Trenér Jan Potštejnský dovedl sedmičlenný tým na republikové stupně vítězů

Můžete prozradit, jak s odstupem času hodnotíte výkon svých bronzových svěřenců?
Dlouho očekávaný výsledek se dostavil. V individuálních kategoriích úspěchy již pár let zaznamenáváme, ale na medailový úspěch kolektivu jsme delší dobu čekali.

Kde se šampionát běžel?
Pořadatelé z královéhradeckého oddílu OK99 obnovili pamětníkům známé prostory v okolí Vyhnánova u Choustníkova Hradiště. Poslední závod se tam běžel v roce 1999 a shodou okolností to byl i pro mnohé z našich medailistů jeden z prvních závodů ve sportovní kariéře. Pro mě to byl návrat do běžecky těžkého lesa s jednodušší mapou. Běžecky náročná podložka tvořená zarostlými kameny a balvany střídající se s borůvčím a vřesem. Rychlejší pasáže jsou jen v místech prudkých svahů, kde si závodník taky těžko odpočine. Pro houbaře a lidi znalé lesů v okolí Rychnova bych terén připodobnil lesnímu komplexu mezi Jahodovem a Slatinou nad Zdobnicí s menším množstvím cest a větším převýšením. Věděli jsme, co nás čeká.

Jak silná byla konkurence? Znali jste největší soupeře?
Jedná se o velice prestižní oddílový závod, konkurence je každoročně veliká. Do hodnocení družstev se započítávají výsledky tří děvčat a čtyř chlapců. Již během roku se závodí ve tříčlenných štafetách dívek a chlapců. Okruh kandidátů na medaile z republikového šampinátu družstev se závod od závodu zužuje. Mistrovského podniku se účastní pětadvacet až třicet sedmičlenných týmů z celé republiky. Mezi favority patří kolektivy z předních pozic štafetových závodů. Tentokrát to byla družstva oddílů Žabovřesky Brno, OK99 Hradec Králové, OK Jilemnice, Lokomotiva Pardubice, k nimž se řadilo i naše družstvo.

Družstvo se vám podařilo dobře poskládat. Měli členové týmu speciální úkoly pro své úseky?
Stejně jako se každoročně mění místo závodu, tak se mění i délky úseků. Na ty je třeba nasadit toho pravého běžce, který podá co nejlepší výkon za jakýchkoliv podmínek. Jsou jedinci, kterým se dá říkat specialisti. Bohužel nebo naštěstí my nikoho takového nemáme. Výběr jedinců na závěrečné složení družstva začínal již před prázdninami, kdy jsme si řekli, čeho bychom chtěli dosáhnout. Nakonec jsme odevzdávali soupisku pár minut před termínem.
Dobře rozběhnout závod a udržet kontakt s předními běžci měl za úkol Lukáš Pátek. Po něm se na trať vydala Věra Müllerová s cílem udržet se v kontaktu s nejlepšími. Třetí úsek (první dlouhý) běžel Martin Klícha. Po něm jsem chtěl, aby si nenechal utéct čelo závodu, aby Denisa Kosová měla snazší práci s případným dobíháním vedoucích závodnic a do mapově těžších partií nešla sama. Pátý úsek (další dlouhý) čekal na Adama Dusílka, jehož úkolem bylo připravit náskok pro další členku družstva. Martina Jirčáková šla do lesa s tím, že projde bezproblémově mapově těžké partie, ale neměla také nikomu dopomoci ke snadnému průběhu. Za každou cenu měla jít sama a každé soupeřce utéci, aby nikomu nepomohla. Na posledním úseku měl Jirka Ptáček zajištěn klid. Na něm visela tíha konečného výsledku. Vybíhal jako třetí s náskokem dvou a půl minuty na finišmana čtvrtého družstva v pořadí.

Absolvovali jste před šampionátem nějakou speciální přípravu?
Ne, pokud nepočítám závěrečné sezení nad starou mapou a možným rozložením tratí. Dvou běžných soustředění se naši běžci zúčastnili, ale byla zaměřená na celou sezonu a nikoliv jen na jeden závod. Prvním byl prodloužený víkend v rámci sportovního centra mládeže Královéhradeckého kraje nedaleko Jablonce nad Nisou. Druhé jsme absolvovali v oddílové skupině v Orlickém Záhoří.

Jaké jste měli před mistrovským závodem ambice?
Předpokládal jsem, že pokud všichni členové družstva podají výkon na hranici svých možností, můžeme dosáhnout na medaili. Závod, v němž se na start postupně vydá sedm členů, je však velmi nevyzpytatelný. Snažil jsem se závodníky připravit na veškeré možné nástrahy štafetového klání.

Chcete vyzdvihnout výkon některých členů družstva?
Na pořádný výkon družstva je potřeba mít v klubu alespoň deset slušných závodníků, kteří vytváří dobrou konkurenci. Ta ve skupině dokáže víc než velký bič a malý dvůr (smích). Každý z medailistů si ze závodu odnesl zážitek, který je třeba prožít, nikoliv o něm jen mluvit. Já dosáhl na medaili s družstvem dospělých v roce 1999. Naši dorostenci si ji užili nyní a třeba se jim na ni nebude chtít do budoucna jen vzpomínat. Třeba se zkusí opřít do tréninku s ještě větším odhodláním a za pár let si půjdou na stupně vítězů pro světovou medaili.

Přinesl start nové sezony nějaké změny v dorostenecké kategorii?
Do řad juniorů přestoupili Ondra Jirčák a Martin Klícha. Novou tváří je Jindra Handl, který přešel ze žactva. Jinak dorostenecká sestava zůstala beze změn.

S jakými cíli jdete do nastávající sezony orientačního běhu?
Zatím jsme o konkrétních cílech nemluvili, ale na některých běžcích je vidět, že je mistrovský bronz pořádně povzbudil. Tak uvidíme…
Každá obhajoba však bývá těžká. A výsledků k obhajování je více. Jen z republikového šampionátu jedno stříbro, třikrát bronz a čtyři čtvrtá místa. Navíc zlato a stříbro z mistrovství Evropy dorostu. Podobně úspěšná sezona se ovšem neopakuje každým rokem.