Ve svém prvním dálkovém běhu v kariéře nestačil pouze na Nora Anderse Auklanda, který mu tři kilometry před cílem nastoupil, na což šestý muž nedávné Tour de Ski už nedokázal zareagovat.

Závod ale "udělal" právě Bauer. Týden se rozhodoval, jestli pojede. Jstli to není moc velké riziko kvůli zdraví v přípravě na mistrovství světa, zda bude dost odpočinutý po náročném etapovém závodu na přelomu roku. Definitivně se rozhodl až v sobotu. "Obrovská spokojenost, jsem rád, že se ten závod povedl. Rozhodla zkušenost. Byť jsem tady doma, Aukland tu trať zná lépe. Věděl, kdy nastoupit. Neměl jsem šanci," řekl Bauer. Jeho soupeř je každoročním účastníkem a Jizerskou padesátku vyhrál už potřetí.

Od svého týmu měl Bauer nařízeno, aby se pokusil vyhrát první sprinterkou prémii, což se mu podařilo. Díky tomu roztrhal startovní pole a chytil se ho pouze Aukland. Bauer se rozhodl zariskovat a udával tempo. "I když jsem věděl, že to možná odskáču," přiznal v cíli. Nakonec vydržel i díky tomu, že soupeř spolupracoval. "Ale ze začátku se mu moc nechtělo, asi chtěl počkat na bráchu," zmínil Bauer s úsměvem v cíli třetího Jörgena Auklanda.

Když Bauer věděl, že nemá v závěru šanci, otočil se, jestli ho někdo nedojíždí. Pak si finiš vychutnal "Dojezd byl super. Bylo tady hodně lidí, užil jsem si to, i když na startu jsem se necítil vůbec dobře," uvedl.

"Naštěstí jsem to vydržel, nechtěl jsem skončit na třicátém kilometru a jít do autobusu." O dříve často nemocné průdušky v minus třinácti stupních Celsia strach neměl. Zima mu ale starosti dělala. "Laufaři tvrdý chleba mají," pokyvoval hlavou. Od budíčku se nezastavil, navíc řešil, co na sebe. "Říkal jsem si, že se na to nevykašlu. Zlatý závod SP, kdy jedeme v jednu," vykládal.
Dálkoví běžci prý jezdí stále ve stejném oblečení bez ohledu na teploty.

"Prý když je jim zima, tak jedou rychleji," kroutil hlavou Bauer. "Já mám rád teplo, takže když jsem jim řekl, že si beru ještě kalhoty s membránou, tak si ze mě dělali legraci, že jdu na Severní pól. Že jsem uvažoval ještě o jednom triku, to jsem jim radši už neříkal," smál se.

Kvůli jeho touze běžet Jizerskou padesátku nebyl kdovíjak nadšený kouč běžecké reprezentace Miroslav Petrásek. Nejen kvůli únavě, ale také proto, že musel Bauerovi při absenci tradičního servismana Víta Fouska namazat lyže. Vstával proto brzy ráno, v třeskuté zimě testoval materiál a pak se přesunul za zbytkem týmu do Vesce na sprinty Světového poháru.

"Nepřemlouval mě, abych nejel, ale extrémně nadšený také nebyl," přiznal Bauer. "Ale asi bude spokojený s mým výkonem. Musím mu poděkovat, bez něho by to nešlo. Můj tým by mi namazal, ale ten vosk tam musel nanést někdo od nás. Nemusel jsem pak řešit, jestli je to dobře, nebo ne," uvedl Bauer.

Dnešní úspěch ale neznamená, že se v nejbližší době přeorientuje na dálkové běhy. Smlouvu s "laufařským" týmem Coop má na dva roky s tím, že prioritou jsou pro něj závody Světového poháru. Letos nastoupí zřejmě už jen do norského Birkebeineru. "Samozřejmě také nejsem nejmladší. Budu se muset taky zeptat, co na to doma," žertoval Bauer.

Každopádně dnešní výsledek neovlivní jeho rozhodnutí, zda jet stejný závod na mistrovství světa ve Val di Fiemme. Aukland mu na stupních vítězů říkal, že to byl dobrý trénink. "Jenže dálkové běhy se jezdí jinak. Po vlažných kopcích jsou rovinky, kde to laufaři rozjedou. Na MS to bude běh na plné pecky nahoru dolů. Je to jiné, dneska jsem si to spíš užil. Padesátka na MS je pořád otevřená," dodal.