Stejně jako je neviditelný Ježíšek, je neviditelné i zlaté prasátko. Jak je to s jídelním půstem u Štěrbů?
Do večeře nejíme nic velkého. K snídani i obědu, jestli se dá takto o tom mluvit, míváme ovoce. Vánočku sice pečeme, ale jíme ji 23. a pak až 25. prosince. To samé platí o cukroví. Na Štědrý den musíme vydržet až do večera.

Zlatým hřebem dne je vždy štědrovečerní večeře. Tak povídejte z čeho se skládá jídelní tabule u vás…
Především jíme kolem půl páté odpolední a večeři od A do Z připravuje mamka. Máme čočkovou polévku, bramborový salát a rybu. Ne však kapra, ale pstruhy. Jelikož polovina naší rodiny ryby nejí, dělají se také řízky.

Jak je to ve vašem případě s rybou na talíři?
Dvakrát je nemusím, vadí mi rybina. Ale toho pstruha sním. Má jemnější kosti, proto jsme se také nikdo v rodině nedusil (rozesměje se).

Nemůžete mít rybí averzi také kvůli tomu, že jste závodní plavec a s tímto živočišným druhem plavete vedle sebe ve vodě?
(směje se, až se za břicho popadá) Také trochu. Musím je dostat vykuchané a ne, že si budu s rybou hrát nebo že ji někdo přede mnou zabije. To bych nepozřela sousto.

Neodmyslitelnou součástí českých domácností je cukroví. Jaké druhy se pečou v kuchyni Štěrbových?
Tak do těch deseti. Děláme například linecké, perníčky, vanilkové i černé rohlíčky, kokosová srdíčka, kokosky.

Který druh vám chutná nejvíce?
(zamyslí se). Kokosky.

Dívky obecně mají tendenci pomáhat. Takže co vy a cukroví?
Ale jo. Odmalička jsem ma mce pomáhala. Bavilo mě vykrajovat a dělat těsto. Jeho válení už bylo horší, protože se to všude lepilo. Letos jsme pekli spolu s bráškou, protože ségra byla na závodech. Mamku jsme nechali udělat jen vanilkové rohlíčky.

Další dilema mají lidé v naší republice s vánočním stromkem. Kupovat každý rok přírodní nebo mít po desetiletí umělý?
To je přece bez debat. Živý.

Jaký druh letí u Štěrbů?
To je různé. Většinou máme jedličku nebo borovici. Jednou jsme měli i smrk. Letos jsme si obstarali jedličku.

A kterému dáváte přednost vy?
Tomu, co máme teď doma. (smích). Ne vážně, jedličce.

Jak to máte se strojením vánočního stromečku?
Normálně ho strojíme ráno na Štedrý den. Ale teď už ho máme ustrojený asi čtrnáct dní dopředu.

Prosím?
Ano, slyšíte dobře. Čtrnáct dní. Mamka ho koupila a hnedka ho ozdobila. Chtěla nás překvapit. Musím uznat, že se jí to povedlo.

Má tedy cenu ptát se, kdo ho u vás zdobí?
Má. Střídáme se. Mně je osobně jedno jestli na něj dávám čokolády nebo ozdoby.

Čím vším se může pochlubit stromeček u Štěrbů?
Ozdoby zejména koule, čokoládky z kolekce nebo perníčky, žárovičky a řetězy.

Kolorit Štědrého dne dokreslují pohádky. Pouštíte si je rovněž?
Většinou ano. Taťka navrhne, na co se budeme dívat. Vybere tak tři pohádky nebo filmy. Ale že by běžela v kuse televize to ne. Hodně záleží na tom, jestli jsme tu pohádku už viděli.

Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka nebo film?
Tři oříšky pro Popelku. Přes to nejede vlak. To je pro naší rodinu povinnost a zavedla jsem ji já. Líbí se mi také Pyšná princezna nebo Šíleně smutná princezna. A také Císařův pekař, pekařův císař. Jinak dávám přednost klasickým pohádkám před těmi novými.

Pro plavce, navíc otužilce nemůže přijít jiná otázka. Plavala jste někdy na Štědrý den?
No jasně. Každý rok chodíme dopoledne plavat do Labe. Celá rodina. Buď vlezeme do vody všichni nebo se ostatní dívají z břehu.

Pamatujete někdy, že byla na Vánoce voda nějak extrémně studená?
Mně to připadá každý rok stejné. Nejhorší je ten prvotní šok z ledové vody, pak už je to v pohodě.

Další indicie, která naznačuje nejen české Vánoce, je koleda. Zpíváte vůbec koledy?
Koledy posloucháme celý den. Tedy v případě, že zrovna nekoukáme na televizi, nejsme na procházce nebo neplaveme (úsměv). Nějakou si i zazpíváme, ale spíše je posloucháme. Při aktu, který předchází rozdělávání dárků, je máme jako kulisu. Když jsme byli malí, tak rodiče byli rádi, že zpíváme, ale čím jsme starší, tak si myslím, že už jim naše zpívání nechybí, protože se to nedá moc poslouchat (rozchechtá se).

Co vánoční mše? Chodíte do kostela?
Ne. Říkala jsem, že chodíme na Štědrý den plavat.

Lenko, odpolední mše je ve čtyři odpoledne a čas té půlnoční už nemá cenu vysvětlovat…
Já vím. Ale, když jdeme dopoledne plavat, tak už pak nestíháme ostatní.

Stíháte při všech těch činnostech ještě návštěvu blízkých?
V poslední době jezdíme odpoledne pro dědu. Přivezeme ho k nám domů a on s námi trávi Vánoce.

Cože vy neberete dědu plavat? To je snad jediný člen vaší rodiny ne?
Pozor. Děda chodil dříve s námi. Teď už ale do vody nejde. Asi jako mamka a ségra. Dříve platilo vánoční setkání rodiny Štěrbových na Labi (propukne v smích).

České Vánoce nabízejí spoustu tradic. Jaké dodržuje vaše rodina?
Přece to plavání ne (smích). Rozkrajujeme jablíčko a pouštíme lodičky. No pouštíme. Spíše do nich foukáme a šploucháme na lodičku soupeře. Bereme to jako závod. A na štědrovečerním stole nesmí chybět svíčka ve svícnu.

V poslední době je moderní u rodinných domů různě si je zdobit, především žárovkami. Patříte k těm, co je mají střídmě osvětlené nebo v ulici záříte jako Las Vegas?
Podle mě máme z celé ulice nejméně nápadněji osvícený dům. Občas žárovičkami opentlíme venkovní strom, ale je to složité. Máme totiž psa a ten nenechá na pokoji jeden volně visící kabel. Takže spíše vystavujeme za okno svícny a betlém.