Dvořák uspěl stejně jako další hradecký bijec Patrik Kincl, ten v Pardubicích zvládl extra těžký střet s francouzským soupeřem.

Kincl už je mezi fightery pojem, Dvořák se dere na výsluní. Jeho cesta do klece přitom byla překvapivá.

Davide, proč?
Do šestnácti let jsem hrál šachy. Hrál jsem extraligu dorostu, byl jsem jedenáctý v republice. Ale bylo jasné, že David Navara (česká jednička - pozn. red.) ze mě nebude.

To je celkem skok.
Já byl odmalička hyperaktivní dítě. A když jsem přišel na střední školu, byl tam kroužek sebeobrany. Rok jsem trénoval, ale bylo to nudný - nekontaktní.

Co jste udělal?
Začal jsem se šťourat po netu a našel jsem nějaký opravdu brutální video z MMA. Kdyby to viděla mamka, tak mně hned rozbije držku. (směje se) Ale já jsem si řekl, že to chci dělat. Šel jsem do klubu, byl v Hradci na Sokole jen o patro výš než šachy.

Co na to mamka?
První půlrok to bylo peklo. Rodiče s tím vůbec nesouhlasili. Ale pak jsem vyhrál mistrovství v grapplingu - to jsou souboje bez úderů, využívá se páčení a škrcení. Tak si řekli, že ve mně asi bude potenciál. Bojí se o mě, ale na zápasy jezdí a mám v nich velkou oporu.

Dnes jste českou jedničkou ve své váze. Jak u nás žije špičkový bojovník?
Nikdy jsem neměl sponzory, kteří by mi dali 200 tisíc na rok, abych měl na kvalitní přípravu. Člověk si je musí vydělat jinde. Proto jsem po vysoké škole začal chodit na brigády. Na stavby, dva roky jsem dělal hrobníka, to byla pohodová práce. (směje se) Teď dělám ostrahu na stavbě dálnice, hlídám dělníky, kontroluju.

Popište váš den, prosím.
V sedm jdu na trénink, pak na osm hodin do práce, pak na druhej trénink a zpátky. Dělám čtrnáct hodin.

Vyděláváte, abyste mohl odjet trénovat do ciziny?
Platím nájem, snažím se dobře jíst. Ale člověk pracuje hlavně proto, aby mohl trénovat. Před dvěma lety jsem byl v Americe čtyři měsíce a pak jsem si řekl, že bez toho to nepůjde.

Trénoval jste také v Thajsku, Rakousku, na Slovensku. Láká vás i cestování?
Nesnáším český standard. Dvakrát ročně na dovolenou a konec. Chci trávit třeba čtyři měsíce v cizině a dělat, co mě baví a naplňuje.

Metou pro bojovníky MMA je americká organizace UFC. Myslíte na ní?
Ano, je to jako NHL pro hokejisty. Je mi pětadvacet, mám ještě čas. Já se tam nechci jen dostat, chci tam i vyhrávat. Ale samozřejmě, kdyby teď zavolali, tak to neodmítnu. (směje se)