„Vím, že už nebudu mít moc příležitostí vyhrát Sudety, proto bych se na ně chtěl letos zaměřit a zkusit je konečně vyhrát,“ říká stálice na nebi českého MTB.

Michale, jste na prahu nové sezony, můžeme se ale ještě vrátit k té loňské, kde jste opět neměl nouzi o zajímavé výsledky i zážitky?
Je pravda, že loňská sezona začala výborně. Prvním závodem byl Pražský pohár, po kterém jsem odjel na etapový závod do Chorvatska. Tam se sešla velmi silná konkurence, přesto jsem tam zajel solidní výsledky – tuším páté a sedmé místo. Zároveň jsme dostali v Chorvatsku nabídku, vyzkoušet si etapový závod „4 Islands“ (čtyři ostrovy – pozn. autora), který se každý den jede na jiném ostrově. Byl to závod dvojic, ve kterém jsem se svým parťákem skončil těsně pod stupni vítězů.

K čemu jste se vloni hlavně upínal?
Prioritou byl Nova Cup, což jsou pěkné závody a na pěkných tratích.

A jak jste dopadl?
Celkově jsem skončil druhý za Filipem Adelem, který, musím uznat, byl vloni lepší.

Tradičním závodem, v němž se vám dařilo, bylo takřka domácí Trilogy. Jak tomu bylo vloni?
(Úsměv). Trilogy bylo vloni hodně zajímavé. Dorazili na něj i třeba Michal Bubílek nebo Jakub Šilar, takže to bylo o dost náročnější. A hned úvodní prolog mi úplně nevyšel, kdy jsem byl druhý za Šilarem. Druhý den jsem si ale spravil chuť a vyhrál jsem asi o šest minut. Šel jsem do žlutého, vyhrál i třetí etapu a před poslední čtvrtou jsem si říkal, že už bych to měl udržet…

Ale…?
No právě (úsměv). Asi v půlce poslední etapy byl rychlý sjezd po louce a někde tam byl asi klacek, který se mi sekl do předního kola a zbytek dne už znám pouze z vyprávění…

Takže co jste se dozvěděl o tom dni z vyprávění?
Za mnou jel právě Michal Bubílek, který mi pak říkal: „Ty jsi pořád jel a najednou ses válel na zemi.“ Prý jsem se hned sebral, sedl si na kolo a jel dál. Všechno bylo asi v pohodě, jen jsem se stále ptal na to samé. Takto jsme prakticky jeli až do cíle a musím uznat, že to bylo od Michala hodně sportovní, že jel se mnou a v podstatě mě hlídal.

Žlutý dres jste tedy dovezl až do cíle?
Dovezl. Po příjezdu jsem měl dávat nějaké rozhovory, jenže já jsem tam v cíli jezdil stále dokola, a když jsem konečně dojezdil, tak jsem si začal lehat. Nakonec mě záchranka odvezla do nemocnice s otřesem mozku.

Předpokládám, že otřesem mozku sezona nekončila?
Nekončila. Pak mě čekalo Mistrovství Evropy na Slovensku, kam jsem jel dobře připravený. Trať tam sice byla poměrně dlouhá, nějakých 140 kilometrů, ale přesto jsem si věřil na dobré umístění. A měl jsem to i dobře rozjeté, jenže někde na devadesátém kilometru jsem měl defekt, takže jsem na měkkém kole musel dojet do depa, chytl jsem ztrátu a nakonec dojel dvacátý.

A potom už přišly ty stále nevyhrané Sudety?
Ještě ne. Dalším závodem byla naše napodobenina rakouského závodu Salzkammergutu. Jelo se to v Harrachově na 160 kilometrů, ale startovalo se už v šest hodin ráno, což znamenalo vstávat kolem čtvrté. Navíc pršelo, takže se mi vůbec nechtělo, ale nakonec to byl moc hezký závod. Opět jsem ho jel ve společnosti s Filipem Adelem, několikrát jsem ho zkoušel utrhnout, jenže on mě uvisel a nakonec mě v cíli přespurtoval. A až po tomto závodě přišly Sudety…

Které vám znovu nevyšly podle plánů. Proč?
Vloni jsem se na ně speciálně nepřipravoval. Den před závodem jsem si ale opět vybral smůlu. Když jsem se byl projet, někde jsem trefil kolej od traktoru a šel přes řídítka. Tak jsem se posbíral, přijel domů a nemohl hýbat ramenem. Zajel jsem proto pro jistotu na rentgen, který ale ni zásadního nezjistil. Druhý den ráno jsem si vzal prášky proti bolesti a šel na start. Snažil jsem se bojovat, držel jsem se v přední skupině, jenže jsem chytil dva defekty, strašně se propadl dozadu, a tak jsem to zabalil.

Sudety ukončily vaši minulou sezonu?
Ne. Na konci sezony mě ještě oslovil Jakub Šilar, jestli bychom někde v Českém středohoří nejeli spolu jeden etapový závod dvojic. Ten byl zajímavý tím, že se člověk na jednotlivé etapy přesouval vlakem, kde měl vlastně i celé zázemí a kde také spal. Věděl jsem, že jsme na tom s Jakubem výkonnostně podobě a že bychom mohli zajet dobrý výsledek. A to se i potvrdilo. První dvě etapy jsme si vytvořili náskok, který jsme si udrželi až do cíle.

Plynule můžeme přejít k letošní sezoně. Závodní kalendář bude podobný tomu loňskému, nebo se bude nějak výrazně měnit?
Bude hodně podobný. Na konci února jedu na měsíc do Španělska, odkud se budu vracet koncem března. První závod opět plánuji nějaký menší, abych si zvykl na závodní tempo. Prvním větším závodem by měl být v Chorvatsku „4 Islands“, kde doufám, že se nám podaří udělat pěkný výsledek.

A jaké si před sebe kladete další cíle?
Můj tým má opět zájem na tom, abych se pokusil vyhrát Nova Cup, pak mě určitě čekají České poháry v maratonu a chtěl bych jet i nějaký závod v zahraničí.

A Sudety?
A samozřejmě Sudety. Vím, že už nebudu mít moc příležitostí je vyhrát, proto bych se na ně chtěl letos zaměřit a zkusit je konečně vyhrát.

Je to už asi tři roky zpátky, kdy jste sezonu zakončil etapovým závodem v Brazílii. Nic takového vás neláká?
Mě by to strašně lákalo, i když je pravda, že když jsem tam byl, tak jsem tvrdil, že už nikdy. Ale teď mi to chybí, a kdyby ta možnost byla, tak bych jel. Bohužel je to ale hodně finančně náročné.