VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Květa Jeriová Pecková: „To nejcennější není za peníze"

Litoměřice - S úspěšnou sportovkyní, která získala tři cenné olympijské kovy v běhu na lyžích, pozdější učitelkou a současnou předsedkyní Klubu fair play ČOV
o její cestě k vrcholovému sportu,

8.10.2012
SDÍLEJ:

Květa Jeriová PeckováFoto: ČTK/ Libor Zavoral

Vybrala si sport, kde jen obrovská dřina, vůle a sebezapření dovedou člověka k metám nejvyšším. Květě Jeriové-Peckové se to podařilo. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou, skvěle si vedla ve Světovém poháru. Ví dobře, kolik úsilí, sebezapření a potu stojí najezdit v přípravě tisíce kilometrů i jak ošidné je myslet si, že to k úspěchu stačí.

Poznala na vlastní kůži, jak nevyzpytatelná je pro běžce „máza" a jak krutě se může sportovci vymstít nevyléčené zranění. Ve svém sportu zažila ovšem nejen dřinu, ale mnohokrát také nádherný pocit z vítězství.

Tomu všemu rozumí i její manžel, také úspěšný reprezentant, veslař Zdeněk Pecka a sport provází i obě jejich dcery. Pohled na krkonošské panorama vyměnila nakonec za Zahradu Čech. Šest let je už Květa předsedkyní Klubu fair play Českého olympijského výboru, který každoročně oceňuje ušlechtilé činy sportovců. Letos uvažuje o kandidatuře na místopředsedkyni Českého olympijského výboru.

Když vám bylo pět, dostala jste pod stromeček první lyže, což byl prý v Zálesní Lhotě u Jilemnice, vaší domovské vísce, nejčastější dárek, ale vlastně také nejpotřebnější.
Když už jsem se nenarodila  s lyžemi na nohou, musel to zařídit Ježíšek. Jednak jsme je používali v zimě při hodinách tělocviku, jednak to byl
i dopravní prostředek a také jeden z mála druhů zábavy, který byl dostupný. Nikdo nás ale neučil,  jak si na nich počínat, jak zatočit, odšlápnout, stoupat do kopce a pod ním také bezpečně zastavit. Na všechno jsme postupně museli přijít sami.

Talent pro běh na lyžích jste prokázala záhy, dokonce takový, že tomu snad nikdo nechtěl věřit…
V osmi letech jsem v naší vesnici vyhrála své první závody. Tehdy ovšem zcela určitě nešlo o talent k běhu na lyžích, ale spíše o dobrou fyzičku. Už od první třídy jsem chodila do školy pěšky, bylo to skoro tři kilometry. Někdy jsem pospíchala, a tak bylo třeba běžet, jindy mě honili spolužáci a já se jim snažila utéct. Na lyžích jsme také trávili každé volné odpoledne. Nebylo divu, že jsem vesnické závody vyhrála, ale soupeřky si myslely, že jsem si trať zkrátila. Tenkrát pro mne bylo těžké se bránit. O patnáct let později jsem přivezla olympijskou medaili, to byl nejlepší argument.

Co jste prožívala, když vás trenér Bohuslav Rázl vybral ještě jako juniorku do ženské lyžařské reprezentace?
Vstup do reprezentace přišel nečekaně brzy. Nebyla jsem příliš úspěšná, ale provázela mě pověst dobré běžkyně, která vydrží na tréninku skoro všechno a časem se snad naučí i lyžovat. Vzpomínám si, že mě zpráva zastihla v dubnu. Bylo mi najednou docela líto, že už mě nebude trénovat Ilja Matouš, který vedl juniorský tým. Nechtěla jsem v reprezentaci dospělých zaostávat, proto jsem začala trénovat už před prvními kontrolními testy výkonnosti, které byly v květnu v Harrachově. Zatímco zkušenější reprezentantky odpočívaly po úspěšné sezoně, já už měla naběháno pár stovek kilometrů. Vzpomínám si, jak jsem hltala každé slovo, když k nám trenér na úvodním srazu promluvil. V následných testech jsem pak všechny reprezentantky porazila. Ale o pár dní později, když se začalo v přípravě jezdit na kolečkových lyžích, byla situace naprosto opačná. Ukázalo se, že mi chybějí lyžařské základy a že se toho musím ještě hodně a hodně učit.

