Zeptali jsme se několika bývalých českých účastnic a současné slalomářské hvězdy Světového poháru ze Slovenska, jak vzpomínají na Zakletý vrch a na Říčky.

Eva Kurfürstová, 21. místo ve slalomu na ZOH v Salt Lake City 2002: „Skičko byl pro mě vlastně prvním kontaktem se světem a mám na něj docela veselé vzpomínky. Vždycky jsem jezdila s číslem úplně vzadu, někde s padesátkou, šedesátkou nebo možná ještě výš a vždycky jsem byla druhá. Také si pamatuji na pád, který jsem už v budoucnu naštěstí nikdy nezopakovala – pár metrů před cílem jsem chytla hranu a cílovou fotobuňkou jsem proklouzala po břiše.“

Lucie Hrstková, 15. místo v kombinaci na ZOH v Naganu 1998, celkové 12. místo v obřím slalomu Evropského poháru 2001:„Vzhledem k tomu, že to bylo doma, tak se mně samozřejmě jezdilo dobře. Potkávala jsem se tam tehdy s Janicou Kosteličovou i s jinýma holkama z nároďáku a dokonce jsem je tehdy porážela. Určitě to ale bylo víc o zábavě, jednalo se o hraní si na lyžích. Nešlo nám ani tak o ty výsledky, ale prostě o to, abychom si závody užili.“

Petra Zakouřilová, 16. místo v kombinaci na ZOH v Salt Lake City 2002: „Na Skičku jsem jezdila před patnácti lety…Je to už hrozně dávno. Každopádně to pro mě byl ohromný zážitek. Mezinárodní závody se v žácích nejezdí každý den, takže to byl velký svátek, na který jsem se vždycky moc těšila Tehdy jsme mimo Říček jezdili ještě Trofeo Topolino v Itálii a oba ty závody měly v sobě takový náboj, který mě jako závodnici vždy posunul o kousek dál“.
Veronika Zuzulová, Slovensko, 2. místo ve slalomu SP v Mariboru a Špindlerově Mlýně (leden 2008): „Skiinterkritérium pro mě byla vždycky velká motivace. Postavička Krtka je na Slovensku hodně populární, takže jsem si ho před Skičkem přála strašně vyhrát. Párkrát se mně to i povedlo a dodnes ho mám v pokojíčku u našich vystaveného.Všem malým závodníkům přeji pevné nervy a ať jim jedou lyže“.

(car)