Nechci mluvit o sobě. Jde o tým. Petr Novák, sedmatřicetiletý matador v barvách hokejbalového Hradce, Pirátů od řeky Orlice, myslí na klubový úspěch. S týmem svého srdce ještě titul nevyhrál…

Po první polovině jsou Hradečtí pátí v tvrdě vyrovnané tabulce, před play offse chtějí vyšvihnout do elitní čtyřky. A pak? „Věřím v medaili,“ říká dvojnásobný mistr světa.

Nevěřte mu, on míří výš. I když to nevyhlásí na plnou pusu. Hradec ještě nikdy titul nebral a letos by mohl využít vyrovnanosti soutěže.

Druhá polovina ligy začne už příští víkend.

Hrající předseda vašeho klubu Jakub Ježek tvrdí, že jste se pořádně pustil do tréninku. Je to tak?
Opřel jsem se do toho, to je pravda. (usměje se) Trénuju, abych chytil tempo.

Co přesně znamená opřel?
Trénuju, jako jsem trénoval dřív. Snažím se tomu dát hodně času, dostat se do formy, abych byl na play off připravený jako před sedmi, osmi lety. Po mistrovství světa 2011 jsem trošku ubral, neříkám, že jsem zevlil, ale držel jsem to v trochu jiném módu než dřív.

Co vás žene?
Uvažuju o tom, že by to pro mě bylo letos poslední play off. K narozeninám jsem sice dostal novou tašku, takže jsem manželce řekl, že ještě rok budu hrát, ale těch důvodů uvažovat o konci je dost – a reálných.

Buďte konkrétní.
Nechci o tom moc mluvit dopředu, protože zatím hraju, protože mám hokejbal rád, baví mě, je to moje srdeční záležitost i ventil. To mě motivuje. Na druhou stranu mám problémy s kotníky a k tomu práce a děti.

Je těžké odcházet?
Právě. Starší kluk už doma brečí, když jde táta pryč. Proto zvažuju, jestli tomu dávat takovou časovou investici.

Takže je nejvyšší čas udělat velký úspěch s Hradcem. Budete na to mít?
Vrací se nám výborní hráči, Honza Bacovský, Honza Hrabica. Ze Svítkova máme na střídavý start Kubu Krále, což je podle mě nejlepší hráč druhé ligy, kluk jednoznačně do reprezentace. Je to obrovské posílení: Přišla zkušenost a kvalita. Máme nejlepší tým za posledních pět let.

V čem je jeho síla?
Vyčistila se atmosféra, zápasy jsem si dlouho tak neužíval. Je tam obvyklá hradecká obětavost a týmovost. Dozrála nám střední a mladá generace. Fakt cítím, že máme reálně na medaili.

Navíc se ustálil trenérský tým, že? Vloni jste byl hrajícím koučem a nebylo to úplně v pořádku.
Jak říkáte: Nemůžete kreslit cvičení, zároveň ho dobře odtrénovat a už myslet na další. Teď máme trenéra Pavla Biegla a asistenta Míru Zadáka, které všichni vnímají jako autority. Ale hokejbal je amatérský sport, a tak je často těžké sehnat kvalitu. Proto jsme se do toho různě zapojovali, vedlo nás to pět, pak tři, pak dva, nebylo to dobré. Nedařilo se, byly tam hádky, vedli jsme to blbě.

Proto je z vás zase, řekněme, obyčejný hráč?
Nechci se soustředit na to, kdo bude hrát přesilovku, kdo pojede s kým autem. Jen jsem poprosil trenéra, aby mi dal céčko. Je to pocta, chtěl jsem mít odpovědnost a srovnat, uklidnit kabinu. Na podzim to byla moje role. Myslím, že se to povedlo.

Nakonec i góly dáváte…
Byl jsem v dobré lajně s Pavlem Malým, body naskakovaly automaticky. Ale jsem rád. (směje se) Je to důkaz, že jsem pořád ještě aspoň trochu platnej.

Děti přibývají, ale florbal je dál

Na 150 mládežníků pravidelně vniká do tajů hokejbaluv hradeckém klubu. To je posun vpřed. „Myslím, že to je pěkné číslo,“ děkuje Petr Novák, kapitán prvního mužstva hrajícího extraligu.

Také hokejbal se musel (stejně jako další menší sporty) vrhnout na výchovu mládeže. Společně například s futsalem – ale nakonec i s obry fotbalem a hokejem – se totiž snaží odolávat tlaku populárního florbalu. „Musím uznat, že jsou dál. Nám chybí haly, oni mají tělocvičny,“ říká Novák. „Navíc jsou skvělí marketingově,“ přizná.