Ohlédnutí za uplynulou divizní sezonou s Milanem Petříkem, trenérem SK Týniště nad Orlicí, jenž se rozhodl mužstvo opustit
Jak hodnotíte jaro?
Nasbírali jsme devatenáct bodů, což, myslím si, objektivně vypovídá o vystoupení mužstva. Zarážející je, že jsme katastrofálně vyhořeli venku. Doma jsme naopak s výjimkou Čelákovic nikomu body nepustili.
V čem vidíte příčiny tak diametrálního rozdílu ve hře před vlastním publikem a na cizích trávnících?
Je to složitější. Na delší rozbor. Vše vychází z toho, že jsme disponovali velmi úzkým kádrem. Hráči se doma dokázali mnohem víc vyhecovat oproti zápasům venku, což je pro mě zarážející. Hráčský kádr byl oslaben především odchody Poděbradského, Duchniče a brankáře Ottmara. Přesto si myslím, že jsme venku měli sehrát daleko vyrovnanější partie.
Do některých zápasů venku jste ale vstoupili dobře. Proč jste nakonec nebodovali?
Většinou jsme utkání na cizí půdě rozehráli nadějně, ale obvykle jsme po druhém inkasovaném gólu hru otevřeli. Šli jsme do rizika pokusit se vstřelit kontaktní gól ofenzivnějším pojetím hry, což většinou domácí dokázali potrestat a my vyfasovali debakl – většinou čtyřgólový.
Venku jsme skutečně dobře rozehrané zápasy nedokázali úspěšně dohrát. Vedli jsme 1:0 v poločase podzimní dohrávky v Hlavici, vedli jsme v Turnově, v Trutnově jsme udrželi bezbrankový poločas. Ovšem v některých zápasech jsme vyhořeli hned v úvodu. Mrzí mě to dvojnásob, protože si myslím, že jsme soupeře měli dobře přečtené. Jestliže jsme si ale například před zápasem v Chocni řekli, že domácí hrozí ze standardních situací rozehraných od rohového praporku, a my z ní inkasovali už v páté minutě zápasu, tak to skutečně slušně řečeno naštve.
Proč?
Myslím si, že někteří hráči často neodvedli výkony, na něž mají. Podle mého názoru se na tom mohl podepsat velmi úzký hráčský kádr. Oni prostě necítili tlak a i v případě průměrného či dokonce podprůměrného výkonu měli místo v sestavě i nadále takřka jisté.
Ovšem vaše herní tvář na domácím hřišti byla zcela odlišná…
Je to pro mě tak trochu záhadou. Skutečně jsme doma hráli zcela jinak. Soupeře jsme pouštěli do minima brankových příležitostí.
Nelze to přičíst tomu, že jste se nacházeli v klidném středu tabulky, což hráče mohlo uspokojit?
Patrně se na tom podepsal především neúspěšný jarní start. Úzký kádr jsem připravil na nový systém hry během zimního turnaje v Novém Bydžově, který jsme vyhráli. Jenže jsme do jara vstoupili, jak já říkám, dohrávkou za trest na půdě vedoucí Hlavice. Přišli jsme tam o vyloučeného stopera Zdeňku. Adekvátní náhradu za jednoho z klíčových hráčů jsme neměli, takže se náš systém připravovaný celou zimu po změnách v sestavě naboural. Opět opakuji – lavička byla úzká a seděli na ní prakticky pouze dorostenci.
Není bez zajímavosti, že špinavou práci před námi dělala Chrudim. Měla na jaře dobrý start do soutěže a my hráli se soupeři kolo po ní. Například hned v dohrávce podzimu vyhrála v Turnově a my tam jeli týden po ní. A v divizi se jen těžko dvakrát po sobě doma prohrává…
Právě zápas v úvodním jarním kole v Turnově jste rozehráli skvěle…
Máte pravdu. Dlouho jsme tam drželi vedení 2:0, jenže od 30. minuty jsme hráli v deseti bez vyloučeného Tomáška. V 70. minutě Gavula dokonce překonal turnovského brankáře potřetí, ale míč z brankové čáry vykopl dobíhající obránce. Kdybychom vedli 3:0, zápas už bychom nepustili a myslím si, že i celé jaro by bylo z našeho pohledu jiné. Jenže po protiútoku domácích jsme vyrobili penaltu, která Turnov postavila na nohy a my závěr nezvládli (domácí vyhráli 4:2 – pozn. red.).
Dvě porážky na úvod jara vás patrně poznamenaly?
