Nedobře se pro Jaroslava Kulhavého vyvinula situace směrem k tokijské olympiádě. Jednak není jasné, jestli se v Japonsku bude sportovat. Pokud by se v metropoli země vycházejícího slunce letos soutěžilo, na své páté hry se pravděpodobně nedostane.

Nepřidalo mu ani to, že se minulý týden v Jihoafrické republice připravoval na start osmidenní etapové bitvy dvojic Cape Epic, ale tým Specialized na poslední chvíli rozhodl o preventivním stažení svých jezdců.


Bylo to pro vás zklamání?

V Africe se mělo ukázat, jak na tom po loňské protrápené sezoně jsem. Na podzim už to vypadalo, že se ze srabu začínám zvedat, takže je to pro mě nepříjemná situace. Ale nedá se nic dělat, na světě jsou důležitější věci. Škoda, že nás to potkalo v době, kdy se řeší body a možnost získat druhé české místo pro Tokio. To už ale není aktuální, a to je blbý.

Kvalifikační závody byly kvůli koronaviru ukončeny. Jak vnímáte, že pokud by se letos hry uskutečnily, bude to bez vaší účasti?

Je to na devětadevadesát procent. V předběžné nominaci je Ondra Cink a formu z loňska určitě potvrdí. Pokud by se letos povedlo olympiádu uspořádat, pojede on. Otázkou je, jak by to vypadalo, kdyby se posunula na rok 2021, a jestli by bylo možné se později donominovat. 

Konec karéry? Své úmysly posunu


Řešil jste nějak, jestli v kariéře pokračovat i po této sezoně, u níž vůbec není jisté, jestli začne?

Přemýšlel jsem o tom. Primárně nešlo jen o olympiádu, i když mě Tokio motivovalo. Loni jsem měl zdravotní i osobní problémy. Nebyl jsem schopný podávat stoprocentní výkony. Teď se chci se dostat na úroveň, kdy mě horská kola baví a tréninková dřina dává smysl.

Jak daleko dopředu se tedy díváte?

Chtěl bych se loučit ve chvíli, kdy závodím. Když se teď sport zastavil, své úmysly posunu. Zatím nikam nepospíchám. Nemusím rychle naskočit do nějaké druhé kariéry. Jestli si sportovní život protáhnu o pár měsíců nebo o rok, bude jen na mně. Věřím, že se závody v řádech měsíců rozběhnou, a trénink, do nějž jsem se loni pustil, ještě zúročím.

Než se svět zase vrátí do zajetých kolejí, budete muset zřejmě jenom trénovat. Nebude to pro vás poněkud ubíjející činnost?

Čeká mě jen trénink a trénink… Tahle situace má ale kromě černých scénářů i relativně pozitivní dopad. Dostanu se i k věcem, na něž jsem touto dobou neměl nikdy čas. Minulé roky byly náročné kvůli cestování a závodům, teď si naopak užiju domova. (usmívá se) 

Nebude to i zkouška nanečisto, jak bude vypadat váš život, až jednou pověsíte kolo na pověstný hřebík?

Poslední rok jsem hodně dumal o sportovní kariéře, ale víc o soukromém životě. Teď mám čistou hlavu a všechno se správně prolíná. Jsem v klidu a snažím se brát věci, jak jsou.


Je pro vás sport pořád číslem jedna?

Asi je stále největší součást mého života. Přece jen ho dělám pětadvacet let, ale je to trochu jinak. Všechno už se netočí jenom kolem medailí. Většinu času se kolu pořád věnuju. Dávám mu sto procent, protože napůl se nic dělat nemá.

V současné době je Česká republika sevřená karanténou. Nemůže vás to při vašich tréninkových vyjížďkách nějak omezovat?

Jihoafrická republika nepatří do rizikových oblastí, takže se mě karanténa po návratu netýkala. A díky tomu, že bydlím v Beskydech, zahlédnu při tréninku maximálně lesáky.