Pro třiadvacetiletou reprezentantku Skibob klubu Dobruška byla letošní sezona ve znamení premiérových triumfů. Získala první titul mistryně světa a poprvé ovládla celkové pořadí Světového poháru.

„Takhle úspěšnou sezonu jsem za těch spoustu let, co se tomuto sportu věnuji, ještě nezažila. Zásluhu na tom mají i má rodina a trenéři, kteří mě od začátku plně podporovali, a za to si zaslouží ode mě velké díky. Musím přiznat, že spokojenost je opravdu veliká," řekla v úvodu rozhovoru česká reprezentantka v jízdě na skibobech.

Stala jste se nejen českou, ale světovou jedničkou. Co k tomu úspěchu dodat? Bylo vůbec něco, co vám nevyšlo podle představ?
Musím přiznat, že této sezoně bych nevytkla snad vůbec nic. Vše se dařilo.

Pojďme se vrátit k nedávnému mistrovství světa v Deštném, kde jste získala tři cenné kovy – zlato ve slalomu a dvě stříbra v Super-G a kombinaci. Jak zpětně hodnotíte tyto výsledky? Podmínky byly víc než náročné…
Přesně jak říkáte, podmínky byly hodně náročné. Počasí se rozhodlo nám to nijak neulehčit. O to více si cením medailí, které se mi podařilo získat, protože to byl boj opravdu od startu až do cíle. Musím ale uznat, že organizátoři a technici se s tím vypořádali perfektně. Snažili se pro každého závodníka vytvořit stejné podmínky, což se jim dle mého názoru povedlo.

Nemrzí vás „bramborová" medaile z obřího slalomu?
Každá „bramborová" medaile tak trochu zamrzí, obzvlášť, když na bronz chybělo pár setinek. Ale na druhou stranu i tak je to velice dobrý výsledek.

Ve Světovém poháru jste po loňském druhém místě za vítěznou Klárou Hofmanovou letos triumfovala. Průběžnému pořadí jste vládla od prvního závodu. Ke třem vítězstvím jste přidala pět druhých míst a jako jediná se přehoupla přes hranici sto získaných bodů.
Myslím, že zásadní byl vstup do sezony. V úvodních dvou slalomech v rakouském Kleinlobmingu jsem se umístila na prvních dvou příčkách, a to mě pozitivně „nakoplo" do dalších závodů. Další důležitá věc je, že se mi podařilo dokončit každý závod a tím získat dostatečný počet bodů, abych mohla bojovat o nejlepší umístění v celkovém hodnocení Světového poháru.

Finále Světového poháru v Aigenu jste zakončila jak se patří – vítězstvím v obřím slalomu před největší konkurentkou Hartlovou z Rakouska. Byly to velké nervy? První kolo jste vyhrála, ve druhém byla rychlejší soupeřka, ale náskok jste uhájila…
Před závěrečným závodem jsem měla velkou výhodu v tom, že už jsem dopředu věděla, že pro udržení celkového prvenství ve Světovém poháru si mohu dovolit několika bodovou ztrátu z obřího slalomu. Ale i přesto nervy pracovaly, protože člověk chce samozřejmě uspět v každém závodě, který absolvuje. Naštěstí jsem měla dostatečný náskok z prvního kola, takže malé pochybení v kole druhém mě o vítězství nepřipravilo.

V paralelním slalomu, který se ale do Světového poháru nepočítal, jste skončila třetí. Tato disciplína se jela po delší odmlce, jak se vám líbila?
Pro mě osobně to byla celkově premiéra této disciplíny. Cítila jsem se při tomto závodě úplně jinak. Rozdíl je, jestli jste na kopci úplně sami nebo když cítíte, jak vám soupeř dýchá na záda. Pro mě to byl větší adrenalin, který dodává více bojovnosti, ale taky větší prostor pro chyby. Ale o tom to přesně je. Budu ráda, když se tato disciplína bude jezdit častěji.

Úplnou letošní novinkou byla superkombinace (Super-G + slalom). Jak se vám premiéra v Nassfeldu zamlouvala?
Super-G a slalom jsou dvě rozdílné disciplíny a proto skvěle prověří všestrannost závodníka. Superobří slalom není má silná stránka a naopak ve slalomu si vcelku věřím, a tak probíhal i závod v Nassfeldu. Naštěstí ta ztráta po úvodním Super-G nebyla tak velká, takže to v kombinaci se slalomem dalo na krásné druhé místo.

Tečku za letošní, pro vás tak mimořádně úspěšnou, sezonou udělá víkendové finále Českého poháru v Jablonci nad Jizerou. Těšíte se?
Bohužel, finále Českého poháru se nezúčastním. Letošní sezonu jsem z důvodu nemoci již ukončila. Poslední závody mě doprovázela lehká viróza, která se mě stále drží.