Šachový turnaj Czech Open v Pardubicích navštívili rodiče výjimečných dětí. KLARA POLGÁROVÁ vychovala s manželem Lászlem tři dcery. Na tom není nic, řeklo by se… Jenže všechny fenomenálně proslavily šachy. Zsuzsa získala v 21 letech jako první žena velmistrovský titul. Ve stejném roce (1991) si ho připsala i nejmladší Judit, bylo jí patnáct let. Prostřední ze sester, Zsófia ve čtrnácti ovládla turnaj v Římě, na němž získala osm a půl bodu z devíti. Klara se rozhodla pomoci manželovi v praxi ověřit jeho teorii, která říká: „Géniem se člověk nerodí, géniem je vychován.“

Kdy jste se domluvili na tom, že ze svých dcer vychováte génie?
Manžel napsal knihu o tom, jak vychovat génia a chtěl svou teorii ověřit v praxi. Já jsem učitelkou jazyků, a výchova dětí je mi proto blízká.

Jak experiment vypadal?
Domluvili jsme se, že naše děti budeme vychovávat pomocí šachů. Dcery nechodily do školy, ale učili jsme je doma. Přes rok trénovaly převážně šachy, před koncem školního roku jsme je učili školní látku, aby zvládly přezkoušení. Naším cílem ale nebylo vychovat nějaké sociálně pokřivené děti, které by neuměly normálně žít a hrály jen šachy. Především jsme chtěli, aby naše děti byly zdravé, hodné a vzdělané.

Hlavní teze vaší výchovy je, že génius se nerodí, ale že génia je třeba vychovat. Můžete přiblížit hlavní body výchovy vašich dcer?
Nejprve je potřeba vyvolat v dítěti zájem o danou věc. Za druhé je potřeba, aby dítě této věci věnovalo maximální množství času. V našem případě byly předmětem zájmu šachy, ale věřím, že to funguje univerzálně, že je možné dítě vychovat, aby bylo mimořádné i v jiné oblasti. Dále je potřeba pedagogicky zvládnout, aby dítě bylo samo od sebe aktivní, aby se chtělo učit a aby si předmět učení zamilovalo. Čtvrtý princip je specializace. Dítě se musí koncentrovat jen na jednu oblast, aby v ní dosáhlo mimořádných úspěchů. A za páté, a to je důležité, vyzdvihovat vše pozitivní. Všímat si všech předností dítěte a ty chválit. Dokázat ocenit každý úspěch. Motivovat.

Byla jste s dětmi celý den doma, nebo jste chodila do práce?
Zpočátku to bylo hodně těžké. Učila jsem ve škole němčinu, ruštinu a esperanto. A pak ještě doma dcery. Když bylo nejmladší pět let, byla jsem už jen doma. Hodně jsme cestovali. Děvčata se naučila mnoho věcí skrze zážitky a zkušenosti ze zahraničí. Čím byly dcery starší, tím méně jsem je mohla něco nového naučit. Manžel je za krátko nemohl učit šachy, protože jeho znalosti zkrátka nestačily. Najímali jsme si profesionální trenéry, se kterými trávily poměrně dost času. Trénovali je sedm až osm hodin denně. Ale pro ně to nebyly jen povinnosti. Měly šachy moc rády. Lekce nebyly nudné, trenéři byli zajímaví lidé, se kterými se bavily o všem.

Když se nyní ohlédnete zpět, podařilo se vám vychovat výjimečné děti?
Nechci vyjmenovávat úspěchy. Myslím si, že jejich výsledky hovoří za vše.

(zz, kal)