Přitom není tak dlouho, kdy Dominik Záleský (22) válel ve fotbale. V dorosteneckém věku ale ochutnal atletiku a královna sportu jej okouzlila natolik, že se jí začal věnovat.

Jinak by to ani nešlo. Nic napůl.

Ústecký rodák si vybral sprinterské tratě. A na té nejkratší, šedesátce, se postaral o pozdvižení, když zaběhl třetí nejlepší čas české historie. S vypětím sil protnul cíl, když se pak podíval na tabuli, uviděl hodnotu 6.61 sekundy. Nejenže se zapsal do historických tabulek, ale zároveň si tím zajistil letenku na halový světový šampionát.

Rok 2018 jste začal ve velkém stylu. Vrhl jste se do halové sezony jako uragán, který za sebou nechává zkázu?
(směje se) S trenérem jsme plánovali, že by bylo dobré zaběhnout nějaký dobrý čas hned na za začátku sezóny, ale tohle jsem teda opravdu nečekal.

Nejdříve jste zaběhl šedesátku na akademickém mistrovství za 6.67. I to byl fantastický čas. Už ten napověděl, že jste ve výborné formě?
Na akademičkách mi nevyšel start úplně podle představ, takže jsem tušil, že bych to hned další den mohlo vyjít.

Po závodě jste se nechal slyšet, že myslíte na limit pro halový světový šampionát. Jak se později ukázalo, nebyly to plané řeči?
Moje tréninkové časy ukazovaly, že mám na to limit zaběhnout, tak jsem si věřil a jsem rád, že se to povedlo.

Stlačil jste své kariérní maximum na 6.61…
A doufám, že tímto časem jsem letošní sezónu ještě neskončil.

Své nadšení po závodě jste neskrýval, ani to nemělo smysl..
Po závodě jsem byl opravdu hodně šťastný a na oslavu jsem si poté šel dát párek v rohlíku, takže to zase tak velká oslava nebyla (usmívá se).

Můžete čas třeba právě na šampionátu v Birminghamu ještě posunout?
Věřím, že mi konkurence a atmosféra velkého závodu pomůže vyhecovat se k času pod 6,60 sekundy.

K překonání historického českého rekordu chybí jen tři setinky..
Je to sice kousek, ale je to k tomu ještě dlouhá cesta.

Faktorem číslo jedna pro nejkratší sprint je start. Každé zaváhání je na výsledném čase znát. Jak často ho pilujete?
Je to tak, obzvlášť na šedesáti metrové trati je jedním z hlavních faktorů, jestli bude čas dobrý nebo ne, může to klidně znamenat pět setin, což je opravdu hodně. Na startech se snažíme pracovat celkem často, klidně i čtyřikrát do týdne.

Rychlá akcelerace by se vám hodila i ve fotbale, se kterým jste začínal. Zahrajete si občas někde?
Určitě by se hodila, ale na fotbal po atletickém tréninku už nezbývá energie a od ukončení kariéry fotbalisty jsem fotbal pořádně nehrál.

Fotbal v Ústí je na vzestupu. Dorostenci postoupili do divize, A tým do ČFL. Sledujete dění?
Na fotbal v Ústí nad Orlicí se chodím koukat téměř pokaždé, když jsem doma a jsem rád, že se jim tak daří a hraje s v Ústí třetí liga.

Je o vás známo, že jste velmi všestranný sportovec. Málokdo ale ví, že v ledovém korytu sedíte v bobu. Kdo vás k tomu přivedl?
V roce 2016 mi na Facebooku napsal pilot Radek Matoušek, jestli bych si nechtěl zkusit zajet do Liberce na trenažer a hned se mi ten sport moc zalíbil, protože takový adrenalin jako v bobu nenajdete. Hned tu sezónu jsem objezdil téměř všechny závody včetně světového poháru a mistrovství světa juniorů, za což jsem moc vděčný, že jsem dostal takovou šanci.

Už máte za sebou i juniorské mistrovství světa. Opět se tedy naplňuje známé, že sprinteři jsou i výborní bobisté?
Celý bobový tým jsou bývalí atleti, buďto sprinteři nebo dálkaři, takže téměř vše, co jste viděli ve filmu Kokosy na sněhu, je pravda (směje se).

Plánujete v tom pokračovat?
Vzhledem k mým závazkům vůči středisku vrcholového sportu a nabité atletické sezóně si to nemohu dovolit. Sice mě to mrzí, ale třeba se k bobům v budoucnu vrátím.

Figurujete v širší nominaci na zimní olympijské hry. Splnil byste si účastí v Koreji sen?
Olympijské hry jsou pro každého sportovce vrchol sportovní kariéry, tudíž i pro mě by to byl splněný sen, ale v tuto chvíli se chci soustředit hlavně na halové mistrovství světa v atletice.

To bude následovat začátkem března. Bude vás mrazit v zádech, až budou představovat vaše jméno?
Bude to pro mě prozatím největší atletická akce, na kterou jsem se dostal, takže nervózní určitě budu. V Birminghamu je opravdu krásná aréna a Britové jsou výborní fanoušci, tak se na tu atmosféru moc těším.

S čím byste byl spokojen?
Spokojen jsem už jen s tím, že se na takto velkou akci vůbec podívám, ale rozhodně nechci zklamat a rád bych se dostal do semifinále.