Za dva měsíce oslaví 34. narozeniny. Pomalu se chystal rozloučit s bohatou kariérou judistického závodníka. Dlouhodobý český reprezentant Pavel Petřikov teď musí své plány odložit, stejně jako se odložilo množství turnajů včetně vrcholů sezony. Koronavirová doba jeho rozhodování neulehčuje.

Rád by si užil rozlučku na domácím mistrovství Evropy v Praze a hlavně před diváky. Vydrží do listopadu, kdy se má přesunutý šampionát uskutečnit? Bude se vůbec konat? Dá se „Páča“ z Hradce Králové po problémech s kyčlí zdravotně dohromady? To jsou otázky, na které v tuhle chvíli ani on sám moc nedokáže odpovědět.

Postupně se odkládaly všechny judistické závody a kempy. Jak jste to vstřebával?
No (zamyslí se)… Asi nejhorší bylo odložení Evropy. Člověk se na to nějak chystal, vlastně za dva týdny měl být vrchol této sezony a zároveň i můj poslední evropský šampionát, ale bohužel to tak není. Tím, jak se to postupně začalo všechno odvolávat, tak jsme si opravdu mysleli, že ani na tu Evropu nedojde. Nepříjemné to samozřejmě je, ale teď jsme všichni malí páni.

Mistrovství Evropy v Praze mělo proběhnout v úvodu května. Byla to meta, na kterou jste se za poslední roky upínal nejvíc?
Určitě. Svým způsobem to byla jedna z věcí, kvůli které jsem nějakým způsobem prodlužoval kariéru. Co se týká sportovní stránky, tak je to takové smolné. Vzpomněl jsem si na biatlonistu Šlesingra, který jel v Novém Městě svůj rozlučkový závod. Chtěl se rozloučit před domácím publikem. Když jsem to viděl, jak se závodí bez diváků, tak jsem se jen trpce usmál, že to bych tedy fakt nechtěl. No a ani ne o měsíc později přišla úplná karanténa, tak mi došlo, že já v Praze ani tohle možná mít nebudu. Šampionát je v plánu na listopad, ale kdo ví, jak to bude. On se posledního závodu dočkal, já už třeba poslední turnaj mít nebudu.

Minimálně do konce června, potažmo července jsou zrušené všechny mezinárodní judistické turnaje a akce. Je to velká podpásovka?
Příjemné to samozřejmě není. Evropa je přeložená na začátek listopadu a všechny další závody jsou zrušené až do července či srpna. Je to trochu složitější. Člověk se připravuje na něco, co teď ani neví, kdy a jestli vůbec bude. Není to jednoduchá situace. Najít nějakou motivaci je čím dál těžší. Teď navíc řešíme zdravotní potíže s kyčlí. Dá se tedy říct, že odložení Evropy mě až tak… Nechci říct nemrzí, protože jsem se na to těšil a nějak bych se rozhodně připravil. Ale teď musím nejprve dát do kupy sebe a pak se pokusit nějak připravit na ten listopad.

Bude tedy Pavel Petřikov chtít startovat i na odloženém domácím ME?
Určitě bych tam chtěl být. Nicméně minulý týden jsem byl na rezonanci a výsledky nejsou úplně příznivé. Budu to konzultovat s několika doktory. Příští týden mám jet ještě do Centra pohybové medicíny k panu Kolářovi. Takže snad budu o něco chytřejší. Plán bude dát se alespoň nějakým způsobem trochu dohromady, abych mohl trénovat. Pak potřebuji mít podle mě alespoň tři měsíce na přípravu, abych se v listopadu v Praze pokusil ještě něco předvést.

Dokonce o rok se odložila olympiáda. Ta už se vás tím pádem týkat nebude?
Myslím si, že pravděpodobně asi už ne. Jak už jsem říkal, ani aktuální výsledky rezonance nejsou zrovna příznivé. Před touto sezonou jsem tvrdil, že letošní Tokio bylo pro mě docela daleko. Ale i tak bylo v plánu mít do konce kvalifikace nějakou šanci. Měl jsem prázdné kvalifikační kolonky, mohl jsem to nějakými výsledky zaplnit a doufat třeba v postup na kvótu. Což se teď posunuje hodně dozadu. Reálně to v tuhle chvíli na příští sezonu už asi nevidím.

Narážel jsem právě na konec kariéry, o kterém jste se už před časem zmiňoval. Ta doba už tedy letos nastává?
Právě se domnívám, že letos už je to poslední sezona. Jestli se bude v listopadu konat mistrovství Evropy, tak si myslím, že to bude zároveň můj poslední závod. Samozřejmě ještě budu řešit ty problémy s kyčlí. Mohl by to být pěkný konec - v Praze a před diváky.

Už jste přemýšlel, co budete dělat po skončení kariéry? Dostane více času rodina?
Ta dostává teď hodně prostoru (usměje se). Jinak u juda bych samozřejmě chtěl zůstat, třeba v nějaké trenérské roli. Mám trenérskou licenci první třídy, kterou jsem studoval po vysoké na FTVS. Chtěl bych se tomu tedy věnovat. Řekl bych, že tomu mám co dát. Pak už bude záležet na nějaké dohodě se svazem, zda by mě nějakým způsobem chtěli. Potom by se vidělo, co je možné. Každopádně říkám na rovinu, že bych u toho chtěl rád zůstat. Jak u sportu, tak u juda.

Takže byste chtěl v judu kopírovat dráhu svého táty, který též přešel k trénování?
Asi jo, asi bych to rád okusil. Třeba by se mohlo otevřít nějaké středisko mládeže v Královéhradeckém či Pardubickém kraji, to by bylo fajn. Ale nevím, jak to všechno bude. Hodně bude také záležet na tom, jestli proběhne evropský šampionát, neboť je v tom spousta peněz. Kdyby to nedejbože nedopadlo, tak nevím, jak moc by se to na svazu podepsalo. Ani nevím, jaké plány má vedení. Bude dost záležet na okolních záležitostech, jak se vyvinou. To je bohužel jedna z věcí, které nemám pod svojí kontrolou. V této době není pořádně nikdo schopen na rovinu nic říct. Po téhle stránce to pro mě není zrovna lehká doba.