Krejčí: Vzkázali mi, ať to oslavím

Přání otcem myšlenky… Měli o něj eminentní zájem, byl s nimi nejvíce kontaktu a nakonec se jejich cesty sešly. Obě strany nezastavilo ani jeho vážné zranění kolena ani veletoče na draftu. Český basketbalový reprezentant Vít Krejčí byl Oklahomou City draftován do slavné NBA. Přesněji řečeno, získala ho výměnou z Washingtonu.

Letošní draft se odehrál ve virtuálním studiu. Nebylo vám líto, že vám po výběru netleskal plný sál a hned na pódiu jste se nemohl obléct do dresu Oklahomy?
Je pravda, když jsem viděl na videích z předchozích ročníků atmosféru na draftu, tak jsem tam chtěl být. Na druhou stranu, jak se blížil, tak jsem byl plný emocí a pro mě bylo ze všeho nejdůležitější slyšet své jméno. To jsem uslyšel a v ten moment to bylo pro mě všechno. Nepotřeboval jsem k tom aplaudující celý sál. Stačila mi rodina a můj agent Phillip Parun, se kterými jsem byl přes Zoom ve spojení. To bylo to nejkrásnější.

Byl jste přesvědčený, že si vás nějaký klub vybere, nebo zranění kolena vyvolávalo ve vás červíčka pochybnosti?
Zranění tomu určitě nepomohlo. Nicméně jsem si říkal, že přetržený křižák není zranění, které by mi ukončilo kariéru. Důležitý byl první měsíc po operaci, ale dopadlo to naprosto skvěle. Tím, že se rekonvalescence vyvíjí dobře, jsem v sobě budoval vyšší důvěru. Také proto, že mám kolem sebe výborný tým specialistů, kteří mi pomáhají.

Co se vám honilo hlavou, když si vás vybral Washington. Bral jste to, že jdete tam?
Nebral. Od začátku jsem věděl, že pokud si mě vyberou Wizards, tak mě vytrejdují do Oklahomy.

Nová adresa Krejčího se jmenuje Oklahoma City

Znamená to, že jste měl nějaké signály z Oklahomy, že by si vás mohla vybrat?
Oklahoma byl tým, s nímž jsem byl nejvíce v kontaktu a tušil jsem, že jestli si mě někdo vybere, pak oni. Dalo se to vysledovat z předchozích výběrů. V průběhu draftu se ale stalo spousta věcí. Například v jeho polovině vytrejdovali picky (výběry). V tu chvíli jsem se začal bát, že už to nevyjde. Pak se několikrát situace měnila, ale pořád to ukazovalo na Oklahomu. Měl jsem štěstí a dopadlo to nad moje očekávání.

Jistě máte na mysli fakt, že jste byl vybrán už jako sedmý ve druhém kole. Nebylo to pro vás překvapení?
Určitě bylo. Věděl jsem, že Oklahoma má až padesátý třetí pick. Tak jsem doufal, že budu čekat až do té doby. Přiznávám, že mě sedmatřicítka příjemně zaskočila.

Znamená to, že Cassius Winston, kterého si vybrala Oklahoma na 53. místě byl okamžitě vyměněn do Washingtonu místo vás?
Ano, přesně taková byla domluva mezi oběma kluby. Oba dva si vyměnily picky.

Spojil jste se s možným budoucím zaměstnavatelem?
Telefonoval jsem si s generálním manažerem Samem Prestim. Hovořili jsme spolu jenom krátce. Pogratuloval mi a povídal mi, ať si tento moment užiji a oslavím to. Ať nikam nepospíchám, že na plánování budoucnosti máme dost času.

Čím jste management Oklahomy přesvědčil?
Zřejmě ve mně viděli potenciál. Některé týmy koukají, jak se chováte nejen na hřišti ale i mimo něj. Co dělá hráč na lavičce, jak vypadá při basketbale. Nezajímají je jenom statistiky. Tohle je asi v Thunder zaujalo. Jsem rád, že mi věřili a jsem připraven jim to vrátit.

Jak se na váš osobní úspěch dívají ve vedení Zaragozy?
Tím, že jsem v klubu sedm let, tak máme spolu vytvořeny pevnější vztahy. Všichni jsou šťastni a také trochu pyšní. Jsem totiž prvním hráčem, který prošel jejich mládežnickou akademii a byl draftovaný do NBA. Další odchovanci hrají v jiných týmem španělské ACB ligy, někteří i Euroligu. Je to pro ně dobrá reklama a potvrzení, že jdou správným směrem.

Skromný a pracovitý kluk, vzpomíná Vondřička

Nedostal jste se do závěrečné nominace na mistrovství světa a po něm jste tvrdil, že vás to posílilo. Nyní jste v rekonvalescenci. V čem vás může posílit vážné zranění?
Právě, že si mě vybral tým NBA. Od dvanácti to byl můj sen a přesně jsem věděl, za čím si jít. Ani v jeden den jsem na něj nezapomněl. Ano, toto zranění je překážka, ale těch už na cestě bylo. Takže ji musím překonat, jako každou jinou. Mám větší motivaci pracovat na obnovení fyzické kondice. Chci být co nejdřív na hřišti.

V jakém stavu se momentálně nachází vaše koleno?
Soustředím se na to, abych s ním mohl lépe hýbat. Nabírám zpátky svalovou hmotu. To je teď můj hlavní cíl. Bude to šestý týden po operaci a měl bych začít chodit bez berlí. Ještě je na něm otok, ale vše se vyvíjí velmi dobře. Nemyslím si, že by v tom měl být nějaký větší problém. Vím však, že to nesmím uspěchat.

Mohl byste do NBA naskočit už teď, respektive po vykurýrování? V čem byste si na NBA troufl, nebo co ještě máte zlepšovat?
Několik let zpátky jsem měl problém v nízkém sebevědomí. Za dva roky ale i díky lidem z mého okolí jsem získal sebedůvěru. Na hřišti si věřím proti všem. Důležité bude, jak se dokážu dát dohromady po tom zranění. Bude to záležitost formy. Jinak myslím, že umím spoustu věcí. Najet, bránit. Jsem komplexnější hráč, což je plus. Každopádně pro NBA je alfou i omegou střelba. Pokud nedokážete vystřelit, tak je těžké tam uspět. Ač se v této činnosti zlepšuji, bude to jedna z věcí, na kterou se musím zaměřit.

Ač to vyzní v běžném životě divně, tak v Americe se při basketbale nosí být sobec. Jste na to připraven?
Je pravda, že v Americe se hraje úplný basket. Proto by bylo fajn, kdybych tam mohl rehabilitovat. A nenaskočil bych přímo do jejich basketbalu. Měl bych čas se více rozkoukat a poznat, jak to tam funguje. To by měl být další krok v mé kariéře do budoucna.

V tom by vám mohl pomoct Tomáš Satoranský, už jste spolu po draftu mluvili?
Mluvili jsme spolu. Saty mi gratuloval. Říkal, že teď toho budu mít hodně, že až se to uklidní, tak si zavoláme a probereme to. Dával mi hodně rad už před draftem. Ať už okolo něj nebo Ameriky celkově. On si prošel podobnou cestu jako já. Ze Španělska až po draft. Jsem hrozně rád, že se našel někdo, kdo mi dokázal poradit. Jak zvládnout tlak, co mohu od draftu očekávat. Nastínil mi i tu možnost, že se může situace několikrát změnit. Ať stále zůstávám v klidu.