Daniel Vandas, mladší dorostenec z Vamberka, běhající za OK99 Hradec Králové, prokázal, že patří mezi nejlepší nejen v republikovém měřítku, ale i mezinárodním. Úvodní závod ve sprintu v městském prostředí mu ještě nevyšel podle představ, jeho den však měl teprve nadejít. Na klasické trati se ve členitém horském terénu plně projevilo, že je fyzicky velmi dobře připraven a s mapou si dobře rozumí. Při počáteční nervozitě v úvodu zbytečně neriskoval a volil postupy s jistějšími koncovkami. To se vyplatilo, dostal se do psychické pohody a pokračoval prakticky bez chyb, jen jedinkrát hledal malý sráz ve členitém svahu o něco dřív a ztratil tím okolo půl minuty. V případě různých variant postupů neohroženě volil ty přímější. To se mu mohlo nevyplatit v závěru, na druhém z dlouhých postupů, které patřily k rozhodujícím momentům závodu po technické stránce, při nichž bylo záhodno si směr k další kontrole dobře předem promyslet.
„Zvolil jsem ho špatně, do obrovských kopců. A když jsem se pak snažil dostat na silnici, dostal jsem se do hustého lesa. Byl tam nad silnicí navíc sráz, ten by se dal i seběhnout, ale ostružiny s velkými šípkovými větvemi prostě nešly prolézt, tak jsem se ještě musel vrátit a jít o kus dál,“ poznamenal k průběhu závodu Vandas.
Před zraky domácích fanoušků, kteří mohli jeho pohyb prostřednictvím internetu detailně sledovat díky GPS, zde ztratil skoro dvě minuty a připravil jim tak dramatický závěr. Pořadatelům totiž mezitím vypadl přímý přenos průběžných výsledků a dlouho se čekalo, než z daleké ciziny přišla radostná zpráva. Vandas podal tak výborný výkon, že nakonec i přesto zvítězil s náskokem 2,5 minuty na druhého.
„Očekával jsem tak páté místo, ani potom jsem si pořád neuvědomoval, že jsem vyhrál,“ vzpomíná skromný závodník na první momenty po doběhu.
Další den šampionát vyvrcholil závodem štafet, ve kterém Vandas sobě a týmovým kolegům Vojtovi Sýkorovi a Otakaru Hiršovi dofinišoval pro bronz. Tentokrát se sice již nevyvaroval chyb, které jej stály více minut, většina ostatních závodníků však na tom byla podobně. zatímco do individuálních závodů vybíhají závodníci v intervalovém startu a tedy sami, štafety se běží v přímém kontaktu, takže atmosféra strhujícího souboje o medaile klade ještě větší tíhu na psychiku. I tento závod byl mapově náročný, opět členité horské terény byly tentokrát ještě více pokryté méně prostupnými a neprůhlednými porosty a při třetím závodě během tří dnů již hrála roli i únava.
Zlata se tentokrát dočkala Eliška Kulhavá. Po 29. místě ve sprintu a šestnácté příčce na klasické trati tentokrát slavila mistrovský titul ona, společně se svými reprezentačními kolegyněmi Gabrielou Hiršovou a Annou Štičkovou .
„Zisk titulu je pro mě něčím naprosto úžasným. Je to moje úplně první mistrovská medaile vůbec, nemám zatím žádnou ani z republikového šampionátu,“ radovala se se slzami v očích úspěšná starší dorostenka ze Žamberka, běhající za Lokomotivu Pardubice.
„Štafety nebyly o tom, kdo poběží nejrychleji, ale o tom, kdo tam neudělá moc velkých chyb, vyškrábe se rychle do kopců a nevyleká se poklidně se pasoucích prasat. Přesvědčila jsem se o tom sama, když jsem na prvním úseku udělala několik chybek a stejně doběhla v kontaktu s nejlepšími týmy,“ popisuje závod Kulhavá, která předávala Hiršové na čtvrtém místě, čtyři minuty za vedoucími Polkami. Hiršová stáhla minutu a vyslala na finiš Štičkovou z druhého místa. A ta doběhla Češkám pro zlato, které navíc v tomto závodě získaly i mladší dorostenky. Pro Kulhavou milé zadostiučinění po závodech jednotlivců. Svůj výkon ve sprintu v úzkých uličkách s prudkými schody a několika uměle vytvořenými ploty považuje pardubická dorostenka za zklamání. „Po sprintu byly mé pocity velmi špatné, uvažovala jsem, co na šampionátu vlastně dělám a jestli bych neměla radši dělat nějaký sport, při kterém se neztratím. Ale nakonec jsem si otřela slzy a rozhodla se bojovat dál a nominovat se do štafety,“ řekla Kulhavá. A to se jí výkonem na klasické trati podařilo.
Sprint naopak skvěle vyšel další žamberské závodnici z pardubického klubu Simoně Chládkové, která si doběhla pro šesté místo. A to i přesto, že se den před hlavním závodem při tréninku zranila. „Simča to při tréninku narvala plnou rychlostí do balkonu, který byl asi půl metru nad zemí. Nakonec z toho byla obří boule, modřina na čele a 6 stehů na nose,“ popisuje zranění její klubová i tréninková kolegyně Kulhavá. Od cenného kovu ve sprintu (1,8 km) nakonec Chládkovou dělilo šestnáct sekund. Lenka Klimplová
Petr Kadeřávek
