Herec Josef Abrhám v legendárním seriálu Cirkus Humberto pronesl nádhernou, vskutku procítěnou větu: ,,Koně jsou přeci nejkrásnější.“ Svědík je stejného názoru: ,,Jsou to velmi ušlechtilá zvířata. Pohled na ně mě uklidňuje,“ říká mimo jiné v obsáhlém rozhovoru. A Velká pardubická? ,,To je samozřejmě srdeční záležitost.“

Fascinují vás dostihy?
Jasně. To prostředí, atmosféra. Jedním slovem nádhera.

Zkusil jste si to i v sedle?
(směje se) Už jo. Byl to dárek od manželky k posledním narozeninám. Šlo o úžasný zážitek. Propadl jsem tomu snad ještě víc.

Kde se u bývalého fotbalisty vzala láska ke koním?
S tátou jsem chodil na dostihy už jako malý kluk. Steeplechase miluju. Pohybovat se v tomhle prostředí je pro mě ohromný relax. Vyčistím si hlavu. Podívám se po závodišti, prohlídnu koně, popovídám s kamarády. Nabíjí mě to. Pohled na tahle ušlechtilá zvířata mě uklidňuje.

Velká pardubická je pořádný zážitek, že?
To teda. Jedná se o srdeční záležitost. Já tam chodím už v osm ráno. Maminka Jardy Myšky vždycky donese řízky, takže máme svým způsobem takový soukromý piknik, kde jsou i další koňáci. Báječně pokecáme. Do toho ta vůně svařáku. Line se to celým závodištěm. Tu pohodu si užívám.

Jste pravidelným účastníkem tohoto dostihového svátku?
Velkou jsem nevynechal od svých čtyřiadvaceti. Dohromady jsem byl tak na třiceti. Když to čas umožní, zajdu také na kvalifikační dostihy nebo vyrazím i mimo Pardubice. Třeba do nedalekých Koles. Je to fakt vášeň.

Utkvěl vám nějaký moment speciálně v paměti?
Když vyhrál pan Váňa s Tiumenem. To bylo něco fantastického. Je to vlastně takový příběh člověka, který pro dostihový sport udělal a stále dělá hrozně moc. To, co dokázal v sedle ve svých letech, asi nemá cenu moc komentovat. Pochybovačům to pěkně nandal. Ale byly samozřejmě i jiné krásné závody.

Co Taxis? Šel jste se někdy podívat přímo na dráhu na tuhle obávanou překážku?
Dokonce jsem jednou měl to štěstí sledovat Velkou pardubickou přímo tam. Je to zase úplně jiný pohled než z tribuny či z televize. Vidět koně najíždět naživo, to je teda něco. Naštěstí je už ta překážka bezpečnější. Pro koníky jenom dobře.

Při nájezdu duní zem. Zpravidla se jedná o obrovský adrenalin. Stoupl i vám?
Nepochybně. Fandím, tleskám, křičím. Strhne vás to jako kolikrát při zápase. Ty emoce tam prostě jsou. Kamarádím s Gregem Wrobwleskim (dostihový trenér – pozn. red.), který Velkou vyhrál třikrát s Orphee des Blins. Díky němu jsem měl možnost vidět trénink, prostředí, kde a jak ji připravoval. Měla taky zraněné kopyto, trénovala v bazénu a přesto vyhrála. Ke všemu o parník. Skvělá kobylka. Člověk je pak v tom dění rázem mnohem víc zapojený.

Letos se pojede bez diváků? Má to smysl?
Jet ano, ale ne bez diváků. Jsem striktně proti. Všichni asi jednoznačně věděli, proč tam za dané situace dávají vojáka, který bude udělovat tyhle příkazy, rozkazy a svým způsobem i zastrašuje. Spíš se mělo najít nějaké řešení, aby se na takhle rozlehlém závodišti dal udělat nějaký kompromis než jen sdělit, že se to pojede bez diváků. Bohužel. Tenhle člověk, co to řídí, se nad podrobnostmi moc nezamýšlí. Vůbec si neuvědomuje důsledky, které z toho mohou vzniknout.

Fotbal bez fanoušků jste si už vyzkoušel. Mohou prázdné tribuny podle vás ovlivnit i výkon na dráze?
I koně cítí atmosféru. Co se dá dělat, mrknu v televizi. A že se jede? Je to dobře alespoň pro lidi, co se kolem těch koní motají. Je jich strašně moc. Majitelem začínaje a posledním koňákem konče. Všechno dělají hlavně proto, že je mají rádi. Velká je vždycky vrchol. Každý si chce splnit nějaký sen. V téhle době ubývají sponzoři, jsou problémy, aby se dostihy vůbec konaly. Strašně těmhle obětavcům fandím. Mají můj obdiv. Doufám, že plukovník tenhle sport úplně nezlikviduje.

Co vy a sázky? Ty ke koním přece patří…
Nesázím, ale radím. Kupodivu to často vychází. Nějaká úspěšnost tam je. S manželkou v tipech spíše soutěžíme.

A?
Většinou vyhraju. (směje se)

Na startu budou čtyři vítězové – Theophilos, Tzigane du Berlais, No Time To Lose a Ribelino. Tak si tipněte…
Klidně se může prosadit i někdo jiný. Při Velké se to stává. Ribelino má podle mého názoru už nejlepší věk za sebou. Tzigane s Honzou Faltejskem bude hodně silnej a ke všemu bude chtít napravit loňský rok, kdy klopýtl a nedojel. Je tady spíše otázka, jak to dá Jan Odložil s Theophilosem. Loni to s ním úžasně zvládl Pepa Bartoš, ale ten je po operaci kolena a Velkou nestihne. Dobrý dostih dokáže zajet Talent. Zase to bude o tom jediném dnu. Forma koníka, jezdec, štěstí a taky počasí. Sám jsem zvědavý. Hlavně, aby všichni došli domů zdraví.