Se svou kategorií do 91 kilogramů se Nejúspěšnější sportovec města Trutnova pro rok 2018 vypořádal velice dobře. Po výhrách nad dvěma soupeři postoupil do finále, kde však už byl nad jeho síly Ukrajinec Oleg Pryimachov. Trojnásobný mistr Evropy a nyní již dvojnásobný vicemistr světa si přesto našel čas na rozhovor pro Krkonošský deník, v němž se mohl podělit o dojmy nejen ze šampionátu, ale celkově poznání dosud nepoznané lokality.

Jakube, s jakými pocity se vracíte do Čech. Převládá spokojenost nebo zklamání, že jste to ve finále nedotáhl na úplný vrchol?
Jak bych začal (usmívá se)? Jsem spokojen, že se mi podařilo obhájit druhé místo, ale určitě jako sportovec vždycky koukáte na tu nejvyšší metu. Takže i mě mrzí, že se to nepodařilo. Oleg byl ale o trochu lepším soupeřem a znovu mi ukázal, že se mám stále kam posouvat.

Soupeř se po finálovém klání předvedl jako velký sportovec, když vám nechal na facebooku vzkaz, kde dal fanouškům najevo, že v ringu jste rivalové, ale mimo něj velcí přátelé.
On to tam napsal vlastně tak, jak to i cítím. My jsme se poprvé potkali v Austrálii. Začali jsme se spolu bavit jak před zápasem, tak i po něm. Přátelství pokračuje, pouze v tom ringu porovnáme síly a pak už jsme zase kamarádi. Je fajn, že i v takových bojových sportech něco takového jde a soupeři na sebe nemusí jen házet špínu, jako to je leckde v dnešní době populární.

Do finále vedla cesta přes dva soupeře. Tím prvním byl borec z Běloruska. Jaký to byl zápas?
Byla to mladá puška, devatenáctiletý kluk. Zkoušel do zápasu vlétnout a začátek měl opravdu velmi dobrý. Ke konci prvního kola se už ale začínaly projevovat mé zkušenosti, dařilo se mi ho vychytávat a začínal jsem si získávat ještě větší respekt. Zbytek utkání ještě uměl pohrozit, ale já už cítil, že jsem na vlně. Jak tedy říkám, nejtěžší bylo zmírnit ten jeho počáteční nátlak, pak už to bylo, neříkám snadné, ale jednodušší.

Zatímco prvním soupeřem vám byl už tradičně bojovník z postsovětské země, druhý borec dorazil ze Srí Lanky.
Je to tak. Ten byl hodně nevyzpytatelný. Byl pro nás jako pro tým velkou neznámou. Na jednu stranu to mohl být kluk, který jednou bude patřit ke světové špičce, na stranu druhou to třeba mohl přijet pouze zkusit. S tím jsme dopředu i počítali. Určitě za sebou nějaké zápasy už měl, ale já šel do zápasu více soustředěný, aby nedostal nějaký lucky punch, kterým bych si mohl zkazit cestu do finále. Soupeř to nepříjemný byl. Jednou jsme byli v klinči, já tam dostal čtyři lokty a vůbec jsem nechápal, jak k tomu došlo. Ale povedlo se postoupit.

Šampionát probíhal v Thajsku. Kolik vlastně chodilo na zápasy diváků?
Na to popravdě nedokážu odpovědět. Ona to nebyla jako že uzavřená hala, ale zápasilo se venku, kde byly postaveny takové velké stany, takže mezi nimi byl pořád nějaký pohyb. Počet diváků přesný nevím, ale návštěvnost byla velká. V Thajsku jde o národní sport a u lidí to mělo velký ohlas. Podporoval to i program okolo. Každý večer vyhrávala nějaká kapela a účast lidí byla veliká.

Českou výpravu tvořilo deset lidí, z toho sedm vás bylo bojovníků. Byl jste jediným medailistou, který se do Prahy vracel?
Naštěstí ne. Na bronzové medaile ve svých kategoriích dosáhly Viktorie Bulínová a Karolína Klusová.

Vy jste už absolvoval několik šampionátů, ať už evropských, tak i světových. Navštívil jste i řadu zemí, převážně evropských. Jaká byl Bangkok?
Pro mě to byla úplně nová zkušenost. Tohle byl pro nás Evropany naprosto jiný svět. Už jen, co všechno si člověk může koupit na ulici, jaké služby mu na ulici nabízejí. Je to až nepopsatelný. To se ani nedá vyprávět, to se musí zažít. Za mě ale kultura, jídlo, všechno dobrý.

Přivezl jste si nějaký talisman, nějakou památku?
Určitě. Jelikož tam byly levnější věci na trénování, tak jsem si vezl kufr narvaný pomůckami. Od rukavic po další věci. Suvenýry mám, ale největší vzpomínkou bude samozřejmě ta stříbrná medaile.

Popsali jsme si úvodní dva zápasy a nyní se můžeme vrátit k finálovému klání. Kde se v něm lámal chleba?
Ve finále na mě byl soupeř velice dobře připraven. Nenechal mě vůbec pracovat. Jakmile jsem začal dělat něco rukama nebo i nohou, on to hnedka zkrátil na krátkou vzdálenost. On je o něco vyšší než já, má otočený gard. V Čechách nikoho takového nepotkám a těžko se mi s tím pracuje. Na to, jak je veliký, má výborný pohyb a já po celou dobu tahal za kratší provaz.

Jak už jsme zmínili, na šampionátu jste absolvoval tři zápasy. Byla na fyzičce ke konci už hodně znát únava?
Naštěstí se mi vyhýbají zranění, takže co se týče fyzické připravenosti, cítil jsem se v pohodě. Navíc na mistrovství byla řada technicky lépe vybavenějších soupeřů, ale v mém tréninku je na prvním místě fyzička. Když dostanete zápas do většího tempa, může být soupeř sebevíc technický, ale neudýchá to.

Letos jste byl nejprve v Austrálii, nyní v Thajsku. Pokaždé skončil druhý. Co vás čeká nyní a máme tedy čekat pokračování doby stříbrné?
Momentálně mě může maximálně čekat mistrovství Evropy. Zatím nevím, zda na něj pojedu. Kdyby tomu tak bylo, budu radši, když bude pokračovat doba zlatá. Obhajoval bych totiž tři po sobě jdoucí tituly. Jak ale říká má žena, to už je minimální pravděpodobnost (smích).

Největší úspěchy Jakuba Klaudy

2011/2012 C.M.T.A. republikový šampionát – 2. místo
2013/2014 IFMA mistrovství Evropy (Portugalsko, Lisabon) – 2. místo
2016 IFMA mistrovství Evropy (Chorvatsko) – 1. místo
2016 IFMA Světový pohár (Rusko, Kazaň) – 3. místo
2016 IFMA mistrovství světa (Bělorusko, Minsk) – 2. místo
2017 Světové hry (Polsko, Wroclaw) – 3. místo
2017 IFMA mistrovství Evropy (Francie, Paříž) – 1. místo
2018 IFMA mistrovství Evropy (Praha) – 1. místo
2019 Arafura Games (Austrálie, Darwin) – 2. místo
2019 IFMA mistrovství světa (Thajsko, Bangkok) – 2. místo