„Při vyhlášení jsem byla docela překvapená. Ocenění mě moc těší a děkuji všem, kteří mně poslali kupon s hlasem,“ řekla těsně po převzetí ceny čtrnáctiletá žákyně deváté třídy základní školy v Opočně, která se stolnímu tenisu věnuje čtyři roky. „Předtím jsme hrála národní házenou a tenis. Pak mě tyto sporty přestaly bavit a díky dědovi jsem začala jezdit do Dobrého hrát stolní tenis. První rok to bylo takové oťukávání, poslední tři roky už naplno,“ řekla usměvavá dívka, která za své dosavadní největší úspěchy za zelenými stoly považuje vedle titulů krajské přebornice čtvrté místo na MČR a stejné umístění v celostátním kvalifikačním turnaji za účasti nejlepších hráčů z České republiky.

O tom, že se bude věnovat sportu, bylo předem jasno. Pochází z ryze sportovní rodiny. Její maminka Dáša (za svobodna Židíková) byla prvoligovou hráčkou národní házené v Dobrušce a otec Miloš Sazima během aktivní brankářské kariéry oblékal mimo jiných klubů dres Náchoda či pražského Motorletu, později se věnoval trénování (např. vedl prvoligový dorost Hradce Králové, muže Střížkova či Hlavice) a v současné době šéfuje fotbalistům hradecké Olympie. Není divu, že se sportu věnuje i její osmiletá sestra Adéla, jíž učaroval rovněž stolní tenis.

Na otázku, zda má nějaký sportovní vzor, doberská hráčka odpověděla: „Ani ne, ale mám ráda tenis a hru Radka Štěpánka.“

O dalších cílech jak sportovních, tak studijních má Terezie jasno. „Po skončení základní školy budu dělat přijímačky na gymnázium do Hradce Králové a v budoucnu chci studovat práva nebo nějaký humanitní obor, rozhodně nic s matematikou (smích). A ve sportu? Zlepšovat se, probojovat se do A-týmu a dobře hrát extraligovou soutěž,“ vyjmenovala priority mladá sportovkyně. Nezbývá než popřát, aby se jí vše splnilo.