Vhodnost pro děti:Pro menší děti je připraven speciální okruh. Ty starší zvládnou bez problémů některý ze středních okruhů.

Bezpečnost:Bezpečnost je velká. Pokud bude člověk poslouchat rady personálu, určitě se mu nic nestane a zážitek si moc užije. Postroj a všechny karabiny jistí člověka dostatečně. Nosnost lan je řádech tun.

Náročnost:I ti, kdo nemají žádnou fyzičku,  vše zvládnou. Jen je ráno budou pěkně bolet svaly.

Časová náročnost:Záleží jaký okruh zvolíte. Střední se dají zvládnout od 30 minut do hodiny. Ten nejdelší trvá zhruba dvě hodiny.

Náklady:Záleží opět na volbě okruhu. Pro jednoho člověka se cena pohybuje od 200 korun za nejlečí po 450 za nejtěžší. Dětský okruh stojí 150. Skupiny mají slevu.

Kde vyzkoušet:Lanový park Říčky v Orlických horách, v sousedství skiareálu,
www.lanovyparkricky.cz

Volba lanového parku byla celkem jednoduchá, a to i přesto, že nemám ráda výšky. Říkala jsem si: „To přeci zvládneš a nebudeš se koukat dolů".

Sotva jsem ale do ráje turistů a v zimě lyžařů dorazila, lehce se mi zhoupl žaludek. Výška deseti metrů nad zemí a tam kdesi u kmenů stromů plošiny, mezi nimiž jsou nataženy nejrůznější překážky, mi znovu připomněla strach z výšek. „Dýchej," honilo se mi hlavou.

Avšak překonání svých vlastních hranic stálo rozhodně za to!

Strach o bezpečnost je vcelku zbytečná. Než vás vůbec instruktor vypustí na trať, dostanete popruhy, všechny potřebné karabiny, helmu a projdete školením.

Všechno si pěkně vyzkoušíte nejprve na zemi. I krátký sjezd mezi stromy absolvujete jen s několika desítky centimetrů pod sebou.
Teprve poté vás čeká to nejtěžší. Volba. Který z nabízených okruhů zvolit. Když pominu okruh pro ty nejmenší, větší děti a dospělí si mohou vybrat z devíti barev. Každá symbolizuje jeden okruh a také obtížnost.

Raději jsem se držela střízlivého úsudku a zvolila ten zelený – středně těžký.

A dobře jsem udělala. Přeci jen, má fyzická kondice je dost chabá a tělo mi to připomnělo asi v polovině. Udržet rovnováhu a balanc na lanových či dřevěných překážkách, je přeci jen trochu makačka. Ale zvládají to bravůrně i děti! Takže já musela taky.

Zprvu třes, pak vlna nadšení

Zdolat první překážku, bylo to nejtěžší. To odhodlání šlápnout na lano s vědomím, že pod vámi je několikametrová hloubka, mi chvíli trvalo.
Pak už šlo všechno celkem hladce. I když ruce a nohy se mi klepaly jak osmdesátileté stařence. Třes se nakonec uklidnil. Přišla, ale další výzva. „Co tady mám dělat? To jako strčím obě nohy do toho malého otvoru?"

Tak právě takhle jsem se děsila, když jsem měla zdolat překážku nazvanou třmeny. Opravdu tak vypadala. Jako řada jezdeckých třmenů vedle sebe. „Visela" jsem na ní snad deset minut. V tu chvíli jsem věděla: „Musíš začít cvičit!"

Avšak perlička měla teprve přijít. Lanové překážky vám sice dají trochu zabrat, ale zdoláte je i bez větší fyzičky. Zato zhoupnutí se na laně z jedné plošiny na druhou, bylo pro mě očistcem.

Odvahu jsem sbírala dobrých pět minut a povzbuzení mi dodal ohlušující řev. Doufám, že v tu chvíli kolem nešlo mnoho zájemců o adrenalinový zážitek, jelikož by si zaručeně museli myslet, že někdo právě spadl dolů.

Přes to všechno jsem se do cíle svého okruhu dostala a musím říct, že bych šla klidně ještě jednou. Ne hned. Druhý den mě totiž skutečně bolely svaly i ty, o nichž jsem ani nevěděla, že je mám. Ale určitě to všem, kdo netrpí panickou hrůzou z výšek, doporučuji. Lepší, než sedět doma u televize!