Určitě. Před dalším zápasem proti beznadějně posledním Předměřicím každý říkal, že s tak slabým soupeřem nemůžeme zaváhat. Jenže ony dokázaly potrápit hned několik soupeřů. Bylo vidět, že po dvou prohrách na tom naši hráči nejsou psychicky nejlépe. Potvrdilo se to i na hřišti, povinné vítězství 2:0 bylo hodně utrápené.
Takže vám asi moc nepomohlo?
Ne. Projevilo se to v dalším vystoupení na pardubické Tesle. Byl to náš nejhorší jarní výkon a domácí nás zcela zaslouženě přejeli 4:0.
Nezačal jste propadat panice? Vždyť jste ze čtyř zápasů měli na kontě jen povinné tři body z duelu s totálním outsiderem?
Já ne, ale někteří lidé okolo ano, což nám nepomohlo ani před dalším domácím zápasem proti Čelákovicím. Pro zajímavost: týden před tím je opět porazila Chrudim (úsměv). Čelákovičtí se rovněž namočili a v zápase bojovali. My jsme rozhodně nebyli horší. Na naší prohře 1:2 se bohužel podepsali „delegovaní kamarádi“ z našeho kraje (zápas rozhodla penalta nařízená v poslední minutě – pozn. red.).
V následujícím kole vás čekal další těžký soupeř…
Na hřišti hradeckého béčka jsme se však konečně viditelně herně zlepšili, jenže domácí podali výborný výkon a zaslouženě nás porazili, byť nejtěsnějším rozdílem 1:0. Výrazná změna přišla až v další kole doma. Skutečně jsme začali hrát poctivější fotbal, což se začalo odrážet i ve výsledcích. Výhra nad Velimí odstartovala naši úspěšnou domácí sérii - do konce sezony jsme už na vlastním trávníku neztratili ani bod. Vyhráli jsme doma pět zápasů v řadě. A zaslouženě, protože jsme vždy byli lepším týmem.
Mužstvo pro vás bylo nové. Můžete být konkrétní v tom, kteří hráči vás překvapili pozitivně a kteří naopak zklamali?
Kádr byl skutečně úzký. Často jsme trénovali na divizi až nedůstojným způsobem. Pokud vám na trénink chodí pouze osm až deset hráčů, rozhodně se to musí podepsat na vašem herním projevu. Na druhou stranu je potřeba vidět, že hráči chyběli z objektivních důvodů, především pracovních. Jako trenéra mě to ale mrzelo, protože jsem nemohl nacvičovat herní situace. Soupeře jsem sledoval, ale nakonec jsme se na ně z výše uvedených důvodů mohli připravit pouze slovně těsně před zápasem.
Mužstvo rozhodně bylo oslabené. Vždyť odešli Duchnič a Poděbradský, hráči s druholigovými zkušenostmi. Ovšem přineslo to i pozitiva. Prosadili se totiž hráči, kteří by jinak patrně nedostali tolik příležitostí.
Nejplatnějším hráčem týmu byl jednoznačně absolutně spolehlivý Plašil. Z dalších hráčů musím na prvním místě uvést Winklera, který toho na podzim tolik neodehrál. Na jaře byl rovněž klíčovým hráčem. Dokázal vstřelit důležité branky, které rozhodovaly zápasy. Zkoušeli jsme gólmana Pištu a Marčišina, jemuž se návrat do branky povedl excelentně. V řadě zápasů nás skutečně podržel. Velkou poklonu zaslouží nestárnoucí Radek Hrubý, který famózně zvládal domácí zápasy a vedle něj pak herně rostli i další hráči – třeba Zdeňka, Tomášek nebo Lemfeld.
Z úzkého kádru jsem čekal od některých hráčů daleko víc. Rozhodně nebyl v obvyklé formě Gorol. Potýkal se zraněním. V týdnu netrénoval a pak šel do zápasu, přestože neměl optimální výkonnost. Dlouho jsme hledali pozici Gavuly, než se prosadil v útoku. Při skladbě optimální sestavy jsem musel řešit složitou situaci. Navzdory úzkému kádru de facto dvanácti lidí jsem měl kuriózně k dispozici tři špílmachry – Černého, Gorola a Gavulu. Těžko jsem s nimi manipuloval na jiné posty. Na druhou stranu nám chyběli takzvaní jezdci na krajích zálohy. Proto nás dvojnásob oslabovala každá absence Seiferta, který měnil zaměstnání. Právě on totiž byl potřebným typem pro náš herní styl. Rozhodně nám pomohl příchod Beláka na konci přestupního termínu.
Většina hráčů mě rozhodně nezklamala. Proto opakuji, že je pro mě skutečnou záhadou to, že jsme venku uhráli jediný bod (ve Dvoře Králové 1:1 – pozn. red.). Patrně to však skutečně zapříčinila chybějící hráčská konkurence.