Rychnovská hráčka se věnuje šachu od svých pěti let. Jako žákyně a dorostenka dosáhla několikrát na titul mistryně České republiky v kategoriích do 14 do 16 let. Od roku 2004 po studiu na vysoké škole zůstala v Praze, kde pracuje jako metodik účetnictví. Nadále však reprezentuje ligový oddíl Panda Rychnov nad Kněžnou a hostuje v pražském klubu OAZA.

Hanko, uvědomovala jste si před finálovou partií, že by jste mohla být historicky první mistryní republiky žen v šachu z Rychnova nad Kněžnou? A rovněž to, že před více než deseti lety dosáhla dvou druhých míst jen vaše oddílová kolegyně Martina Holoubková– Kořenová?
Před finálovými partiemi jsem si uvědomovala hlavně to, že takto daleko se již nikdy nemusím dostat. Rozdělení hráček do skupin bylo kuriózní s ohledem na to, že v naší skupině hrály tři hráčky původem z Rychnova nad Kněžnou. Kromě mě ještě Martina Folková–Pallová a Martina Holoubková–Kořenová. Všechny partie ve skupině byly vyrovnané, o postupu hráček z naší skupiny rozhodlo spíše štěstí.

Dosáhla jste mimořádného úspěchu. Která partie byla nejtěžší, s kterými soupeřkami jste si věřila a s kterými ne?

Nejtěžší byly partie ve finále proti Karolíně Olšarové. Na jedné straně jsem si už říkala, že i když prohraji, tak druhé místo je skvělý úspěch, na druhé straně člověk chce vždycky víc. Před finálovými partiemi jsem byla značně nervózní, což se projevilo v partiích špatnou, křečovitou hrou.

Připravovala jste se nějak speciálně na toto mistrovství? Konzultujete s někým přípravu?
Na mistrovství jsem se nijak speciálně nepřipravovala. Pouze jsem zvažovala obměnu zahájení černými, neboť v poslední době jsem právě černými nebyla příliš úspěšná. Navíc když hráč hraje jen jedno zahájení, tak je jednodušší se na něj připravit. Obměnu zahájení jsem probírala s kapitánem pražského týmu, za který hostuji.
Jak jste se v Pardubicích připravovala na jednotlivé soupeřky? Měla jste o jejich hře dostatek informací?
Dnes již každý hráč jezdí na takovouto akci s notebookem a nejnovější databází, která obsahuje několik milionů partií. V základní skupině moc času na přípravu nebylo, neboť se hrálo dvojkolo, nicméně na semifinálové partie již bylo dostatek času se připravit. Moje příprava trvala jednu až dvě hodiny na každou partii. Ne vždy samozřejmě příprava vyjde, soupeřky se také připravují a často překvapí zahájením, které běžné nehrají.

Co vaše šachová dráha? Ve kterém věku jste se připravovala nejintenzivněji, tedy kdy jste se nejvíc učila obecně taktice, strategii a zahájení? Kolik hodin týdně jste v té době pracovala a kolik hodin týdně v průměru jste pracovala poslední rok?
Nejvíce jsem se šachům věnovala v době, kdy jsme se sestrou, Petrem Machem a Michalem Červinkou trénovali pod vedením pana Gonsiora. Je to skutečně již mnoho let zpátky, bylo mi dvanáct až šestnáct let. Bohužel jsem nikdy nevěnovala domácímu systematickému tréninku dostatek času, což se projevuje v tom, že mám velmi úzký repertoár zahájení. V současné době kromě hraní trénuji spíše výjimečně. Ale dnes i bez trenéra jsou dobré možnosti k tomu, aby člověk sám dělal šachy. Někdy chodím na šachový server, kde se řeší diagramy na čas a podle rychlosti a úspěšnosti získáváte elo, dále jsou na internetu dostupná videa, na kterých velmistři rozebírají své partie. Na nich je vidět, jak rozvětvené varianty jsou schopni propočítat.

Máte nějaké oblíbené zahájení a nějaký šachový vzor?
Mám oblíbenou španělskou bílými, černými více než deset let hraji francouzskou. Nyní se budu snažit více rozšířit repertoár černými, tak uvidíme, s jakým úspěchem. Nedá se říct, že bych měla šachový vzor, spíše bych řekla, že jsem fanouškem nejlepšího českého hráče, Davida Navary. Věřím, že když již dokončil školu a může se na 100% věnovat šachům, že půjde ještě výkonnostně nahoru a dostane se mezi nejlepších dvacet hráčů světa. Nyní se v Praze hraje zápas Navara - Movsesjan, na který se chodím dívat. Jednu partii těchto velmistrů zahajoval a následně komentoval i současný mistr světa Viši Anand, což byl neskutečný zážitek.

Hrajete raději v soutěžích družstev nebo jednotlivců?

Raději hraji v soutěžích družstev, navíc nyní, když pracuji, není na soutěže jednotlivců, které se hrají celý týden, čas. Když se hráči individuálně nedaří, nemusí to ještě nic znamenat, protože je tu dalších sedm hráčů, kteří mohou výsledek zachránit.

Máte nějaký nesplněný šachový sen?
Ještě stále bych si přála dosáhnout ela 2200.

Jiří Daniel