„Úžasné publikum, je hodně slyšet, atmosféra výborná. I kvůli holkám jsem nesmírně ráda, že přišlo tolik lidí," libovala si o přestávce duelu se Španělkami, na který zavítala.

„V našem sportu se ale fandí trochu jinak. Nekřičí se „seberem, do toho, dáme koš" a podobně. Nevím, jestli se to dá porovnávat. Náš ovál je daleko větší, což je rozdíl. Ve finále je to jedno, protože nejdůležitější je, že ty lidi přijdou a podpoří sportovce," zkusila srovnání z fanouškovského hlediska.

Samozřejmě i Sáblíkovou mrzí celkový neúspěch českého týmu. „Je to bohužel škoda. Holky tady doma tak moc chtěly uspět. Se Španělskem hrály výborný zápas, ale škoda těch úvodních dvou. Podle mě se holky nemají za co stydět. Chtěly předvést maximum, ale svázalo jim to nohy i ruce," myslí si rychlobruslařská šampionka.

Jaký vztah má vůbec ke sportu s bezednými koši? „S basketem jsem začala, když mi bylo osm let. Od té doby je to moje srdcovka. I táta ho hraje. Takže když je nějaká takováto možnost se na basket podívat, tak ráda přijdu," prozradila Sáblíková.