I tak nedá na tehdejší partu dopustit. Bedlivě samozřejmě sleduje udivující výkony mnohými podceňovaného národního týmu na probíhajícím Euru v Chorvatsku, kde si Češi v pátek od 15.30 hodin zahrají o páté místo s domácími házenkáři. „Klobouk dolů. Poměrně mladý tým ukázal obrovské srdce a zároveň kvalitu v nejtěžším turnaji na světě,“ rozplývá se Michajlík.

Jak to myslíte? Je tu přeci ještě mistrovství světa či olympijské hry…
Evropa nastavuje laťku házené. Teď nijak nechci shazovat mužstva typu Egypta, Alžírska, Kuvajtu, Argentiny či Brazílie, ale největší kvalita proudí z Evropy, kde se hrají nejlepší klubové a pohárové soutěže.

Po úvodním výprasku od Španělska se Češi ohromně zvedli. Čemu to přičítáte?
Z velké části se jedná o dílo realizačního týmu, hlavně tedy trenérské dvojice. Honza Filip a Dan Kubeš jsou bývalí vynikající házenkáři s bundesligovou historií. Mají obrovské zkušenosti, dokáží na vás přenést vítěznou mentalitu. Z jedné porážky nedělají vědu, jsou skvělí motivátoři, což se koneckonců naplno projevilo v dalších utkáních. Mužstvo za ně dýchá. Chemie uvnitř funguje náramně.

V týmu je celá řada mladíků. Zaujali vás svými výkony?
Každopádně bych chtěl zmínit, aby se nezapomínalo na výbornou práci s mládeží. Ti kluci u nás dostali velmi dobrou školu. To je základ, aby v budoucnu mohli něco dokázat i v zahraničí. Na šampionátu dělají naší házené výbornou reklamu. Hodně jim v tom ale samozřejmě pomáhají zkušení bardi jakými jsou Galia, Horák či Zdráhala.

Když už jsme u jména Ondřeje Zdráhaly. Překvapuje vás, jak mu to střílí?
Má můj respekt. S výškou 190 centimetrů není vůbec jednoduché se prosadit proti dvoumetrovým obrům v obraně. Je to neskutečný zápřah. Bolí ho to, ale neuhne. Patří k tahounům.

Skvělými výkony na sebe výrazně upozornil i mladý brankář Tomáš Mrkva, přestože za Balingen chytá pouze druhou Bundesligu…
Myslím, že tam dlouho nezůstane. (směje se) Znám ho ještě jako žáka či dorostence. S jeho tátou jsem v Karviné trénoval. Má v sobě ohromný potenciál.

Více by se asi mohli prosazovat pivoti. Co vy na to?
Leoš Petrovský se mi líbí v obranné fázi. Dělá velké pokroky. Občas vidí červenou, ale má to proti světovým hvězdám těžké. Plní jiné úkoly. Připravuje pozice ostatním. Jestli dává nebo nedává góly, nehraje zase až takovou roli.

Česká házená si v Chorvatsku celkově udělala jméno. Takový úspěch by se jistě měl zúročit…
Bezpochyby. Základna není velká. Tohle by mohlo a hlavně mělo pomoci. Pro děti je tento sport nesmírně užitečný, i kdyby v budoucnu měli provozovat něco jiného. Dá jim to správné základy. Za sebe bych si přál, aby se třeba do Hradce Králové házená jednou vrátila. Je to všechno věc intenzivnějších náborů. Mládežnická základna by se měla jednoznačně rozšířit, svaz by pro to v návaznosti na tento úspěch měl udělat maximum.

Máme šanci dnes porazit domácí Chorvaty?
Určitě s nimi můžeme odehrát důstojnou partii. Oni jsou světová velmoc. My jsme ale získali body se silnými týmy Slovinska a Makedonie. Není se čeho bát.

Speciálně s Makedonií se hodně propíral přísnější metr ruských rozhodčích na Čechy…
Stěžovat si v házené na rozhodčí, nebývá moc zvykem. Na této úrovni funguje mezinárodní tvrdost, je tu jiný metr než v lize. Kluci jsou na to zvyklí, musíte prokázat psychickou odolnost. Se Slovinci jsme zase dostali dvě červené, což nikdy není příjemné. Pokud ale máte kvalitu na lavičce, poradíte si s tím. Nám se to povedlo.

Tým má možnost překonat historické maximum z roku 1996. Proč vás tenkrát pozvánka na šampionát minula, když jste absolvoval celou kvalifikaci? V anketě o nejlepšího házenkáře roku jste tehdy dokonce figuroval v nejlepší desítce…
Trenéři se zkrátka tak rozhodli. Tehdy v reprezentaci fungovaly klubové bloky. Z Karviné jsme tam byli tři, ale Holšan a Hrabiš se zranili. Zbyl jsem sám. Z toho důvodu mě nevzali. Byl jsem jako první náhradník, zkrátka čekatel na telefonu. Mrzelo to, ale nedalo se nic dělat.

Kariéra v kostce
Daniel Michajlík se narodil 21. března 1970. Je odchovancem tehdejší Rudé hvězdy Hradec Králové. Posléze působil například v Dukle Praha, Spartě Praha, Plzni či Baníku Karviná, kde si zahrál také evropské poháry. Nastupoval i ve druhé Bundeslize. V reprezentačním A týmu nastřádal 20 startů. V roce 2014 získal zlatou medaili na mistrovství Evropy veteránů. Jako trenér vedl v extralize Baník Karviná.