V Innsbrucku v roce 1976 vám olympiáda ještě nevyšla, ovšem o čtyři roky později v Lake Placid byla zvláštní atmosféra a vy jste získala bronz, v roce 1984 přišlo vaše úspěšné Sarajevo, bronz na pětce a stříbro za štafetu.
V reprezentaci jsem byla od jara roku 1974. Bylo krátce po mistrovství světa ve Falunu, kde ženské družstvo získalo dvě medaile. Na nadcházející olympijské hry jsem se už připravovala s našimi nejlepšími běžkyněmi. Tehdy se trénovalo v obrovských objemech, ale na regeneraci se moc nemyslelo. Družstvo bylo perspektivní a mělo velké ambice, o medailích se uvažovalo 
v reálných obrysech. Kdo přežil tehdejší nesmírně tvrdou přípravu, těžil z toho i po mnoha letech. Však také Gaba Svobodová-Sekajová i Blanka Paulů, které v té době většinou udávaly tempo, si udržely vysokou výkonnost až do poloviny osmdesátých let.

Bylo tohle období pro vás nejzajímavější?
Ano, všechno pro mne tenkrát bylo nové. Ale i další roky přinesly mnoho zajímavého. Ačkoliv to není úplně obvyklé vracet se po tak dlouhé době k zážitkům ze sportovní kariéry, nedávno jsem
o tom všem napsala knihu lyžařských vzpomínek. Právě Blanka i Gaba mě v tomto nápadu podpořily. Zvláštní atmosféra olympijských her v USA i v Sarajevu je tam zpracována celkem podrobně. Ale nečekejte detailní životopis, jde spíše o sérii epizod, které mohou být zajímavé pro ty čtenáře, kteří pamatují  naši generaci. Kniha by se za pár týdnů měla objevit v prodeji.

Získala jste devět vítězství 
v závodech Světového poháru, celkové třetí místo tři roky po sobě 1981 – 83, potom čtvrté. Na který start nikdy nezapomenete?
Bylo jich oficiálně jen osm, protože ročník 1981 se jel pouze jako zkušební. Proto se vítězství z Holmenkollenu do celkového počtu nezařazuje. Přesto je to pro mne ten největší sportovní úspěch. Byl to zároveň i nejkvalitnější výsledek, vzhledem k množství 
a kvalitě konkurentek. A zvítězit právě na Holmenkollenu, to je opravdu zážitek na celý život.

Je výhoda založit sportovní rodinu jako ve vašem případě a jaké sporty děláte s manželem 
a vaše děti?
Nevím, jestli je to výhoda, ale jistě je dobře, že si řadu věcí nemusíme vysvětlovat. Jsme rodinný tým, v němž jeden druhému pomáhá, podporuje ho a zároveň ví, že nikdo nedostane nic zadarmo. Platí tu vzájemná důvěra 
a úcta. Já s manželem sportuji už více teoreticky. Nejčastěji si chodíme zaběhat, abychom si vyčistili hlavu. Závodní variantě se věnuje naše starší dcera, která běhá vytrvalecké disciplíny. Vzhledem k tomu, že u sportu vydržela i během náročného studia a nyní již pracuje na plný úvazek jako lékařka, jsou její mistrovské tituly velmi cenné. Mladší dcera se dokáže postavit takřka ke každému sportu. Kdysi závodně plavala, nyní hraje volejbal, běhá, vesluje na trenažéru.

Vystudovala jste pedagogickou fakultu v Hradci Králové, řadu let učila. Co chybí dnešní mládeži, pokud jde o sport, a co naopak jste u ní ocenila?
Bohužel, mladí mají horší fyzickou kondici a chybí jim schopnost podřídit se určitému režimu a kázni. K tomu patří schopnost pracovat na sobě a brát pohyb jako součást denního režimu. Dnešní mládež nemá tolik možností fyzicky pracovat. Dnes je řada lákadel, u kterých se tráví volný čas většinou vsedě. Veškeré informace jsou dostupné na internetu, a na tom je vlastně založen princip současné existence. Pokud by stejné informace visely na stromě pět kilometrů za obcí, buď by je znal málokdo, nebo bychom byli v mnohem lepší kondici. Ale dnešní mládež je velmi schopná přizpůsobit se překotnému technickému vývoji a dokážou to využít i ve sportovní přípravě.

