Kdyby vám někdo před začátkem sezony řekl, že budete třetí v seriálu Světového poháru a na mistrovství světa získáte bronz v kombinaci a stříbrné medaile v obřím slalomu a Super-G, bral byste to?

Všemi deseti. Před sezonou jsem si stanovil cíl: umístění do pátého místa ve Světovém poháru a zisk aspoň jedné medaile z mistrovství světa. Takže plán jsem splnil na sto padesát procent. (smích)

Když se ohlédnete za uplynulou sezonou, jaké bude vaše hodnocení?

Sezona byla poznamenána výkyvy. Začátek vyšel náramně – druhé místo a vítězství v Kuhtai. Bohužel při závodech v Jablonci nad Jizerou přišel útlum. V závěru byla forma dobrá, ale nevyvaroval jsem se zbytečných chyb. Ale tak to bývá. Já každý závod chci jet na sto deset procent. Buď vyhraji, nebo udělám chybu a v pořadí se propadnu. Jako klíčová se ukázala dvě sedmá místa v posledních dvou obřích slalomech. Je to paradoxní, protože právě v nich jsem si věřil. Myslel jsem si, že nasbírám hodně bodů a ve slalomech budu rád za páté místo. Opak byl pravdou, slalomy vše zachraňovaly.

Po úvodních závodech jste společně s oddílovým kolegou Davidem Krejčím vedli průběžné pořadí. Pomýšlel jste v koutku duše na celkové prvenství?

Kdo by nepomýšlel… Vše se zlomilo při druhém pohárovém podniku v Jablonci nad Jizerou, kde se mi vůbec nedařilo. Skončil jsem dvakrát osmý, kdežto David k vítězství v Super-G přidal páté místo v obřím slalomu. To mě tak trochu zlomilo. David bodově odskočil a od té chvíle doslova kraloval. Já bojoval s ostatními o druhou příčku.

K té jste byl hodně blízko. Od stříbra vás dělilo pouhých čtrnáct setin sekundy…

S Rakušanem Hauerem jsme na tom byli před závěrečným slalomem bodově stejně. Karty byly jasně rozdány: kdo bude lepší, získá druhé místo za Davidem Krejčím. Porazil mě o čtrnáct setin sekundy a radoval se on. Scházel mi kousek, ale takový je sport.

A příští sezona?

Určitě do ní půjdu s cílem co nejvíce potrápit Davida. Mojí snahou bude se mu výkonnostně a výsledkově přiblížit. Doufám, že se mi to povede ještě víc než letos.