Jste předsedkyní Klubu fair play ČOV. Za příkladné jednání jste už ocenili řadu sportovců. Který příběh oceňujete nejvíc?
Já myslím, že je těžké nějaký příklad ocenit jako mimořádný. Podstata je v tom, že se někdo zachoval správně. Máme mnoho pozoruhodných příběhů, které sice nejsou dramatické, ale svou podstatou hluboce lidské. Samozřejmě, že máme řadu těch, kteří získali i mezinárodní cenu. Já osobně si velmi cením záchrany několika lidských životů ve vysokohorských podmínkách Himálaje, jmenovitě to byl Radek Jaroš a Zdeněk Hrubý. Pro ně to nebyl jediný takový zákrok, ale pro Klub fair play první, o kterém jsme se dozvěděli a na základě toho je ocenili.

Květa Jeriová Pecková

Foto: Archiv Květy Jeriové Peckové

Očima blízkých

Helena Suková, tenistka:
„Květu si pamatuji jako výbornou lyžařku, ale tehdy jsem ji vlastně osobně vůbec neznala. Dnes jsme v častém kontaktu díky Klubu fair play ČOV. Vážím si její svědomité práce, kterou pro náš klub dělá. Není to vždy jednoduché a je potřeba mnoho diplomacie, protože v dnešní chaotické době zaujímají myšlenky férovosti  mnohdy až ta poslední místa. Vím, že se bude letos ucházet o funkci místopředsedkyně ČOV, tak jí držím palce."

Zbigniew Czendlik, duchovní:
„Pro mne je paní Květa noblesní dáma, mimořádná žena, ke které patří ono vznešené cizí oslovení lady v tom pravém slova smyslu. Já nemohu hodnotit její někdejší sportovní výsledky, protože v té době jsem ji ještě vůbec neznal. Mluvím o ní v současnosti a tady musím vysoko vyzvednout její vztah k rodině. Oni všichni dohromady, s mužem i dcerami, by mohli být příkladem, jak vytvářet krásné rodinné prostředí i zázemí pro všechny a jak by měla velká rodina vypadat."

Jaromír Fridrich, novinář 
a spolužák:
„Byli jsme poslední absolventi aprobace zeměpis – tělesná výchova tehdejší Pedagogické fakulty Hradec Králové. Dálkaři – v týdnu jsme makali, o víkendech studovali. Květa, tehdejší hvězda bílé stopy, ke studiu přistupovala tak, jako ke všem závodům, ve kterých reprezentovala republiku. Poctivě, s nasazením a s nesmírnou vytrvalostí. Ani náhodou nevyužívala možných výhod. Jak mohla, na víkendové přednášky 
a cvičení přijela. Zadarmo nedostala vůbec nic. Ani zápočet 
z lyžování! Do Deštného přijela se sjezdovkami, na Martě 
s družstvem coby instruktorka předvedla, co měla, a zase spěchala za svými reprezentačními povinnostmi."   Vladimír Burjánek

Příští pondělí najdete na této straně zpravodajství 
z krajských voleb. V pondělí 22. října si  můžete přečíst rozhovor s Michaelem Bartonem – Dobeninem, potomkem šlechtického rodu, který vlastní  zámek v Novém Městě nad Metují.


Autor: Redakce

8.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Martin Jiránek

Martin Jiránek: „Je vidět, že se lidem současný styl politiky přestal líbit"

Počítání volebních hlasů.
AKTUALIZUJEME
70

Volební místnosti se zavřely. ANO jasně drtí své soupeře

Rychnovští kriminalisté odhalili tři pěstírny konopí

Rychnov nad Kněžnou - Na základě informací, že v jednom objektu na Rychnovsku dochází k neoprávněnému pěstování rostlin, proběhly po předchozím zadržení tří osob na třech místech, v okolí Rychnova nad Kněžnou a Vamberka, domovní prohlídky.

Rychnov a Kostelec hrají doma

Rychnovsko - Pozvánka na fotbal:

Kam za zábavou: Funk You! a DJ All-in

Rychnovsko /POZVÁNKY/ - Na koupališti v Kostelci nad Orlicí proběhne již legendární tancovačka, kde si užijete funky a breakbeat hudbu. Akce se koná v sobotu 21. října od 21 do 2 hodin.

Baroni přivítají Nový Bydžov

Rychnovsko - Kam za sportem v okrese:

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení